infUsTakto, infUsVec2, errUsPouceni, errUsDne,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 10.08.2010, sp. zn. Pl. ÚS 6/09 [ nález / DUCHOŇ / výz-2 ], paralelní citace: N 159/58 SbNU 363 [ 286/2010 Sb. ] dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2010:Pl.US.6.09.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

Obecně závazná vyhláška statutárního města Hradec Králové č. 8/2003, o místním poplatku za provoz systému shromažďování,...

Právní věta Obec může upravit pouze hmotněprávní podmínky pro výběr místních poplatků, není však oprávněna zasahovat do otázek procesních. Ty se řídí zákonem č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a subsidiárně zákonem č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Pokud zákon o místních poplatcích v ustanovení §11 odst. 1 stanoví, že obec vyměří poplatek platebním výměrem, je tím jednoznačně určena forma rozhodnutí, kterým může být povinnost úhrady uložena pro případ, že místní poplatek nebyl řádně zaplacen. Obec nemůže v obecně závazné vyhlášce upravit jiné způsoby vyměření, neboť k tomu nemá zákonem svěřenou pravomoc. Zákon tedy přesně vymezuje postup pro případ, kdy poplatky nebudou zaplaceny (odvedeny) včas nebo ve správné výši, aniž by poskytoval obcím prostor pro jinou úpravu tohoto postupu. Pokud tedy napadené ustanovení čl. 8 odst. 2 obecně závazné vyhlášky statutárního města Hradec Králové č. 8/2003 (po změně provedené vyhláškou č. 11/2006) stanoví, že: "Nebude-li poplatek zaplacen (odveden) včas nebo ve správné výši, vyměří správce poplatku bez předchozí výzvy poplatek platebním výměrem nebo dodatečným platebním výměrem nebo hromadným předpisným seznamem ...", upravuje podmínky postupu při vyměřování poplatků nad rámec stanovený zákonem o místních poplatcích a zavádí způsoby, které uvedený zákon neupravuje.
ECLI:CZ:US:2010:Pl.US.6.09.1
sp. zn. Pl. ÚS 6/09 Nález Nález pléna Ústavního soudu ve složení František Duchoň (soudce zpravodaj), Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný a Eliška Wagnerová ze dne 10. srpna 2010 sp. zn. Pl. ÚS 6/09 ve věci návrhu Ministerstva vnitra na zrušení článku 8 odst. 2 obecně závazné vyhlášky statutárního města Hradec Králové č. 8/2003 o místním poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, ve znění obecně závazných vyhlášek č. 18/2004, č. 8/2005, č. 11/2006, č. 4/2007 a č. 3/2008, ve slovech "hromadným předpisným seznamem", a o návrhu veřejného ochránce práv na zrušení článku 8 odst. 2 téže vyhlášky, ve slovech "nebo dodatečným platebním výměrem" (nález byl vyhlášen pod č. 286/2010 Sb.). Článek 8 odst. 2 obecně závazné vyhlášky statutárního města Hradec Králové č. 8/2003 o místním poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, ve znění obecně závazných vyhlášek č. 18/2004, č. 8/2005, č. 11/2006, č. 4/2007 a č. 3/2008, se ruší ve slovech "nebo dodatečným platebním výměrem nebo hromadným předpisným seznamem" dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů. Odůvodnění: I. Rekapitulace návrhu a argumentace navrhovatele 1. Návrhem podaným podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy České republiky a podle §64 odst. 2 písm. g) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen "zákon o Ústavním soudu") a podle §123 odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o obcích"), doručeným Ústavnímu soudu dne 17. dubna 2009, navrhlo Ministerstvo vnitra zrušení v záhlaví citovaného ustanovení obecně závazné vyhlášky statutárního města Hradec Králové č. 8/2003 o místním poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, ve znění obecně závazných vyhlášek č. 18/2004, č. 8/2005, č. 11/2006, č. 4/2007 a č. 3/2008, (dále též "vyhláška č. 8/2003"), ve slovech "hromadným předpisným seznamem". 2. Podle Ministerstva vnitra (dále též "navrhovatel") je uvedené ustanovení vyhlášky v rozporu se zákonem č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o místních poplatcích"). Z tohoto důvodu navrhovatel vydal dne 3. března 2008 rozhodnutí č. j. MV-18164-19/ODK-2008, jímž pozastavil účinnost citované části vyhlášky. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 18. března 2009. 3. Navrhovatel uvedl, že postup správce poplatku v případě nezaplacení (neodvedení) poplatku je stanoven v zákoně o místních poplatcích, který je speciální právní úpravou k zákonu č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o správě daní a poplatků"). Podle §11 zákona o místních poplatcích platí, že pokud poplatky nebudou zaplaceny (odvedeny) včas nebo ve správné výši, vyměří obec poplatek platebním výměrem. Rozdílná úprava, poskytující více možností, je stanovena v §32 odst. 8 zákona o správě daní a poplatků, podle něhož rozhodnutí, jimiž stanoví správce daně základ daně a daň, sděluje správce daně daňovému subjektu formou platebního nebo dodatečného platebního výměru nebo hromadným předpisným seznamem. S účinností od 1. července 1994, kdy byl zákon o místních poplatcích novelizován zákonem č. 48/1994 Sb., zákon o místních poplatcích v ustanovení §13 výslovně stanoví, že "o řízení ve věcech poplatků platí zvláštní předpisy, pokud tento zákon nestanoví jinak". Toto ustanovení je výslovným zakotvením speciality k zákonu o správě daní a poplatků. Podle navrhovatele je z této skutečnosti zřejmé, že pokud zákon o místních poplatcích uznává v ustanovení §11 vyměření poplatku platebním výměrem, lze z toho dovodit, že k vyměření poplatku lze využít pouze tuto formu, nikoli i formu hromadného předpisného seznamu. 4. Ustanovení čl. 8 odst. 2 napadené vyhlášky vybočuje podle navrhovatele rovněž ze zákonného zmocnění §14 odst. 2 zákona o místních poplatcích tím, že nestanoví podrobnosti vybírání místního poplatku, ale svou povahou již zasahuje do oblasti přenesené působnosti. Vyměření poplatku v případě, že tento není zaplacen (odveden) včas nebo ve správné výši, již spadá do oblasti správy poplatku a poplatkového řízení, které vykonává obecní úřad v přenesené působnosti. Statutární město Hradec Králové tak zasáhlo do oblasti přenesené působnosti tím, že v obecně závazné vyhlášce upravilo určité aspekty týkající se správy poplatku, resp. poplatkového řízení (vyměření poplatku hromadným předpisným seznamem). Napadené ustanovení vyhlášky tak vybočuje z mezí samostatné působnosti obce. 5. Navrhovatel dále uvedl, že oprávnění obce vydávat obecně závazné vyhlášky vyplývá z čl. 104 odst. 3 Ústavy České republiky. Podle §35 odst. 3 písm. a) zákona o obcích se obec při vydávání obecně závazných vyhlášek řídí zákonem. Obec je dále při vydávání obecně závazných vyhlášek limitována mezemi své zákonné působnosti. Nemůže tedy upravovat otázky, které jsou vyhrazeny pouze zákonné úpravě, nebo otázky, které jsou již upraveny předpisy práva veřejného či soukromého. 6. Podle navrhovatele statutární město Hradec Králové v ustanovení čl. 8 odst. 2 vyhlášky č. 8/2003 překročilo rámec zákonného zmocnění a meze své zákonem vymezené věcné působnosti. Vyhláška statutárního města Hradec Králové je podle názoru navrhovatele v rozporu s ústavním pořádkem České republiky a zákonem o místních poplatcích. II. Vyjádření statutárního města Hradec Králové 7. K žádosti Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřilo statutární město Hradec Králové (dále též "obec"), které uvedlo, že se vytýkaných porušení ústavního a zákonného pořádku České republiky nedopustilo. Obecně závazná vyhláška byla vydána v rámci pravomoci obce podle §14 odst. 2 zákona o místních poplatcích ústavně konformním způsobem a v mezích samostatné působnosti. Proto navrhlo, aby Ústavní soud návrh zamítl. 8. Obec odmítla argument, že by uvedením dalších forem daňových rozhodnutí (dodatečným platebním výměrem, hromadným předpisným seznamem) byla založena nová (zákonem nevymezená) povinnost, jednostranně uložená poplatníkům. Svěřená pravomoc nebyla zneužita, ale naopak jejím upřesněním došlo k posílení právní jistoty, předvídatelnosti práva a k procesnímu poučení a rovnosti poplatníků. Zdůraznila, že obsah právní úpravy je rozumný, odpovídá historicko-teleologickému výkladu zákona, minimálně zatěžuje daňové subjekty a umožňuje efektivně (rychle a hospodárně) dosáhnout cíle řízení, tj. stanovit a vybrat místní poplatek. Poukázala na skutečnost, že navrhovatel změnil, po více než 12 letech, ustálený právní názor. Tato změna souvisí pouze s personální obměnou zaměstnanců ministerstev a zřízením nových krajských úřadů. 9. Obec dále namítla nesprávný úřední postup orgánů veřejné správy při nápravě napadené vyhlášky. Navrhovatel nebyl schopen s obcí vést řádný spravedlivý proces a v důsledku nedodržení lhůty nesplnil podmínky aktivní legitimace stanovené zákonem o obcích a podle §64 odst. 2 písm. g) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Není tedy vůbec oprávněn podat návrh na zrušení vyhlášky. 10. K jednotlivým argumentům navrhovatele obec uvedla, že sice není sporu o tom, že zákon o místních poplatcích má přednost před zákonem o správě daní a poplatků. Sporným však zůstává výklad těchto právních norem. Na podporu svých tvrzení poukázala na rozhodnutí ministra vnitra ze dne 5. 2. 2009, v němž ministr respektuje její právní výklad do 1. července 1994 a připouští, že do této doby mohlo být užíváno hromadného předpisného seznamu. 11. Zákon o místních poplatcích je (hmotněprávní) daňový zákon a měl vždy přednost před zákonem obecným (procesním subsidiárním) o správě daní a poplatků. Ustanovení §32 odst. 8 či §46 odst. 4 zákona o správě daní a poplatků nelze vykládat tak, že podle §11 zákona o místních poplatcích nelze k vyměření poplatku využít hromadného předpisného seznamu. Poukázala rovněž na rozdílnost názorů navrhovatele obsažených v "předkládací zprávě ministrovi" a v ústavní stížnosti. 12. Obec zastává názor, že smyslem ustanovení §11 zákona o místních poplatcích je stanovit sankci v případě, kdy není poplatek odveden dobrovolně, včas nebo ve správné výši. Smyslem tohoto ustanovení není stanovit podrobnosti procesu vyměření místního poplatku, formy a náležitosti rozhodnutí či postup správce daně při doručování daňových rozhodnutí. 13. K tvrzení navrhovatele, že slovy "hromadným předpisným seznamem" zasáhla do oblasti přenesené působnosti tím, že v obecně závazné vyhlášce upravila určité aspekty týkající se správy poplatku, uvedla, že pokud upravila ve své vyhlášce podrobnosti vybírání poplatku podle §14 odst. 2 zákona o místních poplatcích, nemohla tak zasáhnout do správy poplatku. V opačném případě by do správy poplatku zasáhla i slovy "platebním výměrem" a "dodatečným platebním výměrem". Navrhovatel nijak nevysvětlil změnu právního názoru na vyměření poplatku hromadným předpisným seznamem od roku 2005, resp. 2007, přičemž více jak 12 let byla v této věci mezi správními úřady shoda. 14. Navrhovatel se rovněž nevypořádal s námitkou, proč je možné při striktním gramatickém výkladu §11 zákona o místních poplatcích využít dodatečného platebního výměru (resp. dodatečného doměření poplatku), kde se jedná o zásah do hmotného práva daňového subjektu a prolomení zásady "res iudicata". 15. Změnou právního názoru navrhovatele a jeho následným postupem tak byla narušena dlouholetá právní jistota, protože stávající nekonfliktní praxe vyměřovat místní poplatky v případě velkého množství poplatníků hromadným předpisným seznamem byla označena jako nezákonná. Uvedená změna právního názoru má znaky libovůle a znamená zejména výrazně zvýšené náklady na správu místních poplatků bez rozumného zdůvodnění (v konkrétním případě statutárního města Hradec Králové cca až 1 mil. Kč ročně). V případě, že by Ústavní soud přisvědčil tomuto právnímu názoru navrhovatele, bylo by nutno místní poplatky vyměřené hromadným předpisným seznamem vyměřit individuálně platebním výměrem tak, aby byla dodržena tříletá prekluzivní lhůta. 16. Závěrem obec navrhla přednostní projednání z důvodu obnovení právní jistoty a předvídatelnosti práva, principu hospodárnosti a obecného veřejného zájmu, kterým je výběr místních poplatků, jakož i hospodárný zájem ostatních obcí, které spravují místní poplatky. III. Vstup veřejného ochránce práv do řízení a jeho návrh 17. V souladu s ustanovením §69 odst. 2 zákona o Ústavním soudu byl návrh na zahájení řízení zaslán veřejnému ochránci práv. Ten oznámil, že vstupuje do řízení a ve svém vyjádření k návrhu uvedl, že obvykle zastává v řízeních o abstraktní kontrole norem územní samosprávy odlišná stanoviska než navrhovatel a stojí spíše na straně hájící autonomní normotvorbu územních samospráv. V tomto konkrétním případě je v zásadě stejného názoru jako navrhovatel. Navrhl, aby článek 8 odst. 2 předmětné vyhlášky byl zrušen i ve slovech: "dodatečným platebním výměrem". Podle jeho názoru je napadené ustanovení v kolizi již s druhým požadavkem tzv. testu čtyř kroků - absence jednání ultra vires. Normotvorná kompetence obce se v této oblasti řídí ustanovením §10 písm. d) zákona o obcích a na ně navazujícím §14 odst. 2 zákona o místních poplatcích. Z tohoto ustanovení jednoznačně vyplývá, že obec může upravit pouze hmotněprávní podmínky pro výběr místních poplatků, není však oprávněna zasahovat do otázek procesních. Ty se řídí zákonem o místních poplatcích a subsidiárně zákonem o správě daní a poplatků. Pokud zákon o místních poplatcích v ustanovení §11 odst. 1 stanoví, že obec vyměří poplatek platebním výměrem, je tím jednoznačně určena forma rozhodnutí, kterým může být povinnost úhrady uložena pro případ, že místní poplatek nebyl řádně zaplacen. Obec nemůže v obecně závazné vyhlášce upravit jiné způsoby vyměření, neboť k tomu nemá zákonem svěřenou pravomoc. 18. Veřejný ochránce práv sice považuje právě u místních poplatků za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů vyměření formou hromadného předpisného seznamu za účelné a vhodné. U poplatků za komunální odpad se jedná o tzv. neadresný poplatek, u něhož je okruh poplatníků určen velmi obecně a jehož výše je, do značné míry, generalizovaná a dopředu určitelná. Je však věcí zákonodárce, aby příslušnou formu vyměření umožnil. Podle názoru veřejného ochránce práv tak samotná obec zatím učinit nemůže. 19. Na rozdíl od navrhovatele veřejný ochránce práv zastává názor, že napadený čl. 8 odst. 2 vyhlášky je v rozporu se zákonem i ve slovech "nebo dodatečným platebním výměrem". V případě místního poplatku jeho vyměření dodatečným platebním výměrem principiálně nepřichází v úvahu. Místní poplatek se platí bez daňového přiznání. K vyměření dojde pouze z iniciativy správce poplatku, pokud poplatník místní poplatek nezaplatí včas nebo ve správné výši. Vyměření místního poplatku by vždy mělo předcházet zjištění správné výše poplatkové povinnosti. Veřejný ochránce práv konstatoval, že si neumí představit existenci jiného důvodu nesouladu mezi výší vyměřeného poplatku a poplatku, který měl být správně vyměřen, než pochybení správce poplatku, případně existenci skutečností odůvodňujících obnovu řízení. V takových případech by, s ohledem na principy vyměřování místních poplatků, mělo být využito mimořádných opravných řízení, nikoli dodatečného vyměření poplatku. 20. Ze shora uvedených důvodů veřejný ochránce práv navrhl zrušení článku 8 odst. 2 obecně závazné vyhlášky statutárního města Hradec Králové ve slovech: "nebo dodatečným platebním výměrem nebo hromadným předpisným seznamem" dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů. IV. 21. Znění přezkoumávaného ustanovení předmětné vyhlášky, tj. článek 8 (po změně provedené vyhláškou č. 11/2006) nadepsaný jako "Sankce": (1) Za porušení povinností nepeněžité povahy stanovených touto vyhláškou může správce poplatku uložit pokutu podle zvláštního právního předpisu. (2) Nebude-li poplatek zaplacen (odveden) včas nebo ve správné výši, vyměří správce poplatku bez předchozí výzvy poplatek platebním výměrem nebo dodatečným platebním výměrem nebo hromadným předpisným seznamem a může zvýšit včas nezaplacený (neodvedený) poplatek nebo jeho nezaplacenou (neodvedenou) část až na trojnásobek. Vyměřený poplatek se zaokrouhluje na celé koruny nahoru. V. Aktivní legitimace navrhovatele 22. Ministerstvo vnitra je v souladu s ustanovením §64 odst. 2 písm. g) zákona o Ústavním soudu oprávněno podat návrh na zrušení obecně závazné vyhlášky obce, kraje nebo hlavního města Prahy, za podmínek stanovených v zákonech upravujících územní samosprávu. Zmíněné ministerstvo vydalo dne 3. března 2009 rozhodnutí č. j. MV-18164-19/ODK-2008, kterým pozastavilo účinnost v záhlaví citované části čl. 8 odst. 2 předmětné vyhlášky. Toto rozhodnutí bylo obci doručeno dne 9. března 2009. Dne 18. března 2009 byl Ministerstvu vnitra doručen dopis obce ze dne 16. března 2009, ve kterém sdělila, že se vzdává práva na rozklad. Návrh byl Ústavnímu soudu doručen dne 17. 4. 2009, tedy v 30denní lhůtě stanovené v §123 odst. 3 zákona o obcích. VI. Aktivní legitimace veřejného ochránce práv 23. Zákon o Ústavním soudu stanoví v ustanovení §64 odst. 2 písm. f), že návrh na zrušení jiného právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy je oprávněn podat veřejný ochránce práv. Jeho aktivní legitimace k podání takového návrhu je tedy přímo založena citovaným ustanovením zákona o Ústavním soudu. VII. Ústavní konformita legislativního procesu 24. Podle §68 odst. 2 zákona o Ústavním soudu posuzuje Ústavní soud nejprve otázku, zda napadený právní předpis byl přijat a vydán v mezích Ústavou České republiky stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem. Proto se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná vyhláška splňuje tato kritéria. 25. Ze zápisu z 12. zasedání Zastupitelstva města Hradec Králové, konaného dne 25. listopadu 2003, vyplývá, že obecně závazná vyhláška č. 8/2003 byla schválena hlasy 23 zastupitelů, jeden byl proti a tři se zdrželi hlasování. Vyhláška byla řádným způsobem dne 10. 12. 2003 vyvěšena na úřední desce Magistrátu města Hradec Králové, odkud byla sejmuta dne 31. 12. 2003. Ze zápisu ze zasedání zastupitelstva města konaného dne 27. června 2006 vyplývá, že vyhláška č. 11/2006, kterou se mění obecně závazná vyhláška města Hradec Králové č. 8/2003, byla schválena jednomyslně hlasy 29 zastupitelů. Tato vyhláška byla vyvěšena dne 26. 7. 2006 a sejmuta 11. 8. 2006. Obě vyhlášky tedy byly přijaty a vydány ústavně konformním způsobem. VIII. Hodnocení vyhlášky Ústavním soudem 26. Na základě své ustálené judikatury Ústavní soud posuzuje soulad napadeného ustanovení obecně závazné vyhlášky s ústavním pořádkem nebo zákonem tzv. testem čtyř kroků [srov. např. nález ze dne 22. března 2005 sp. zn. Pl. ÚS 63/04 (N 61/36 SbNU 663; 210/2005 Sb.) či nález ze dne 11. prosince 2007 sp. zn. Pl. ÚS 45/06 (N 218/47 SbNU 871; 20/2008 Sb.)]. Ústavní soud v rámci tohoto testu postupně zkoumá: 1. zda měla obec pravomoc vydat napadenou obecně závaznou vyhlášku; 2. zda se při vydávání obecně závazné vyhlášky nepohybovala mimo zákonem vymezenou věcnou působnost, tedy zda nejednala ultra vires; 3. zda při vydávání vyhlášky nezneužila zákonem jí svěřenou působnost a 4. zda obec nejednala zjevně nerozumně. IX. Posouzení z hlediska 1. kroku testu 27. Podle čl. 104 odst. 3 Ústavy České republiky mohou zastupitelstva územních samosprávných celků v mezích své působnosti vydávat obecně závazné předpisy. K vydávání obecně závazných vyhlášek, i když jsou jimi ukládány povinnosti, které nepotřebují žádné další zákonné zmocnění, na rozdíl od vydávání právních předpisů v přenesené působnosti ve smyslu čl. 79 odst. 3 Ústavy České republiky [srov. nález z 11. prosince 2007 sp. zn. Pl. ÚS 45/06 (viz výše) či nález ze dne 2. června 2009 sp. zn. Pl. ÚS 47/06 (N 127/53 SbNU 597; 250/2009 Sb.)] Ústavní soud v rámci prvého kroku testu konstatuje, že obec vydala napadenou vyhlášku na základě své pravomoci podle čl. 104 odst. 3 Ústavy České republiky, a to ústavně souladným způsobem (viz bod VII tohoto nálezu). X. Posouzení z hlediska 2. kroku testu 28. Obecně závazné vyhlášky obce mohou být podle čl. 104 odst. 3 Ústavy České republiky vydávány v mezích (věcné, místní, popř. osobní) působnosti obcí, popř. krajů, přesněji řečeno v hranicích té jejich působnosti, které zákon o obcích nazývá samostatnou působností. Ústava i zákony totiž odlišují úkoly, které plní subjekty územní samosprávy samostatně, od výkonu státní správy (působnosti přenesené). V rámci hierarchie právních předpisů podle jejich právní síly musí být obecně závazné vyhlášky v souladu se zákony a právními předpisy vydanými k jejich provedení. Zákonná úprava má proto vždy přednost. Pokud zákon přijme pro vymezenou oblast určitá pravidla, nemůže subjekt územní samosprávy postupovat při normotvorbě ve svém územním obvodu contra legem (srov. např. Správní právo, Obecná část, D. Hendrych a kol., C. H. Beck, Praha 2003, str. 71 a násl.). 29. Věci, které jsou vyhrazeny pouze zákonu, obecně závazné vyhlášky obce nemohou upravovat. V souvislosti s touto výhradou zákona je nutné zajistit i soulad s čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky, podle kterého lze státní moc uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Obdobně Listina základních práv a svobod stanoví v ustanovení čl. 4 odst. 1, že povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod. Pro konkrétní případ je normotvorná kompetence obce upravena v §10 zákona o obcích a v §14 zákona o místních poplatcích, v němž jsou upraveny podmínky vydávání obecně závazných vyhlášek obce ve věci stanovení místních poplatků. Z hlediska napadeného ustanovení vyhlášky je podstatné ustanovení §11 zákona o místních poplatcích, podle kterého platí, že: "Nebudou-li poplatky zaplaceny (odvedeny) včas nebo ve správné výši, vyměří obec poplatek platebním výměrem ...". Zákon tedy přesně vymezuje postup pro případ, kdy poplatky nebudou zaplaceny (odvedeny) včas nebo ve správné výši, aniž by poskytoval obcím prostor pro jinou úpravu tohoto postupu. Pokud tedy napadené ustanovení čl. 8 odst. 2 obecně závazné vyhlášky č. 8/2003 (po změně provedené vyhláškou č. 11/2006) stanoví, že: "Nebude-li poplatek zaplacen (odveden) včas nebo ve správné výši, vyměří správce poplatku bez předchozí výzvy poplatek platebním výměrem nebo dodatečným platebním výměrem nebo hromadným předpisným seznamem ...", upravuje podmínky postupu při vyměřování poplatků nad rámec stanovený zákonem o místních poplatcích a zavádí způsoby, které uvedený zákon neupravuje. 30. Pokud je obec oprávněna vydávat obecně závazné vyhlášky ve věci stanovení místních poplatků (§14 zákona o místních poplatcích), není již oprávněna měnit či doplňovat úpravu provedenou zákonem, resp. zavádět na svém území úpravu jinou, než jakou stanoví zákon. Obec v čl. 8 odst. 2 zmíněné vyhlášky stanovila další povinnost úhrady poplatku pro případ, že nebude včas nebo řádně zaplacen (odveden) za situace, kdy tato forma není stanovena zákonem. Sama obec tak bez výslovného zákonného zmocnění nemůže učinit. Z tohoto důvodu Ústavní soud dospěl k závěru, že obec při vydání napadeného ustanovení vybočila z mezí své věcné působnosti, a tedy neobstála ve 2. kroku testu. 31. Vzhledem k závěru o překročení zákonem vymezené působnosti obce nebylo třeba podrobovat napadený článek předmětné vyhlášky zbývajícím dvěma krokům testu. XI. 32. Ústavní soud souhlasí s názorem veřejného ochránce práv, že napadené ustanovení vyhlášky je rozporné se zákonem i ve slovech "nebo dodatečným platebním výměrem". Z hlediska výše uvedené argumentace při posuzování 2. kroku testu je zřejmé, že i tato forma rozhodnutí je dalším způsobem upravujícím postup při výběru včas nezaplacených (neodvedených) poplatků, který zákon neupravuje, a tedy neumožňuje. Proto Ústavní soud rozhodl vyhovět jeho návrhu a zrušil napadené ustanovení obecně závazné vyhlášky č. 8/2003 i ve slovech "nebo dodatečným platebním výměrem". 33. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud rozhodl v plénu, že čl. 8 odst. 2 obecně závazné vyhlášky č. 8/2003 statutárního města Hradec Králové je ve slovech: "nebo dodatečným platebním výměrem nebo hromadným předpisným seznamem" v rozporu s článkem 104 odst. 3 Ústavy České republiky, s ustanovením §10 písm. d) zákona o obcích a konečně s §14 odst. 2 zákona o místních poplatcích. Označená část tohoto ustanovení zmíněné vyhlášky se ruší dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů. 34. Rozhodnutí bylo přijato podle §70 odst. 1 zákona o Ústavním soudu bez ústního jednání v souladu s ustanovením §44 odst. 2 téhož zákona, protože účastníci řízení s upuštěním od ústního jednání souhlasili. 35. Důvodem pro zrušení označených pasáží obecně závazné vyhlášky statutárního města Hradec Králové je tedy skutečnost, že obec může upravit pouze hmotněprávní podmínky pro výběr místních poplatků. V procesních otázkách se musí řídit zákonem o místních poplatcích a subsidiárně zákonem o správě daní a poplatků. V této souvislosti Ústavní soud apeluje na zákonodárce, aby procesní úpravu vyměřování místních poplatků upravil tak, aby obcím umožnil využívání efektivnějších a méně nákladných způsobů řešení této bezpochyby rozsáhlé a administrativně pracné agendy.
Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2010:Pl.US.6.09.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka Pl. ÚS 6/09
Paralelní citace (Sbírka zákonů) 286/2010 Sb.
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) N 159/58 SbNU 363
Populární název Obecně závazná vyhláška statutárního města Hradec Králové č. 8/2003, o místním poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů
Datum rozhodnutí 10. 8. 2010
Datum vyhlášení 6. 9. 2010
Datum podání 17. 4. 2009
Datum zpřístupnění 10. 9. 2010
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O zrušení zákonů a jiných právních předpisů
Význam 2
Navrhovatel MINISTERSTVO - vnitra
Dotčený orgán OBEC / OBECNÍ ÚŘAD / MAGISTRÁT - Hradec Králové
VEŘEJNÝ OCHRÁNCE PRÁV - Motejl Otakar
Soudce zpravodaj Duchoň František
Napadený akt obecně závazná vyhláška obce/kraje; 8/2003; obecně závazná vyhláška statutárního města Hradec Králové o místním poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů ; čl. 8/2 ve slovech "hromadným předpisným seznamem" a "nebo dodatečným platebním výměrem"
Typ výroku vyhověno
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 1/1993 Sb., čl. 2 odst.3, čl. 104 odst.3
  • 2/1993 Sb., čl. 4 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 128/2000 Sb., §35 odst.3 písm.a, §10 odst.4 písm.d, §123 odst.3
  • 337/1992 Sb., §32 odst.8, §46 odst.4
  • 565/1990 Sb., §13, §14 odst.2, §11 odst.1
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení základní ústavní principy/demokratický právní stát/ukládání povinností pouze na základě zákona
právo na územní samosprávu /pravomoc k originární normotvorbě
Věcný rejstřík poplatek/místní
platební výměr
působnost/přenesená
působnost/samostatná
odpad
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=Pl-6-09_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 67274
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-01