ECLI:CZ:NS:2000:29.CDO.686.2000.1
sp. zn. 29 Cdo 686/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v právní věci žalobce: Š., a. s., zast. advokátem, proti žalovaným 1) H. K., a. s. v likvidaci, a 2) F. n. m. Č. r., o Kč 33.511,- s přísl, vedené u Krajského obchodního soudu v Praze pod sp. zn. 46 Cm 735/95, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. listopadu 1999 čj. 8 Cmo 61/97 - 62, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací výše označeným rozsudkem rozhodl v předmětné věci, že "I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve vztahu k žalovanému 2) a) ve výroku I. mění takto: Žaloba se v části směřující proti žalovanému 2) zamítá. Současně se z výroku I. vypouštějí slova "s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v tomto rozsahu povinnost druhého žalovaného", b) ve výroku II. mění takto: Žalovaný 2) nemá právo na náhradu nákladů řízení. Současně se z tohoto výroku vypouštějí slova "s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v tomto rozsahu povinnost druhého žalovaného". Pod výrokem II. pak odvolací soud rozhodl o povinnosti žalobce nahradit žalovanému 2) náklady odvolacího řízení.
Rozsudkem Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 16. 12. 1996 čj. 46 Cm 735/95 - 37, bylo v tomto sporu k žalobě o úhradu poplatku z prodlení za opožděné zaplacení faktur podle §378 odst. 1 hospodářského zákoníku (zákon č. 109/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů, též "hosp. zák.") za uskutečněné dodávky, pod výrokem I. rozhodnuto tak, že žalovaní 1) a 2) jsou povinni zaplatit žalobci částku Kč 33.511,-, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost druhého žalovaného. Pod výrokem II. rozhodl soud prvního stupně o nákladech řízení tak, že žalovaní 1) a 2) jsou povinni je nahradit žalobci částkou Kč 6.034,- s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost druhého žalovaného.
K odvolání žalovaného 2) odvolací soud podle ust. §220 o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně, jak shora uvedeno. Dovodil, že předmětem vymáhaného nároku jsou poplatky z prodlení za období od 1. 11. 1992 do 31. 12. 1992, tj. za období po vzniku právního předchůdce žalovaného 2) dne 10. 2. 1992. Nemohl proto nastat přechod tohoto závazku z žalovaného 2) na žalovaného 1) a nemohl tudíž vzniknout ex lege ani ručitelský závazek žalovaného 2).
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání s odkazem na ust. §238 odst. 1 písm. a) a §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.
Dovolatel považuje právní posouzení věci z hlediska ust. §15 odst. 1 a 3 zákona č. 92/1991 Sb., ve znění předpisů, platných k rozhodnému dni (dále též "zákon o velké privatizaci"), za nesprávné a v této souvislosti poukazuje zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 1997 čj. 1 Odon 48/97 - 64 a nález Ústavního soudu ze dne 14. 9. 1999 čj. II ÚS 401/97, v obdobné věci. Má za to, že majetková sankce je akcesorickým závazkem k základnímu závazku ze smlouvy, který byl porušen, a to zaplatit cenu za dodávku, kterýžto základní závazek přešel na žalovaného 1) dnem 10. 2. 1992 a totéž proto plyne i pro závazek akcesorický.
Žalobce navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení a současně navrhuje odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí podle §243 o. s. ř. co do výroku II. o nákladech řízení.
Žalovaný 2) ve vyjádření k dovolání se plně ztotožňuje se závěry odvolacího soudu. Uvádí zvláště, že ke vzniku práva na poplatky z prodlení došlo až za období od 1. 11. do 31. 12. 1992, tedy po založení resp. vzniku a. s. P. K. (dnem 10. 2. 1992). Žalovaný 2) konečně namítá, že dovolání je nepřípustné, neboť bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím Kč 50.000,-. Žalovaný 2) na závěr navrhuje, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací, po zjištění, že dovolání vykazuje zákonem stanovené náležitosti (ust. §240 odst. 1 a §241 odst. 1 a 2 o. s. ř.), se musel na prvním místě zabývat tím, zda dovolání je přípustné (ust. §236 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolatel se dovolává ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., že odvolací soud svým rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Avšak podle odstavce 2 písm. a) cit. ustanovení dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž - mimo jiné - dovoláním dotřeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím v obchodních věcech 50.000,- Kč.
V daném případě byla předmětem dotčeného výroku rozhodnutí částka 33.511,- Kč, tedy částka nižší, než činí uvedený horní limit, přičemž se jedná o obchodní věc.
Dovolací soud z uvedeného důvodu dovolání pro nepřípustnost odmítl (ust. §218 odst. 1 písm. c) ve vazbě na ust. §243b odst. 4 o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §146 odst. 2 věta první o. s. ř. (per analogiam) v návaznosti na §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř.
Žalobce jako dovolatel procesně zavinil, že dovolání muselo být odmítnuto, ostatním účastníkům podle obsahu spisu v řízení o dovolání nevznikly náklady, na jejichž náhradu by měli právo.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 14. prosince 2000
JUDr. František F a l d y n a , CSc., v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová