ECLI:CZ:NSS:2013:VOL.10.2013:50
sp. zn. Vol 10/2013 - 50
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vojtěcha
Šimíčka a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Jakuba Camrdy, JUDr. Zdeňka Kühna,
JUDr. Radana Malíka, JUDr. Jana Passera a JUDr. Jana Vyklického v právní věci navrhovatele:
M. J., proti odpůrcům: 1) Státní volební komise, se sídlem nám. Hrdinů 4, Praha 4, 2) Ing.
Miloš Zeman, CSc., bytem Brdičkova 9, Praha 13, 3) Ing. Vratislav Mynář, bytem
Osvětimany 274, odpůrci 2) a 3) zastoupeni JUDr. Janem Vondráčkem, advokátem se sídlem
Zbraslavské nám. 458, Praha 5 – Zbraslav, v řízení o návrhu na neplatnost volby prezidenta
republiky,
takto:
I. Návrh se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1.] Navrhovatel se domáhá rozhodnutí o neplatnosti zvolení Miloše Zemana prezidenta
republiky, dále též zákazu počítačového zpracování výsledků nové volby prezidenta republiky.
Návrh odůvodňuje několika okruhy námitek. Nejdříve poukazuje na porušení zákona a ústavního
pořádku České republiky při volbě prezidenta tím, že ing. Miloš Zeman, CSc. a členové jeho
volebního týmu porušili zákonnou povinnost vést volební kampaň čestně a poctivě a místo toho
šířili úmyslně nepravdivé informace o
- podpoře Miloše Zemana Vladimírem Franzem,
- vyhnání učiliště pro postižené ze zámku v Čimelicích a připravení učitelky T. B. o byt,
- osočování Z. S. ze zneuctění památky přítele L. S. podporou kandidáta Karla
Schwarzenberga,
- zatajování finanční nabídky volebního týmu Miloše Zemana T . H. za podporu volební
kampaně,
- zatajování spolupráce Miloše Zemana s nepopulárním lobbistou M. Š.
[2.] Úmyslným šířením nepravdivých informací Miloš Zeman a členové jeho volebního týmu
měli porušit také povinnost dle čl. 22 Listiny základních práv a svobod („Listina“) zavazující
prezidentské kandidáty respektovat svobodnou soutěž politických sil. Popsaným jednáním
porušili právo občanů svobodně, na základě řádné a rovné informovanosti, uplatnit volební
právo při volbě prezidenta republiky. Již pouhým otištěním lživého inzerátu dehonestujícího
Karla Schwarzenberga vydavatelem deníku Blesk bylo ve prospěch M iloše Zemana porušeno
právo na rovné uplatnění volebního práva občanů a porušen zákon absencí současného
zveřejnění zpracovatele i zadavatele inzerátu. Klamáním občanů byl také porušen čl. 6 Ústavy
ČR.
[3.] Šířením úmyslně nepravdivých informací porušili Miloš Zeman a členové jeho volebního
týmu zákon a ústavní pořádek způsobem, který hrozil uvedení v omyl minimálně části voličů
a odradil je od účasti k volbám anebo je přivedl k volbě Miloše Zemana.
[4.] Navrhovatel také namítl porušení závazků České republiky z mezinárodních smluv
při volbě prezidenta. V souladu s čl. 10 Ústavy ČR se dovolává soudní ochrany na základě
závazku České republiky dodržovat zákaz úplatného výkonu státní moci, a to proti nepatřičné
výhodě, poskytnuté Státní volební komisí Miloši Zemanovi tím, že vyhlášením výsledků volby
hodnotila volební kampaň Miloše Zemana jako zákonnou a ústavně přípustnou.
[5.] Navrhovatel je přesvědčen, že Miloš Zeman a členové jeho volebního týmu porušili
závazek solidarity mezi členskými zeměmi Evropské unie („EU“) dle čl. 67 Smlouvy o fungování
EU, a to šířením nepravdivých informací o nacistických symbolech na rodinném zámku manželky
Karla Schwarzenberga Hardegg, o podpoře Karla Schwarzenberga představitelem
Sudetendeutsche Landsmannschaftu B. P., o hrozbě majetkovým právům občanů České
republiky. Miloš Zeman tak vyvolával volební kampaní xenofobii vůči Německu jako členskému
státu EU v rozsahu, který vyvolává podezření z trestní odpovědnosti za šíření poplašné zprávy,
podněcování k nenávisti vůči skupině osob, z podkopávání základů právního státu a rozvracení
ústavního zřízení.
