ECLI:CZ:NSS:2013:VOL.39.2013:51
sp. zn. Vol 39/2013 - 51
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vojtěcha
Šimíčka a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Jakuba Camrdy, JUDr. Zdeňka Kühna,
JUDr. Radana Malíka, JUDr. Jana Passera a JUDr. Jana Vyklického v právní věci navrhovatelů:
a) RNDr. J. J., b) MUDr. Ing. J. S., proti odpůrcům: 1) Státní volební komise se sídlem
nám. Hrdinů 4, Praha 4, 2) Ing. Miloš Zeman, CSc., bytem Brdičkova 9, Praha 13,
3) Ing. Vratislav Mynář, bytem Osvětimany 274, odpůrci 2) a 3) zastoupeni JUDr. Janem
Vondráčkem, advokátem se sídlem Zbraslavské nám. 458, Praha 5 - Zbraslav, v řízení o návrhu
na neplatnost volby prezidenta republiky,
takto:
I. Návrh se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1.] Navrhovatelé se ve svém návrhu, doručeném Nejvyššímu správnímu soudu dne
5. 2. 2013 a doplněném podáním ze dne 11. 2. 2013, domáhají rozhodnutí o neplatnosti 2. kola
volby prezidenta republiky konaného ve dnech 25. a 26. 1. 2013.
[2.] Navrhovatelé mají za to, že v průběhu volební kampaně před 2. kolem volby prezidenta
republiky bylo porušeno ustanovení §35 odst. 2 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta
republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o volbě prezidenta republiky“).
Na podkladu v návrhu předestřených mediálních výstupů kandidáta M. Zemana či ze strany syna
současného prezidenta, V. K. ml., konkrétně namítají, že používáním lží, polopravd
a manipulováním s fakty v průběhu volební kampaně před II. kolem volby, což vyvrcholilo
i publikováním inzerátu v deníku Blesk dne 25. 1. 2013, došlo k vědomému
a záměrnému porušení ust. §35 odst. 2 zákona o volbě prezidenta republiky v neprospěch
kandidáta K. Schwarzenberga, a to takovým způsobem, který mohl ovlivnit celkový výsledek
volby.
[3.] Odpůrce 1) ve svém vyjádření ze dne 8. 2. 2013 poté, co rekapituloval argumentaci
navrhovatelů, pouze stručně konstatoval, že jako volební orgán posouzení otázky, zda došlo
či nedošlo k porušení pravidel volební kampaně, nemá ve své kompetenci a její řešení
je ponecháno až na rozhodnutí soudu v rámci soudního přezkumu.
[4.] Právní zástupce odpůrců 2) a 3) Nejvyššímu správnímu soudu zaslal obsáhlé vyjádření,
v němž zevrubně a za pomocí odkazů a přepisů mediálních výstupů týkajících se volební
kampaně kandidáta M. Zemana reaguje na obecné výtky většiny navrhovatelů ve vztahu
ke způsobu vedení volební kampaně a možného ovlivnění výsledků volby prezidenta republiky.
Dále zpochybňuje aktivní legitimaci navrhovatelů k podání návrhů na neplatnost volby
prezidenta republiky a také samotnou pravomoc Nejvyššího správního soudu o neplatnosti volby
prezidenta republiky rozhodovat.
[5.] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou v dané volební věci splněny
podmínky řízení, a shledal, že návrh obsahuje veškeré zákonem stanovené náležitosti [§37 odst. 3
a §93 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„s. ř. s.“)] a byl podán osobou oprávněnou (§90 odst. 5 s. ř. s.) ve lhůtě sedmi dnů po vyhlášení
celkového výsledku volby prezidenta republiky (§66 odst. 1 zákona o volbě prezidenta republiky)
u věcně a místně příslušného soudu (§68 zákona o volbě prezidenta republiky a §92 s. ř. s.).
Zpochybňují-li odpůrci 2) a 3) ve svém vyjádření pravomoc Nejvyššího správního soudu
k rozhodování o neplatnosti volby prezidenta republiky, je třeba uvést následující.
[6.] Odpůrcům lze zčásti přisvědčit v tom, že relevantní právní předpisy, tedy soudní řád
správní ani zákon o volbě prezidenta republiky, neobsahují ustanovení, které by přímo stanovilo,
že v případě, že soud shledá návrh důvodným, rozhodne o neplatnosti volby prezidenta
republiky. Ustanovení §66 odst. 1 zákona o volbě prezidenta republiky ovšem upravuje soudní
řízení o „návrhu na neplatnost volby prezidenta“ a definuje okruh osob či skupin osob k němu aktivně
legitimovaných. Odstavec 2 téhož ustanovení navíc stanoví, že „[n]ávrh na neplatnost volby prezidenta
může podat navrhovatel, má-li za to, že byla porušena ustanovení zákona způsobem, který mohl ovlivnit výsledek
volby prezidenta“. Nabízí se tedy otázka, z jakého důvodu by zákonodárce dával stanovenému
okruhu osob aktivní legitimaci k podání návrhu na vyslovení neplatnosti volby prezidenta
republiky, pokud by v pravomoci soudu příslušného k řízení o tomto návrhu (§68 zákona
o volbě prezidenta republiky) nebylo v případě, že shledá návrh důvodným, právě vyslovit
neplatnost volby prezidenta republiky.
[7.] Na §66 zákona o volbě prezidenta republiky pak navazuje §90 odst. 5 s. ř. s., v jehož
první větě se již přímo uvádí, že za podmínek stanovených zákonem o volbě prezidenta republiky
se mohou k tomu legitimované osoby „domáhat rozhodnutí soudu o neplatnosti volby“. Pravomoc
Nejvyššího správního soudu rozhodnout o neplatnosti volby prezidenta republiky tedy
nepochybně vyplývá z §90 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s §66 zákona o volbě prezidenta republiky.
Účelem daného řízení je zajistit účinnou ochranu proti takovým případným nezákonnostem
v průběhu volby, které by mohly ovlivnit výsledek volby prezidenta. V případě důvodnosti
návrhu bude tedy soudní ochrana zajištěna tak, že soud vysloví neplatnost volby prezidenta
republiky nebo její části. O tom svědčí i §90 odst. 5 věta pátá s. ř. s., jež stanoví, že „rozhodne-li
soud o neplatnosti části volby prezidenta republiky, určí v usnesení, od kterého úkonu se volba prezidenta
republiky bude opakovat“. Na uvedená ustanovení dále navazuje i §59 odst. 2 zákona o volbě
prezidenta republiky upravující opakovanou volbu. Podle tohoto ustanovení „[o]pakovaná volba
prezidenta nebo opakování části volby prezidenta se koná, shledá-li soud návrh na neplatnost volby prezidenta
(§66) opodstatněným“. Upravuje-li zákon výslovně postup po vyslovení neplatnosti volby soudem,
nelze tvrdit, že soud není oprávněn o neplatnosti volby rozhodnout.
Pokračování Vol 39/2013 - 52
[8.] Opačný výklad zastávaný odpůrci 2) a 3) neodpovídá doslovnému znění citovaných
ustanovení ani úmyslu zákonodárce, o němž svědčí rovněž důvodová zpráva k zákonu o volbě
prezidenta republiky: „Soud může posoudit, že volební proces neproběhl v souladu se zákonem a je třeba
opakovat celou volbu prezidenta znovu (tím umožnit vstoupit do volebního procesu např. i novým kandidátům),
anebo že není třeba opakovat znovu celé volby, ale pouze jejich část, a to od úkonu, kde nastalo pochybení.“
(Důvodová zpráva je dostupná na www.psp.cz.)
[9.] Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že dne 29. 1. 2013 bylo v částce 11/2013 Sbírky
zákonů pod č. 25/2013 Sb. zveřejněno sdělení Státní volební komise o vyhlášení celkového
výsledku volby prezidenta republiky konané ve dnech 11. a 12. 1. 2013 (I. kolo) a ve dnech
25. a 26. 1. 2013 (II. kolo). Z čl. II sdělení vyplývá, že prezidentem republiky byl v této volbě
zvolen Ing. Miloš Zeman, CSc.
[10.] Po ověření, že jsou splněny podmínky k projednání a rozhodnutí věci, Nejvyšší správní
soud přistoupil k meritornímu posouzení návrhu, přičemž dospěl k závěru, že není důvodný.
[11.] Nejvyšší správní soud shrnuje, že návrhu na neplatnost volby vyhoví pouze tehdy, jestliže
dospěje k závěru, že byl porušen volební zákon, a to takovým způsobem, který mohl ovlivnit
výsledek volby (srov. k tomu přiměřeně usnesení NSS ze dne 2. 7. 2004, č. j. Vol 6/2004 - 12,
č. 354/2004 Sb. NSS, rozhodnutí NSS dostupná na www.nssoud.cz). Rozhodnutí voličů jako
suveréna může soudní moc změnit jen ve výjimečných případech, kdy vady volebního procesu
způsobily nebo mohly prokazatelně způsobit, že by voliči rozhodli jinak a byl by zvolen jiný
kandidát (nález sp. zn. Pl. ÚS 73/04 ze dne 26. 1. 2005, č. 140/2005 Sb., dostupný
na http://nalus.usoud.cz).
[12.] Námitky navrhovatelů směřují konkrétně především proti nezákonnému způsobu
zveřejnění a lživému obsahu zmíněného inzerátu v deníku Blesk, a dále proti uvádění polopravd
a lží v neprospěch kandidáta K. Schwarzenberga, což mělo mít zásadní vliv na konečný výsledek
volby. Výslovně se navrhovatelé domáhají rozhodnutí, že volební kampaň M. Zemana porušila
zákon a byla vedena nečestným a nepoctivým způsobem.
[13.] Zákon o volbě prezidenta republiky v §35 odst. 1 definuje volební kampaň jako jakoukoli
propagaci kandidáta na funkci prezidenta republiky a volební agitace v jeho prospěch, zejména
veřejné oznámení určené na jeho podporu nebo sloužící v jeho prospěch, včetně jakékoli
doprovodné akce, za které se poskytne nebo obvykle poskytuje úplata, pokud k takové propagaci
nebo volební agitaci došlo nejdříve v den vyhlášení volby prezidenta ve Sbírce zákonů, anebo
i před tímto dnem, jestliže taková propagace nebo agitace trvá i ke dni vyhlášení volby prezidenta
ve Sbírce zákonů. Za volební kampaň se považuje i sdělení v neprospěch jiného kandidáta
na funkci prezidenta republiky. Podle §35 odst. 2 zákona o volbě prezidenta republiky pak
volební kampaň „musí probíhat čestně a poctivě, zejména nesmí být o kandidátech zveřejňovány nepravdivé
údaje.“
[14.] Zákonná úprava tak výslovně zmiňuje vedení kampaně i v neprospěch jiného kandidáta
na funkci prezidenta republiky, tedy negativní kampaň. Jedním ze zákonných limitů (zejména)
pro negativní kampaň je pak povinnost vést kampaň čestně a poctivě a především onen zákaz
zveřejňovat nepravdivé údaje (§35 odst. 2 zákona o volbě prezidenta republiky). Zákon nicméně
blíže neobsahuje výklad užitých pojmů „čestně a poctivě“. Jak Nejvyšší správní soud uvedl
v usnesení ze dne 18. 2. 2013, sp. zn. Vol 15/2013, při aplikaci tohoto ustanovení soud musí
vycházet nejen z toho, jak jsou tyto pojmy chápány v běžném životě, ale současně musí i přihlížet
k charakteru volební kampaně. Ta má jistě svá specifika vyplývající z vyostřeného střetu mezi
jejími aktéry, kteří se jednak snaží získat podporu pro svůj volební program, jednak podlomit
důvěru k volebnímu soupeři. Volební střet je fakticky nejen soutěží volebních programů
a kandidátů v pozitivním smyslu (tedy vyzvednutím kladů vlastního programu a kandidujících
osobností), ale i v negativním smyslu (poukazováním na zápory ostatních volebních programů
i osob protikandidátů). Předmětné pojmy v prostředí voleb nelze ztotožňovat s dobrými mravy,
tak jak jsou chápány občanským zákoníkem, ani je nelze posuzovat z hlediska soukromého práva
a obecné morálky. Nedostatek etiky ve volební kampani ještě nečiní takové jednání
protizákonným (srov. usnesení ze dne 29. 6. 2006, č. j. Vol 45/2006 - 17, č. 963/2006 Sb. NSS).
[15.] Nejvyšší správní soud citované zákonné ustanovení interpretuje jako výraz zvýšené
pozornosti zákonodárce ve vztahu právě k období volební kampaně, která se samozřejmě
vyznačuje často velmi emotivní, napjatou a mnohdy i iracionální atmosférou. Rovněž je třeba
připomenout, že ani v období volební kampaně nepanuje jakési „právní vakuum“, vyplňované
výhradně volebním zákonem. I v období té nejžhavější fáze volební kampaně si všichni její aktéři
musí neustále být vědomi toho, že se mohou dopustit porušení řady právních předpisů, a to nejen
z oblasti volebního, nýbrž také třeba správního, občanského, mediálního či dokonce trestního
práva. Posláním volebního soudu proto není zastávat pozici jakéhosi monopolního ochránce
korektnosti celého volebního procesu. Tento úkol totiž přísluší i jiným orgánům veřejné moci
a je věcí jednotlivých kandidátů a koneckonců i voličů, aby se svým aktivním jednáním zasazovali
o férovost voleb. Možnosti volebního soudu jsou totiž v této fázi volebního procesu poměrně
limitované: jeho pravomocí je pouze rozhodnout o neplatnosti voleb, což je samozřejmě natolik
závažný zásah do projevené vůle voličů, že k němu lze přistoupit pouze ve výjimečných
případech (srov. usnesení ze dne 18. 2. 2013, sp. zn. Vol 44/2013).
[16.] Jak již Nejvyšší správní soud dovodil v cit. usnesení sp. zn. Vol 44/2013, soud
se ztotožňuje s názorem, že řada tvrzení M. Zemana se mnoha lidem mohla jevit jako nekorektní,
demagogická a některá dokonce až lživá. M. Zeman a jeho tým skutečně využívali různé způsoby,
jak si na svoji stranu naklonit veřejné mínění a naopak co nejvíce poškodit svého protikandidáta.
Jak připomíná A. Schopenhauer, „často se stává, že kdo odchází z hádky jako vítěz, vděčí za to často ani ne
tak správnosti svého úsudku při předložení svého výroku, jako chytrosti a obratnosti, se kterými je obhajoval“
(Eristická dialektika, Praha, 1991, str. 10). Nejvyšší správní soud nicméně nepovažuje
za smysluplné pokoušet se analyzovat, zda tyto nezřídka velmi problematické způsoby byly
používány spontánně anebo byly pečlivě připravovány předem. V konečném důsledku ani
netvrdí, že nesměly být používány vůbec – samozřejmě s výhradou, že se nejedná přímo o lži.
Pokud by totiž tyto ambice měl, stavěl by se do pozice konečného arbitra slušnosti a etiky, což
mu však nepřísluší. Jak vyložil Ústavní soud ve shora citovaném nálezu sp. zn. Pl. ÚS 73/04,
požadavek čestného a poctivého vedení volební kampaně nelze vykládat z hlediska soukromého
práva a obecné morálky, neboť jde o volební kampaň, která není ničím jiným než bojem o hlasy
voličů a v jejím rámci jsou proto voličům předkládány často velmi emocionální a vyostřenou
formou argumenty, které mají ovlivnit jejich rozhodování. Zdejší soud k tomu dříve rovněž
uvedl, že i vyjadřování čistě subjektivních politických názorů, byť se týkají osoby konkurenta
v politickém boji, nelze považovat za porušení poctivosti a čestnosti volební kampaně (usnesení
ze dne 25. 11. 2008, č. j. Vol 9/2008 - 33).
[17.] V nyní projednávané věci je pro Nejvyšší správní soud velmi podstatná následující
okolnost. Na každý, byť třebas ne zcela férový argument, měl oponent v rámci volební kampaně
šanci odpovědět. Argumentace užitá všemi aktéry prvních přímých voleb prezidenta republiky,
a to včetně M. Zemana a jeho volebního týmu, v posledku podléhala kritickému posouzení
ze strany voličů. Ti vnímají nejen obsah volebních prohlášení, ale i úroveň prostředků
ve volebním boji užitých a rovněž případné účelové změny názorů jednotlivých kandidátů
Pokračování Vol 39/2013 - 53
na jednotlivá témata. Jinak řečeno, v případech, kdy je namítána nekorektnost vedení volební
kampaně některým z kandidátů, musí soud hodnotit jednotlivé skutky (např. dehonestující tvrzení
o protikandidátovi, šíření nepravdivých informací, osobní urážky apod.) jednak z hlediska jejich
závažnosti a intenzity (v tomto kontextu je však vhodné spolu s L. Fullerem připomenout,
že „většina nespravedlností tohoto světa není páchána pěstmi, ale lokty,“ cit. dle Morálka práva, Praha, 1998,
str. 147, což přeneseně na volební soudnictví znamená, že k prohlášení voleb za neplatné nemusí
docházet jen v případě jedné intenzivní protizákonnosti, nýbrž také u většího množství
protizákonností slabších), jednak také jejich načasování. Lze si tak - v obecné rovině - představit
případy, kdy i protiprávní útoky menší intenzity mohou nabýt na významu při hodnocení
korektnosti kampaně jako celku, pokud jsou učiněny v době, která protikandidátovi fakticky
znemožňuje na ně jakkoliv efektivně zareagovat. Naopak zase může dojít k situaci, že i zjevně
závažný „faul“, k němuž však dojde dlouho před hlasováním voličů, volební výsledek výrazněji
neovlivní, neboť dotčený kandidát na něj může přiměřeným způsobem odpovědět a v konečném
důsledku z toho třeba nakonec i politicky profitovat (podobně viz usnesení NSS ze dne
26. 6. 2006, č. j. Vol 5/2006 - 46). Jak totiž plyne z politologické literatury, „výjimečně agresivní styl
negativní volební kampaně může mít kontraproduktivní efekt, tj. může se obrátit proti jeho iniciátorovi
a v důsledku snížit počet získaných hlasů ve volbách“ (L. Cabada, M. Kubát a kol., Úvod do studia politické
vědy, Eurolex Bohemia, 2002, str. 320).
[18.] Pokud proto navrhovatelé namítají, že volební kampaň M. Zemana a jeho týmu se snažila
uváděním polopravd, manipulováním s fakty a účelovým překrucováním výroků zeslabit pozici
protikandidáta K. Schwarzenberga, Nejvyšší správní soudu konstatuje, že tento způsob kampaně
se sice může někomu jevit jako nevkusný či nekorektní, nicméně nelze jej bez dalšího současně
označit i za protiprávní. Každá negativní kampaň je totiž zcela přirozeně zaměřena na zdůraznění
slabých míst oponenta, byť se jedná o slabá místa třeba i jen zdánlivě. V tomto kontextu viděno
většina tvrzení navrhovatelů spadá právě do této oblasti. Z hlediska právního posouzení celé věci
není tak rozhodující, že M. Zeman a jeho volební tým hrubě zkresloval a dezinterpretoval některé
výroky K. Schwarzenberga, ale podstatné je, že na tyto výroky mohl K. Schwarzenberg a jeho
stoupenci reagovat, což také činili. To platí i ve vztahu k obvinění K. Schwarzenberga
ze srovnávání E. Beneše s válečnými zločinci souzenými v Haagu a ze zpochybnění platnosti
tzv. Benešových dekretů, resp. k účelově historii zkreslujícím výrokům V. K. ml., zpochybňujícím
vlastenectví otce kandidáta K. Schwarzenberga a morálně jej odsuzujícím pro zapletení se
totalitním režimem.
[19.] Jiná je ovšem situace u dalších pochybení, která navrhovatelé volební kampani vytýkají.
Konkrétně ve vztahu k celostránkovému inzerátu v deníku Blesk, který vyšel v první den druhého
kola voleb prezidenta republiky (srov. deník Blesk, 25. 1. 2013, s. 9), Nejvyšší správní soud již
konstatoval v usneseních ze dne 18. 2. 2013, sp. zn. Vol 15/2013 či sp. zn. Vol 44/2013, že tento
inzerát obsahuje přinejmenším jedno nepravdivé tvrzení, a to o poděkování kandidáta
K. Schwarzenberga B. P. za jeho podporu (k nepravdivosti tohoto tvrzení srov. vysvětlení M.
Zemana v prezidentské debatě na ČT 1 dne 24. 1. 2013 a následné dementi Britských listů
z téhož dne, viz http://www.blisty.cz/art/67152.html). Tím byl porušen zákaz uvádět o
kandidátech nepravdivé údaje dle cit. §35 odst. 2 zákona o volbě prezidenta republiky. Současně
byla porušena též povinnost dle §35 odst. 3 zákona o volbě prezidenta republiky, podle něhož
„[p]ropagace nebo volební agitace šířené prostřednictvím komunikačních médií musí obsahovat informaci o jejich
zadavateli a zpracovateli; to platí obdobně i pro sdělení v neprospěch kteréhokoli kandidáta na funkci prezidenta
republiky.“
[20.] Stejně tak byla lživá informace, šířená tentokráte týmem M. Zemana, podle níž jsou
na zámku K. Schwarzenberga nacistické symboly (http://www.novinky.cz/domaci/291011-
zeman-se-omluvil-schwarzenbergovi-za-reci-o-hakovych-krizich.html). Navrhovatelům je třeba
přisvědčit rovněž v tom, že se M. Zeman dopustil lži, pokud v debatě kandidátů dne 22. 1. 2013
K. Schwarzenberga nařkl z toho, že po restituci zámku v Čimelicích nasadil takové nájemné,
že se učiliště pro zdravotně postižené děti muselo odstěhovat a že o služební byt přišla též
učitelka T. B. (http://www.lidovky.cz/ze-me-schwarzenberg-vyhnal-z-bytu-lez-jako-vez-f4u-
/zpravy-domov.aspx?c=A130123_135030_ln_domov_ogo).
[21.] V uvedených případech nepochybně došlo k porušení zákona, konkrétně v prvém případě
§35 odst. 2 a 3 zákona o volbě prezidenta republiky, v druhém a třetím případě §35 odst. 2
téhož zákona. Obě skutečnosti bezesporu měly racionální vztah ke zvolení kandidáta, jehož
zvolení je napadeno. Nejvyšší správní soud má nicméně za to, že ve věci není dána třetí
podmínka pro závěr o neplatnosti volby prezidenta republiky, tj. existence tak zásadní intenzity
nezákonnosti, která je ve vztahu příčinné souvislosti k výsledku volby. Lze jen připomenout,
že dle „volební“ judikatury Nejvyššího správního soudu musí protizákonnost dosahovat
takového stupně, kdy je možno se důvodně domnívat, že pokud by k ní vůbec nedošlo, nebyl
by kandidát zřejmě vůbec zvolen. Intenzita porušení volebního práva ve vztahu k inzerátu
v deníku Blesk je bezesporu mimořádně velká. Deník Blesk je nejčtenějším českým deníkem, jeho
náklad se pohybuje kolem 300 000 kusů, každodenně zasahuje výrazně více než jeden milión
čtenářů (http://www.mediaguru.cz/2012/08/prodane-naklady-deniku/). Inzerát vyšel v první
den voleb, kandidát K. Schwarzenberg, v jehož neprospěch inzerát směřoval, tak neměl reálnou
šanci na lži tam uvedené reagovat, což byl také bezesporu účel sledovaný jeho původním
zadavatelem.
[22.] Spojení zadavatele inzerátu s týmem zvoleného kandidáta M. Zemana však nebylo
v tomto řízení prokázáno. Současně výsledek voleb ve prospěch kandidáta M. Zemana je tak
výrazný, bezmála 500 000 hlasů (srov. oficiální výsledek voleb vyhlášený pod č. 25/2013 Sb.,
podle něhož tento rozdíl činil 476 234 hlasů), že se lze domnívat, že samotný inzerát, byť
porušující dokonce dvě zákonné normy (§35 odst. 2 a 3 zákona o volbě prezidenta republiky),
nebyl s to takto výrazný výsledek založit. Jinými slovy, přes vysokou intenzitu protizákonnosti
nebyl inzerát s to zásadně zpochybnit volební výsledky. Soud se shoduje s názorem Ústavního
soudu, podle něhož za porušení pravidel volebního procesu by měl být v prvé řadě sankcionován
ten, kdo je způsobil. Hrozba zrušení výsledku voleb jako jedině možný důsledek je v takovém
případě v rozporu s ústavním principem přiměřenosti zásahu veřejné moci (takto cit. nález
sp. zn. Pl. ÚS 73/04).
[23.] Co se týče lží volebního týmu M. Zemana a jeho samotného ohledně nacistických insignií
v údajném sídle manželky kandidáta K. Schwarzenberga a okolností restituce zámku v Čimelicích,
dopady těchto porušení zákona nebyly podle názoru soudu rozhodující pro konečný výsledek
voleb (viz bod 11), a to právě proto, že kandidát K. Schwarzenberg a jeho tým měli šanci tyto lži
přesvědčivě vyvrátit, což v prvním uvedeném případě nakonec vedlo k tomu, že i sám kandidát
M. Zeman posléze pochybení uznal a svému protikandidátovi se omluvil.
[24.] Lze tak uzavřít, že volební stížnost navrhovatelů není důvodná. Jakkoliv se totiž Nejvyšší
správní soud ztotožňuje s řadou uplatněných námitek co do jejich skutkového vymezení, pouze
v několika případech je možné hovořit o protizákonnosti, přičemž tato zjištěná protizákonnost
podle přesvědčení Nejvyššího správního soudu nedosahuje takové intenzity, aby byla způsobilá
zpochybnit výsledky voleb jako celku s ohledem na rozdíl téměř 500 tis. hlasů, o které obdržel
vítězný kandidát více.
Pokračování Vol 39/2013 - 54
[25.] Nejvyšší správní soud proto návrh jako nedůvodný usnesením zamítl. O náhradě nákladů
řízení rozhodl dle §93 odst. 4 s. ř. s., dle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů. Soud rozhodl o návrhu bez jednání. V tomto typu řízení jej není třeba nařizovat, byť
se provádí dokazování (§90 odst. 5 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou řádné opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. února 2013
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu