ECLI:CZ:NS:2001:26.CDO.314.2001.1
sp. zn. 26 Cdo 314/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Emy Barešové a soudců JUDr. Hany Müllerové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., v právní věci žalobkyně V. B., zastoupené advokátem, proti žalovanému L. A., zastoupenému advokátem, o uložení povinnosti zdržet se užívání pozemku, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 5 C 269/99, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. října 2000, čj. 8 Co 2066/2000 – 112, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12.října 2000, čj. 8 Co 2066/2000-112, a rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 2.června 2000, čj. 5 C 269/99-96, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala vydání rozsudku, že žalovaný je povinen zdržet se užívání pozemku č. 13/6 v katastrálním území R. V žalobě uvedla, že tento pozemek smluvně přenechala dne 2.10.1996 do dočasného užívání (nájmu) společnosti I.-F, s.r.o., která byla vlastníkem sousedního pozemku č. 13/9 a staveb na pozemcích č. 94, 239, 240 a 241. Vlastníkem těchto nemovitostí se později stala firma U. J. s.r.o., a předmětný pozemek č. 13/6 užívá žalovaný přesto, že žalobkyně od smlouvy z 2.10.1996 odstoupila.
Okresní soud v Jindřichově Hradci rozhodoval ve věci opakovaně; prvním rozsudkem ze dne 7.10.1999, čj. 5 C 296/99-40, vyhověl žalobě proti žalovaným U. J., s.r.o., a L. A. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně důvodně odstoupila od smlouvy o pronájmu pozemku ze dne 2.10.1996, a dovodil, že není dán právní důvod, který by žalované opravňoval pozemek č. 13/6 v R. (jde o zpevněnou vozovku), užívat. Nárok žalobkyně posoudil podle ustanovení §126 občanského zákoníku.
Rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18.1.2000, čj. 8 Co 3418/99-62, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení se závazným právním názorem odvolacího soudu, že odstoupení od smlouvy, učiněná žalobkyní dne 31.12.1998 a 3.3.1999, nemohla být účinná, protože nebyla adresována účastníkovi smlouvy, ale odlišným subjektům. Dalším důvodem zrušení rozsudku soudu prvního stupně bylo nedostatečné skutkové objasnění věci v tom, zda nájemní právo založené smlouvou z 2.10.1996 nepřešlo na další subjekty, a pokud ne, zda byl nájemní vztah ukončen. Okresní soud v Jindřichově Hradci pak druhým rozsudkem ze dne 2.6.2000, čj. 5 C 296/99-96, týkajícím se pouze druhého žalovaného L. A., žalobu zamítl, neboť po doplnění dokazování, vázán právním názorem odvolacího soudu, dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala skončení nájemního vztahu s I.-F s.r.o.; žalovaný naproti tomu po rozhodnutí odvolacího soudu předložil podnájemní smlouvu ze dne 30.12.1997, uzavřenou mezi I.-F s.r.o. jako nájemcem a U. J. s.r.o. jako podnájemcem, a dále smlouvu o dalším podnájmu ze dne 31.3.1998, uzavřenou mezi U. J. s.r.o. a žalovaným, a tak prokázal odvozené právo dalšího podnájmu ve smyslu §666 OZ, potažmo §51 OZ. Žalobkyně si přitom nájemní smlouvou ze dne 2.12.1996 nevymínila udělování souhlasu k podnájmu, případně k dalšímu podnájmu, takže žalovaný užívá pozemek na základě dalšího podnájemního práva.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 12.10.2000, čj. 8 Co 2066/2000-112, rozsudek soudu prvního stupně jako správný potvrdil a současně zamítl návrh žalobkyně na připuštění dovolání. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně zjistil úplně skutkový stav věci a vyvodil z něho i správný právní závěr. Především souhlasil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že nadále trvá nájemní vztah založený smlouvou ze dne 2.10.1996, kterou žalobkyně pronajala předmětný pozemek nájemci I.-F s.r.o., neboť neprokázala žádný ze způsobů skončení nájmu, vymezených v ustanovení §676 a násl. obč. zák. Za správný považoval i další závěr soudu prvního stupně o tom, že žalovanému svědčí odvozené právo užívání předmětného pozemku, neboť žalobkyně ani v odvolacím řízení nenavrhla důkazy, kterými by zpochybnila existenci těchto smluv tvrzením, že podnájemní smlouvy ( mezi společností I.-F s.r.o. a firmou U. J. s.r.o., a dále mezi firmou U. J. s.r.o. a L. A.) ohledně předmětného pozemku byly vyhotoveny až po zrušovacím rozhodnutí odvolacího soudu. Odvolací soud se dále ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že uvedené podnájemní smlouvy jsou platné, včetně toho, že byly podepsány osobami, které v době jejich uzavření byly oprávněny za subjekty smluv jednat a smlouvy podepisovat. Žalovanému A. na jejich základě svědčí odvozené užívací právo k předmětnému pozemku z titulu dalšího podnájmu, neboť žalobkyně si udělení souhlasu k podnájmu v nájemní smlouvě nevymínila. Odvolací soud považuje za správný závěr soudu prvního stupně, že pokud zákon dává možnost sjednat podnájem najaté věci bez souhlasu vlastníka, není jeho souhlasu třeba ani k dalšímu podnájmu; tento smluvní vztah je pak podřaditelný pod ustanovení §51 obč.zák., v němž se uplatňuje princip smluvní autonomie v občanskoprávní oblasti. Smlouva ze dne 31.3.1998 o dalším podnájmu neodporuje dle jeho názoru svým obsahem a účelem občanskému zákoníku; žalobkyně nadto nezůstává bez obrany v případě, že by další podnájemce neužíval věc v souladu se smluvními podmínkami nájmu, neboť pak má možnost ukončit nájemní vztah, což by ve svém důsledku mělo dopad i na ukončení dalších odvozených vztahů. Návrh žalobkyně na připuštění dovolání k právní otázce, zda podnájemce může s věcí v podnájmu dále disponovat bez souhlasu vlastníka a dát věc do podnájmu, zamítl, neboť uvedenou otázku neshledal po právní stránce zásadního významu.
Rozsudek odvolacího soudu, jenž nabyl právní moci dne 28.11.2000, napadla žalobkyně včas podaným dovoláním. Přípustnost dovolání opírá o ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř., a dovolací důvod spatřuje v nesprávném právním posouzení věci odvolacím soudem. Dovolatelka poukazuje na to, že ohledně předmětného pozemku uzavřela v minulosti nájemní smlouvu pouze se společností I. - F., s.r.o. Nikdy neuzavřela žádnou smlouvu s firmou U. J. s.r.o, ani se žalovaným. Vyjadřuje přesvědčení, že žalovaný nemůže proto užívat její pozemek s odvoláním na podnájemní smlouvu s firmou U. J. s.r.o., když této firmě žalobkyně svůj pozemek do užívání nedala. Podle dovolatelky není možné přenechání věci podnájemcem do dalšího podnájmu, a to ani nepojmenovanou smlouvou podle §51 obč.zák., neboť taková dispozice s věcí třetí osobou, odlišnou od vlastníka a nájemce, by byla na úkor práv vlastníka dle §123 občanského zákoníku a v rozporu s ustanovením §2 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických práv k půdě a jinému zemědělskému majetku. Navrhuje zrušení dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu i rozsudku soudu prvního stupně.
Ve svém vyjádření k dovolání se žalovaný zcela ztotožnil s názorem odvolacího soudu a dodal, že oproti normativnímu pojetí práva, na němž byl založen právní řád před rokem 1989, se nyní uplatnilo právo smluvní volnosti, které může být omezeno jen ze zákonných důvodů. Žádný zákonný důvod omezující výše uvedené právo, dle názoru žalovaného, náš platný právní řád neobsahuje. Proto považuje dovolání žalobkyně za nedůvodné.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001 ( dále jen \"OSŘ\").
Dovolání splňuje náležitosti stanovené v §241 odst. 2 OSŘ a je přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. b) OSŘ. Směřuje totiž proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Za této situace není třeba, aby dovolací soud posuzoval zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska ustanovení §239 odst.2 OSŘ. Uplatněný dovolací důvod je podřaditelný pod ustanovení §241 odst. 3 písm. d) OSŘ, protože dovolatelka napadá správnost právního posouzení věci odvolacím soudem.
Dovolací soud proto přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu v mezích uplatněného dovolacího důvodu ( §242 odst. 3 věta prvá OSŘ), a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Rozhodnutí soudu je správné, pokud na danou věc aplikoval správnou právní normu a správně ji vyložil. Dovolací soud spatřuje v tomto směru pochybení odvolacího soudu, pokud na daný případ aplikoval v plném rozsahu ustanovení občanského zákoníku o nájmu ( §663 a násl. obč. zák.). Smlouva, uzavřená mezi žalobkyní a podnikem I.-F. s.r.o., je skutečně nazvána \"smlouvou o pronájmu pozemku\", vykazuje však znaky, které se pojmu nájemní smlouvy vymykají. Přitom podle ustanovení §35 obč. zák. je třeba právní úkony vykládat nejen podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle projevu vůle toho, kdo právní úkon činí, pokud to není v rozporu s jazykovým projevem.
V daném případě z jazykového projevu předmětné smlouvy vyplývá, že účastníkům nešlo o odevzdání pozemku do detence pronajímatele, což je obvyklým znakem nájemní smlouvy, ale výslovně se vyjadřuje, že \"pronajímatelka\" pozemek (zpevněnou vozovku) přenechává obchodní společnosti I.-F. s.r.o., do dočasného užívání pouze jako přístupovou cestu k jeho nemovitostem, přičemž tento pozemek s vozovkou je oprávněna užívat též pronajímatelka. Z rámce nájemní smlouvy vybočuje též výslovné ujednání, že \"se předpokládá závaznost smlouvy i pro každého vlastníka či uživatele budov na stavebních parcelách č. 94, 239,240 a 241\". Toto ustanovení je třeba hodnotit i z hlediska toho, že v době uzavření smlouvy nebylo již dáno vlastnické právo firmy I.-F. s.r.o. k předmětným nemovitostem, k nimž jí měl být zajištěn přístup; rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích z 18.10.1993, sp.zn. 12 Cm 394/93, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 25.9.1995, sp.zn. 7 Cmo 52/94, byla totiž určena neplatnou smlouva o prodeji podniku této firmě včetně uvedených nemovitostí (viz obsah připojeného spisu Okresního soudu v Jindřichově Hradci sp.zn.1057/93).
Z uvedeného vyplývá, že obsah \"smlouvy o pronájmu pozemku\" je třeba vykládat podle jejího smyslu, jímž bylo zajištění možnosti průjezdu na pozemky sousedních vlastníků za úplatu. Nelze proto posuzovat další smlouvy, (které dle tvrzení druhého žalovaného byly uzavřeny mezi \"nájemcem\" a dalšími osobami jako \"podnájemcem\" a mezi \"podnájemcem\" a \"dalším podnájemcem\"), podle ustanovení §666 obč.zák. Bude třeba dovodit, zda a jakým způsobem mohla tato smlouva vyvolat, tj. bez dalších právních úkonů se strany žalobkyně, vznik právních vztahů vůči dalším osobám, které nebyly jejími účastníky. Odvolací soud by měl posoudit věc i z toho hlediska, zda předmětný pozemek je či není účelovou komunikací ( viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.11.2000, sp.zn. 22 Cdo 1868/2000, uveřejněný v čísle 2/2000 časopisu Právní rozhledy : C.H.Beck).
Z tohoto hlediska odvolací soud věc neposuzoval a jeho rozhodnutí proto nebylo shledáno správným, stejně jako rozhodnutí soudu prvního stupně. Dovolací soud proto postupoval podle ustanovení §243b odst. 1 věta za středníkem a odst. 2 OSŘ, rozsudky obou soudů zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci. V dalším řízení jsou soudy vázány právním názorem dovolacího soudu a rozhodnou nově o nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího ( §243d odst. 1 věta druhá a třetí OSŘ).
Dovolací soud dále konstatoval, že v řízení došlo k vadě, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Soud prvního stupně totiž poté, co jeho první rozsudek byl zrušen, přestal jednat s prvým žalovaným, ač žaloba proti němu nebyla vzata zpět, a o návrhu, který směřoval proti němu, nerozhodl. V dalším řízení bude proto třeba tuto vadu napravit.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11.dubna 2001
JUDr. Ema B a r e š o v á, v.r.
předsedkyně senátu