[6.] Navrhovatel se dovolává rovněž ochrany řádného výkonu volebního práva „zajištěním
právní jistoty proti hrozbě útoku na rovnost volebního práva občanů počítačovým zpracováním výsledků voleb .“
V té souvislosti se dovolává rozsudku Ústavního soudu v Karlsruhe ze dne 3. 3. 2009,
čj. 2 BvC 3/07; 2 BvC 4/07, jímž Německo v rámci závazků dle čl. 67 Smlouvy o fungování
EU přijalo zákaz užívání počítačů ve volbách do Spolkového sněmu pro nedostatek transparentní
veřejné kontroly.
[7.] Závěrem navrhovatel zdůrazňuje, že ve volební kampani na prezidenta republ iky nelze
přijmout lež a podvod na voličích jako ústavní obyčej, neboť to by bylo v rozporu s ústavním
pořádkem, mezinárodními vztahy České republiky, ale přímo se základními principy
civilizovaných národů.
[8.] Státní volební komise ve vyjádření k tvrzení o porušení povinnosti dle §35 odst. 2,
3 zákona č. 275/2012 Sb. o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů („zákon
o volbě prezidenta republiky“), jakož i porušení práv zakotvených v čl. 21 odst. 3, čl. 22 Listiny
a čl. 6 Ústavy ČR Milošem Zemanem a členy jeho volebního týmu veškeré výhrady navrhovatele
odmítla. Poukázala na to, že nemá žádné kompetence zasahovat do volební kampaně kandidátů
a hodnotit její soulad se zákonem. Taková úvaha je ponechána až na rozhodnutí soudu v rámci
soudního přezkumu voleb.
[9.] K námitce, že vyhlášením výsledků voleb měla uznat volební kampaň odpůrců
za zákonnou a ústavně přípustnou, poukázala na to, že zákon o volbě prezidenta republiky Státní
volební komisi ukládá schválit zápis o celkovém výsledku volby prezidenta republiky a uveřejnit
ho. Jiný postup ani nepřipouští (jednotliví členové mohou nanejvýše odepřít podpis tohoto
zápisu). Schválením zápisu o výsledku volby a jeho vyhlášením tak vlastně Státní volební komise
formálně stvrzuje výsledek demokratické volby a respektování vůle většiny s tím, že domnívá-li
Pokračování Vol 10/2013 - 51
se někdo, že byla porušena ustanovení zákona způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby,
může se právě až po jeho vyhlášení ve stanovené lhůtě obrátit na soud s návrhem na neplatnost
voleb.
[10.] V navrhovatelem popisované spojitosti mezi rozhodnutím Spolkového ústavního soudu
v Karlsruhe z roku 2009, opatřením proti xenofobii a falšování výsledků voleb počítačovým
zpracováním, nenachází Státní volební komise ani při nejv ětší snaze jakoukoli konkrétní
skutečnost, která by se vázala k proběhlé volbě prezidenta republiky v České republice a zakládala
důvod pro její zpochybnění.
[11.] Zbývající odpůrci se k návrhu obsažně vyjádřili. Jejich vyjádření obsahuje množství
dokumentů, převážně z internetu, kterými ilustrují svůj náhled na férovost vedení prezidentské
volební kampaně.
[12.] Nejvyšší správní soud konstatuje, že návrh byl podán včas, v souladu s požadavky
§90 odst. 5 s. ř. s. a zákonem č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a o změně některých
zákonů (zákon o volbě prezidenta republiky). Navrhovatel je aktivně legitimován a návrhový petit
je co se týče návrhu na neplatnosti voleb srozumitelný a věcně projednatelný. Naopak nad rámec
zákona jde požadavek zakázat počítačové zpracování výsledků nové volby prezidenta republiky.
Soud jej však posoudil tak, že (údajné) použití počítačů ve volebním procesu
má být dle navrhovatele důvodem neplatnosti voleb prezidenta republiky (argumentace k tomu
je uvedena dále).
[13.] Návrh není důvodný.
[14.] Soud předesílá, že na volbu prezidenta republiky není aplikovatelné právo Evropské unie.
Čl. 67 Smlouvy o fungování EU, jehož se navrhovatel dovolává, řeší naprosto odlišné otázky,
totiž, že na vnitřních hranicích EU neprobíhá kontrola osob, společnou politiku
v oblasti azylu, přistěhovalectví a ochrany vnějších hranic atd. Programové ustanovení
čl. 67 odst. 3 sice jako jeden z cílů Unie stanoví, že ta usiluje o zajištění vysoké úrovně
bezpečnosti mimo jiné prostřednictvím opatření pro předcházení rasismu a xenofobii,
ovšem ani tato norma finální (teleologické) povahy se nijak nevztahuje k pravidlům čistě
vnitrostátní politické soutěže. Celá argumentace navrhovatele ohledně práva EU se proto míjí
s posuzovanou věcí.
[15.] V další námitce navrhovatel zpochybňuje počítačové zpracování výsledků voleb
prezidenta republiky. K tomu lze jen stručně uvést, že navrhovatel se mýlí, výsledky hlasování
se v České republice počítačově nezpracovávají. Detaily zjišťování výsledků volby jsou upraveny
v §48 násl. zákona o volbě prezidenta republiky. Okrsková volební komise sčítá hlasy ručně.
Detaily jejího postupu jsou upraveny v §49, pravidla posuzování hlasovacích lístků v §50.
O průběhu a výsledku hlasování ve vole bním okrsku se pořizuje zápis (§51), který se předá
Českému statistickému úřadu (§52). Rozhodnutí druhého senátu německého Spolkového
ústavního soudu ze dne 3. března 2009, sp. zn. 2 BvC 3/07, 2 BvC 4/07 (dostupné
na http://www.bverfg.de/entscheidungen/cs20090303_2bvc000307.html), na které se odvolává
navrhovatel, se týká věci v českém právu naprosto neznámé. V tomto rozhodnutí totiž Spolkový
ústavní soud prohlásil za protiústavní použití určitého typu elektronických hlaso vacích zařízení.
Jejich použití v Německu totiž nebylo zpětně kontrolovatelné, a bylo tedy v rozporu s ústavním
požadavkem, aby všechny podstatné kroky v průběhu volebního procesu byly veřejně
přezkoumatelné [v češtině k tomuto rozhodnutí srov. „Použití počítačů ve volbách může být
podle Spolkového ústavního soudu protiústavní („Wahlcomputer-Urteil“)“, blog Jiné právo 10. 3. 2010].
Žádná takováto zařízení v českém volebním procesu v současné době neexistují.
[16.] Jádro námitek směřuje proti způsobu, jakým vedl zvolený kandidát Miloš Zeman
a jeho volební tým prezidentskou volební kampaň. Navrhovatel upozorňuje na neetičnost volební
kampaně, na její xenofobii a vyjmenovává celou řadu nepravdivých informací, které v průběhu
kampaně Miloš Zeman nebo jeho volební tým vyslovili.
[17.] Soud zdůrazňuje, že návrhu na neplatnost volby vyhoví pouze tehdy, jestliže dospěje
k závěru, že byl porušen volební zákon, a to takovým způsobem, který mohl ovlivnit výsledek
volby (srov. k tomu přiměřeně usnesení NSS ze dne 2. 7. 2004, čj. Vol 6/2004-12, č. 354/2004
Sb. NSS). Rozhodnutí voličů jako suveréna může soudní moc změnit jen ve výjimečných
případech, kdy vady volebního procesu způsobily nebo mohly prokazatelně způsobit, že by voliči
rozhodli jinak a byl by zvolen jiný kandidát [nále z sp. zn. Pl. ÚS 73/04 ze dne 26. 1. 2005
(N 17/36 SbNU 185; 140/2005 Sb.), kauza senátora Nádvorníka].
[18.] Zákon o volbě prezidenta republiky v §35 odst. 1 definuje volební kampaň jako jakoukoli
propagaci kandidáta na funkci prezidenta republiky a volební agitace v jeho prospěch, zejména
veřejné oznámení určené na jeho podporu nebo sloužící v jeho prospěch, včetně jakékoli
doprovodné akce, za které se poskytne nebo obvykle poskytuje úplata, pokud k takové propagaci
nebo volební agitaci došlo nejdříve v den vyhlášení volby prezidenta ve Sbírce zákonů,
anebo i před tímto dnem, jestliže taková propagace nebo agitace trvá i ke dni vyhlášení volby
prezidenta ve Sbírce zákonů. Za volební kampaň se považuje i sdělení v neprospěch jiného
kandidáta na funkci prezidenta republiky. Podle §35 odst. 2 volební kampaň musí probíhat čestně
a poctivě, zejména nesmí být o kandidátech zveřejňovány nepravdivé údaje .
[19.] Zákon neobsahuje výklad užitých pojmů „čestně a poctivě“ a soud toto ustanovení
aplikující musí vycházet nejen z toho, jak jsou tyto pojmy chápány v běžném životě, ale současně
musí i přihlížet k charakteru volební kampaně. Ta má jistě svá specifika vyplývající z vyostřeného
střetu mezi jejími aktéry, kteří se jednak snaží získat podporu pro svůj volební program, jed nak
podlomit důvěru k volebnímu soupeři. Volební střet je fakticky nejen soutěží volebních programů
a kandidátů v pozitivním smyslu (tedy vyzvednutím kladů vlastního programu a kandidujících
osobností), ale i v negativním smyslu (poukazováním na zápory ostatních volebních programů
i osob protikandidátů). Předmětné pojmy v prostředí voleb nelze ztotožňovat s dobrými mravy,
tak jak jsou chápány občanským zákoníkem, ani je nelze posuzovat z hlediska soukromého práva
a obecné morálky. Nedostatek etiky ve volební kampani ještě nečiní takové jednání
protizákonným (srov. usnesení ze dne 29. 6. 2006, čj. Vol 45/2006-17, č. 963/2006 Sb. NSS).
[20.] Nejasnosti ohledně styků zvoleného kandidáta Miloše Zemana s kontroverzní postavou
M. Š., zdůrazňování nacionálních aspektů spojených s tzv. Benešovými dekrety a poválečným
transferem československých Němců, osočování Z. S., že podporou kandidáta Karla
Schwanzenberga zneuctil památku zemřelého přítele a kolegy L . S., to vše jistě může být pro
některé voliče neetické, nevkusné, a tudíž i nečestné a nepoctivé. Na druhou stranu pánem
každých voleb je volič. Volební kampaň v jakémkoliv demokratickém státě je z povahy věci tvrdá,
nedrží se pravidel Gutha-Jarkovského. Důležité je, že na každý, byť třebas ne zcela férový
argument, má oponent v kampani šanci odpovědět. Argumentace užitá všemi aktéry prvních
přímých voleb prezidenta republiky, a to včetně Miloše Zemana a jeho volebního týmu, nakonec
podléhala kritickému posouzení ze strany voličů. Ti vnímají nejen obsah volebních prohláše ní, ale
i úroveň prostředků ve volebním boji užitých. Všímají si též účelových změn názorů kandidátů na
jednotlivá témata. S ohledem na povahu volebního procesu nepřísluší soudu přísně soudit kvalitu
volební kampaně nebo porovnávat kvality jednotlivých kandidátů. Soud nemůže ani určovat
témata předvolební kampaně, ani některá témata ex post facto zakazovat. Jinak by se soud namísto
voličů postavil do pozice konečného arbitra slušnosti a etiky, což mu v žádném případě nepřísluší.
Pokračování Vol 10/2013 - 52
[21.] Jiná je ovšem situace u některých dalších pochybení, které navrhovatel ve vztahu
k volební kampani vytýká jako úmyslné užití nepravdivých informací. Jmenovitě
jde o celostránkový inzerát v deníku Blesk, který vyšel v první den druhého kola voleb prezidenta
republiky (srov. Blesk, 25. 1. 2013, s. 9). Tento inzerát obsahuje přinejmenším jedno nepravdivé
tvrzení, a to o poděkování kandidáta Karla Schwarzenberga B . P. za jeho podporu (k
nepravdivosti tohoto tvrzení srov. vysvětlení Miloše Zemana v prezidentské debatě na ČT 1 dne
24. 1. 2013 a dementi Britských listů z téhož dne, viz http://www.blisty.cz/art/67152.html). Tím
byl porušen zákaz uvádět o kandidátech nepravdivé údaje dle §35 odst. 2 zákona o volbě
prezidenta republiky. Současně byla porušena též povinnost dle §35 odst. 3 téhož zákona,
podle něhož [p]ropagace nebo volební agitace šířené prostřednictvím komunikačních médií musí obsahovat
informaci o jejich zadavateli a zpracovateli; to platí obdobně i pro sdělení v neprospěch kteréhokoli kandidáta
na funkci prezidenta republiky. Stejně tak byla lživá informace, šířená týmem Miloše Zemana,
podle které jsou na zámku Karla Schwarzenberga umístěny nacistické symboly
(http://www.novinky.cz/domaci/291011-zeman-se-omluvil-schwarzenbergovi-za-reci-o
hakovych-krizich.html).
[22.] V obou právě uvedených případech došlo k porušení zákona, konkrétně v prvém případě
§35 odst. 2 a 3 zákona o volb ě prezidenta republiky, v druhém případě §35 odst. 2 téhož zákona.
Obě skutečnosti, jakož i některá další prokazatelně nepravdivá tvrzení, bezesporu měly racionální
vztah ke zvolení kandidáta, jehož zvolení je napadeno. Soud má nicméně za to, že ve věci není
dána třetí podmínka pro závěr o neplatnosti volby prezidenta republiky, totiž existence takové
zásadní intenzity nezákonnosti, která je ve vztahu příčinné souvislosti k výsledku volby. Lze jen
připomenout, že protizákonnost musí dosahovat takového stupně, že je možno se důvodně
domnívat, že pokud by k ní vůbec nedošlo, nebyl by kandidát zřejmě vůbec zvolen. Intenzita
porušení volebního práva zvláště ve vztahu k inzerátu v deníku Blesk je bezesporu mimořádně
velká. Deník Blesk je nejčtenějším českým deníkem, jeho náklad se pohybuje kolem
300 000 kusů, každodenně zasahuje výrazně více než jeden milión čtenářů
(http://www.mediaguru.cz/2012/08/prodane-naklady-deniku/). Inzerát vyšel v první den voleb,
kandidát Schwarzenberg, v jehož neprospěch inzerát směřoval, tak neměl reálnou šanci na tam
uvedená nepravdivá tvrzení reagovat. Zadavatelem inzerátu byl bývalý důstojník komunistické
Státní bezpečnosti, což byla klíčová represivní složka zločinného komunistického režimu
(srov. zákon č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu).
Spojení zadavatele inzerátu s týmem zvoleného kandidáta Miloše Zemana však nebylo v tomto
řízení prokázáno. Současně výsledek voleb ve prospěch kandidáta Miloše Zemana je tak výrazný,
bezmála 500 000 hlasů (srov. oficiální výsledek vole b vyhlášený pod č. 25/2013 Sb.),
že se lze domnívat, že přes vysokou intenzitu protizákonnosti byl inzerát s to změnit volební
výsledky.
[23.] Soud se shoduje s názorem Ústavního soudu, podle něhož za porušení pravidel volebního
procesu by měl být v prvé řadě sankcionován ten, kdo je způsobil. Hrozba zrušení výsledku voleb
jako jedině možný důsledek je v takovém případě v rozporu s ústavním principem přiměřenosti
zásahu veřejné moci (takto shora cit. nález sp. zn. Pl. ÚS 73/04).
[24.] Naopak co se týče prokazatelně lživých tvrzení týmu Miloše Zemana ohledně
nacistických insignií na údajném sídle manželky kandidáta Schwarzenberga, případně dalších lží,
třeba o vyhnání T. B. z jejího bytu, dopady těchto porušení zákona nebyly podle názoru soudu
rozhodující pro konečný výsledek voleb, a to právě proto, že kandidát K. Schwarzenberg a jeho
tým měli šanci tyto lži přesvědčivě vyvrátit, což v prvním uvedeném případě nakonec vedlo
k tomu, že i sám kandidát M. Zeman posléze pochybení uznal a svému protikandidátovi
se omluvil.
[25.] Navrhovatel v kontextu uvedených výhrad proti vedení volební kampaně Milošem
Zemanem a členy jeho volebního týmu dovozoval rovněž dopad této kampaně na principy
chráněné čl. 22 Listiny a čl. 6 Ústavy ČR. Ani s touto výhradou nelze souhlasit a naopak je třeba
zdůraznit, že celý volební proces prezidentské volby zjevně z ústavních hranic nevybočil. Zákon
o volbě prezidenta republiky, jehož podstatu je třeba primárně konfrontovat s principem ochrany
svobodné soutěže politických sil v demokratické společnosti dle čl. 22 Listiny, v konfliktu s tímto
principem není. Jestliže vedení volební kampaně Milošem Zemanem a jeho volebním týmem
se nacházelo vůči povinnostem dle uvedeného zákona v takovém vztahu, jaký byl shora
vysvětlen, není jasné, čím by měl, respektive vůbec mohl být, čl. 22 Listiny dotčen. A stejně
tak není důvod pochybovat o tom, že výsledek volby prezidenta republiky respektoval vůli
většiny vyjádřenou svobodným hlasováním (čl. 6 Ústavy ČR). Z principu suverenity voliče
ve volbách vyplývá respekt k jeho vůli, který nelze modifikovat subjektivní nebo zkrátka
jakoukoli parciální úvahou bez toho, že by se právě taková úvaha sama ocitla mimo hranice
ústavního pořádku.
[26.] Žádná z navrhovatelových námitek (a ani všechny dohromady) tedy nebyla shledána
jako způsobilá vést soud k závěru o neplatnosti prezidentských voleb. Soud proto návrh
jako nedůvodný usnesením zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle §93 odst. 4 s. ř. s.,
dle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů. Soud rozhodl o návrhu
bez jednání. V tomto typu řízení jej není třeba nařizovat, byť se provádí dokazování
(§90 odst. 5 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou řádné opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. února 2013
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu