ECLI:CZ:NS:2001:5.TVO.159.2001.1
sp. zn. 5 Tvo 159/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. listopadu 2001 stížnost obžalovaného K. B., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 10. 2001, sp. zn. 3 Ntv 19/2001, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 40 T 18/2001, a rozhodl takto:
Podle §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. se napadené usnesení zrušuje a znovu se rozhoduje tak, že podle §71 odst. 3 tr. ř. se návrh předsedy senátu Krajského soudu v Brně na prodloužení vazby obžalovaného K. B. z a m í t á .
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 10. 2001, sp. zn. 3 Ntv 19/2001, byla podle §71 odst. 3 tr. ř. prodloužena vazba obžalovaného K. B. do 31. 1. 2002.
Proti tomuto usnesení podal obžalovaný K. B. v zákonné lhůtě prostřednictvím své obhájkyně stížnost.
V písemném zdůvodnění opravného prostředku obžalovaný namítá, že u jeho osoby nejsou dány důvody vazby podle §67 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. Konstatuje, že v případě koluzní vazby neexistují žádné indicie, že by se měl pokoušet ovlivňovat svědky. Uvádí, že hlavními svědky v této věci jsou policisté a stěží se lze obávat, že by z jeho strany hrozilo jejich ovlivnění. Obžalovaný považuje tvrzení vrchního soudu v napadeném usnesení, že by mohl po propuštění z vazby navázat kontakt se spoluobžalovaným M. K., jako účelové a nepodložené skutkovými zjištěními. I v případě důvodů útěkové vazby neexistuje konkrétní poznatek, který by nasvědčoval jeho úmyslu trestnímu stíhání se vyhýbat nebo dokonce uprchnout.
Obžalovaný zdůrazňuje, že vazba byla prodloužena nad lhůtu dva a půl roku, což je velmi razantní zásah do svobody člověka, na kterého je nutno hledět jako na nevinného. Proto by očekával podrobné odůvodnění takového rozhodnutí, které bude mít nezpochybnitelný podklad ve spise. Podle jeho názoru velmi strohé odůvodnění napadeného usnesení tyto předpoklady nesplňuje.
Obžalovaný rovněž nesouhlasí s odůvodněním napadeného usnesení, že „ve věci bylo rozhodováno s minimálními časovými prodlevami v rámci běžných lhůt pro jednotlivé úkony trestního řízení …“. Zdůrazňuje, že celé trestní řízení je provázeno průtahy způsobenými neschopností policejních orgánů podat soudu jednoznačné svědectví ve věci. Připomíná, že od počátku popíral svou vinu, přičemž po všech stránkách spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení. Podle obžalovaného nejsou splněny zákonné podmínky pro prodloužení vazby nad dva roky. Nejsou dány skutečnosti, které by opodstatňovaly nebezpečí, že by jeho propuštěním z vazby na svobodu hrozilo zmaření nebo podstatné ztížení dosažení účelu trestního řízení. Pokud by policejní orgány postupovaly podle zákona, pak by se jen obtížně mohla věc již počtvrté ocitnout v přípravném řízení.
Závěrem stížnosti obžalovaný navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a byl z vazby propuštěn na svobodu.
Nejvyšší soud přezkoumal z podnětu podané stížnosti podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i příslušnou část řízení, které mu předcházelo, a dospěl k níže uvedeným závěrům.
Z předloženého spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že návrh na prodloužení vazby obžalovaného K. B. byl Vrchnímu soudu v Olomouci doručen dne 15. 10. 2001, t. j. při zachování patnáctidenní lhůty uvedené v §71 odst. 6 tr. ř., neboť lhůta trvání vazby u jeho osoby již jednou prodloužená nad dva roky usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 4. 2001, sp. zn. 3 Ntv 3/2001, ve spojení s unesením Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2001, sp. zn. 3 Tvo 62/2001, skončila dne 1. 11. 2001. Návrh podal předseda senátu Krajského soudu v Brně, tedy osoba k tomu oprávněná podle §71 odst. 5 tr. ř.
V napadeném usnesení Vrchní soud v Olomouci důvodně konstatoval, že u obžalovaného K. B. jsou i v současnosti dány důvody vazby podle §67 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. Lze připomenout, že obžalovaný se měl dopustit velmi závažné, úmyslné, majetkové trestné činnosti, kterou blíže popisuje obžaloba státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 12. 10. 2001, sp. zn. 2 KZv 190/2000 a právně ji kvalifikuje jako trestný čin padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Obžalovaný je osobou, která již byla v minulosti několikrát pravomocně odsouzena za úmyslnou trestnou činnost, včetně majetkové, a to i k nepodmíněným trestům odnětí svobody. V případě, že jeho vina bude v řízení před soudem prokázána, tak mu hrozí uložení vysokého trestu odnětí svobody. Obžalovaný měl z místa spáchání trestné činnosti uprchnout, ale byl následně policií zadržen. Navíc po posledním propuštění z výkonu trestu odnětí svobody se nezdržoval na jím uvedené adrese. Tyto konkrétní skutečnosti dostatečně odůvodňují obavu, že v případě propuštění na svobodu obžalovaný uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul. K důvodu vazby podle §67 odst. 1 písm. b) nutno uvést, že tento nespočívá v tom, že by obžalovaný v případě propuštění z vazby působil na svědky z řad policistů, jak namítá ve stížnosti, ale tento důvod vyplývá především z obavy možného kontaktu a dohody s uprchlým spoluobžalovaným M. K.
Samotná existence vazebních důvodů u obžalovaného (v posuzovaném případě podle §67 odst. 1 písm. a/, b/ tr. ř.) je předpokladem prodloužení vazby nad dobu dvou let pouze za stavu, jsou-li současně splněny i další zákonem stanovené podmínky. Z ustanovení §71 odst. 3 věty druhé tr. ř. vyplývá, že pokud nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání skončit ve dvouleté lhůtě trvání vazby, a propuštěním obviněného na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení, může o dalším trvání vazby na nezbytně nutnou dobu rozhodnout vrchní soud.
Podle názoru Nejvyššího soudu se předmětná věc nijak nevymyká svou složitostí z běžné rozhodovací prvostupňové agendy krajských soudů. Lze připomenout, že v současnosti má spisový materiál necelých 700 stran. Je možno uvést, že jde o věc důkazně komplikovanější, zejména z hlediska opatřování důkazů a jejich následného zprocesnění. Navíc spoluobžalovaný M. K. nemohl být dosud vyslechnut a je vůči němu vedeno řízení proti uprchlému. V této souvislosti však nelze pominout, že poté co usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 10. 2000, sp. zn. 3 To 83/2000, byl k odvolání obžalovaného K. B. podle §258 odst. 1 písm. a), b), c), d) tr. ř. zrušen rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. 2. 2000, sp. zn. 40 T 23/99, a podle §260 tr. ř. byla věc vrácena státnímu zástupci k došetření, tak v následném trestním řízení nebylo postupováno zcela bez průtahů. O tom svědčí skutečnost, že ve věci bylo od 25. 10. 2000 do současnosti provedeno jen několik z hlediska zajištění běžných důkazů, přičemž po podání obžaloby byla věc opakovaně usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2001, sp. zn. 40 T 7/2001, a ze dne 15. 10. 2001, sp. zn. 40 T 18/2001, vrácena státnímu zástupci k došetření. Poslední usnesení je nepravomocné a o stížnosti státního zástupce bude rozhodovat Vrchní soud v Olomouci. Zejména od pravomocného rozhodnutí o prodloužení vazby obžalovaného usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 4. 2001, sp. zn. 3 Ntv 3/2001, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2001, sp. zn. 3 Tvo 62/2001, bylo úsilí orgánů přípravného řízení hlavně zaměřeno (v rámci pokynu soudů k došetření) na vyžádání policejního operativního svazku, čemuž však nebylo vyhověno (viz zamítavá odpověď náměstka policejního prezidenta na č. l. 595 – 596 tr. spisu). Průtah ve věci je dán i tím, že z důvodu stížnosti pro porušení zákona, kterou podal dne 27. 9. 2001 ministr spravedlnosti proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 4. 2001, sp. zn. 3 To 70/2001, se věcí bude dne 28. 11. 2001 zabývat ve veřejném zasedání Nejvyšší soud.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem nebylo v předmětné vazební věci postupováno zcela důsledně podle §71 odst. 1 tr. ř., t. j. přednostní vyřízení s největším urychlením, jak již požadoval Nejvyšší soud ve svém předchozím usnesení ze dne 16. 5. 2001, sp. zn. 3 Tvo 62/2001. Za tohoto stavu nelze dovodit nejen „obtížnost věci“, ale ani „jiné závažné důvody“ ve smyslu ustanovení §71 odst. 3 věty druhé tr. ř., jež by v projednávané věci odůvodňovaly další prodloužení vazby obžalovaného nad její dvouletou zákonnou lhůtu, i když jeho propuštěním na svobodu při konstatovaných vazebních důvodech hrozí, že bude podstatně ztíženo nebo dokonce zmařeno dosažení účelu trestního řízení (§1 odst. 1 tr. ř.).
Z výše popsaných důvodů Nejvyšší soud podané stížnosti vyhověl, podle §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. napadené usnesení zrušil a znovu rozhodl podle §71 odst. 3 tr. ř. tak, že návrh předsedy senátu Krajského soudu v Brně na prodloužení vazby obžalovaného K. B. zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 15. listopadu 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k