ECLI:CZ:NS:2001:7.TVO.101.2001.1
sp. zn. 7 Tvo 101/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. července 2001 stížnost obžalovaného R. P. , podanou proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci z 11. 7. 2001, sp. zn. 3 Ntv 10/2001, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obžalovaného R. P. z a m í t á .
Odůvodnění:
Nepravomocným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě z 29. 3. 2001, sp. zn. 47 T 1/2000, byl obžalovaný R. P. odsouzen za trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 písm. a) tr. zák. a za trestný čin šíření toxikomanie podle §188a odst. 1, odst. 2 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Napadeným usnesením Vrchní soud v Olomouci podle §71 odst. 3 tr. řádu prodloužil vazbu obžalovaného R. P. z důvodů uvedených v §67 odst. 1 písm. a), c) tr. řádu do 31. října 2001.
Proti usnesení o prodloužení vazby podal obžalovaný řádně a včas stížnost. V písemném odůvodnění stížnosti obžalovaný především namítl, že podle jeho názoru důvody vazby specifikované v ustanovení §67 odst. 1 písm. a), c) tr. řádu buď neexistovaly od samého počátku, popřípadě již pominuly.
Obžalovaný R. P. byl sice zadržen a vzat do vazby v době, kdy se chystal vycestovat do zahraničí, jednalo se však o běžnou turistickou cestu, na kterou byl vybaven běžnými předměty osobní potřeby a rozhodně s ním neměla cestovat jeho rodina. Navíc je ochoten vydat orgánům činným v trestním řízení svůj cestovní pas. Obžalovaný se přitom nechce vrátit ke svému předchozímu způsobu života a pomocnou ruku mu v tomto ohledu podal jak jeho bratr P. P., tak jeho rodiče. Navíc stěžovatel namítl, že dosavadní řízení trpělo nedůvodnými průtahy, včetně neúspěšné snahy krajského soudu vrátit věc bezprostředně po podání obžaloby krajskému státnímu zástupci k došetření, tedy do stadia přípravného řízení trestního.
Obžalovaný R. P. proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky k jeho stížnosti napadené usnesení vrchního soudu zrušil, vazbu dále neprodlužoval a stěžovatele propustil z vazby na svobodu. Pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že vazební důvody dále trvají, obžalovaný požádal, aby byl přijat jeho písemný slib.
Nejvyšší soud České republiky z podnětu obžalovaným R. P. podané stížnosti především zkoumal naplnění procesních podmínek řízení o tomto opravném prostředku, shledal stížnost přípustnou a obžalovaného osobou oprávněnou k podání této stížnosti a mohl tudíž za této procesní situace z podnětu stížnosti obžalovaného ve smyslu ustanovení §147 odst. 1 tr. řádu meritorně přezkoumat jak správnost výroku napadeného usnesení, tak správnost řízení jemu předcházejícího. Shledal však, že stížnosti nelze vyhovět.
Podle zjištění Nejvyššího soudu Vrchní soud v Olomouci na podkladě zcela konkrétních skutečností, týkajících se jak osoby obžalovaného, včetně jeho osobnostních dispozic a způsobu života před zadržením a vzetím do vazby v této trestní věci, i charakteru a závažnosti trestné činnosti, kladené mu v tomto trestním řízení za vinu, dospěl k oprávněnému a důkazně dostatečně podloženému závěru, že u obžalovaného R. P. i nadále trvají zákonné důvody vazby, předpokládané ustanovením §67 odst. 1 písm. a), c) tr. řádu.
Obžalovanému R. P. v probíhajícím trestním řízení nadále naprosto reálně hrozí uložení přísného nepodmíněného trestu odnětí svobody, který mu také již byl, byť nepravomocně, soudem prvního stupně uložen. Oprávněně přitom vrchní soud zdůraznil konkrétní okolnosti, které předcházely zadržení obžalovaného bezprostředně před chystaným odletem do zámoří. Zákonné podmínky vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu jsou proto naplněny.
Vrchní soud však nepochybil ani konstatováním opodstatněného rizika, že při event. propuštění na svobodu by obžalovaný mohl v obdobné trestné činnosti pokračovat a správně tudíž soud prvního stupně dovodil i existenci vazebních důvodů, zakotvených ustanovením §67 odst. 1 písm. c) tr. řádu. V době svého zadržení a vzetí do vazby byl obžalovaný vskutku bez legálního pracovního poměru a neměl legální zdroj příjmů a stíhanou trestnou činností si měl opatřovat prostředky ke své obživě i k realizaci svých zálib.
Konkrétní charakter soudem prvního stupně opodstatněně zjištěných vazebních důvodů přitom nedovoluje učinit oprávněný závěr o tom, že by bylo v tomto stadiu řízení možno vazbu obžalovaného R. P. nahradit zárukou nebo slibem, jak předpokládá ustanovení §73 tr. řádu, popřípadě peněžitou zárukou, zakotvenou ustanovením §73a tr. řádu. Písemný slib obžalovaného proto nebylo možno přijmout.
Navíc intenzita naplnění a specifická povaha důvodů vazby podle §67 odst. 1 písm. a), c) tr. řádu, správně konstatovaných u obžalovaného R. P. Vrchním soudem v Olomouci, činí i v současné době plně opodstatněným i další závěr vrchního soudu o tom, že propuštěním tohoto obžalovaného na svobodu by naprosto reálně hrozilo přinejmenším podstatné ztížení nebo dokonce zmaření dosažení účelu trestního řízení (srovnej ustanovení §1 odst. 1 tr. řádu).
A není pochyb ani o tom, že trestní stíhání obžalovaného R. P. nebylo možno především s ohledem na důkazní komplikovanost této trestní věci pravomocně skončit v maximální obecné dvouleté vazební lhůtě, přičemž v postupu orgánů činných v tomto řízení v přípravném řízení trestním nebyly zjištěny žádné nedůvodné průtahy a nezákonné průtahy neshledal Nejvyšší soud ani v řízení po podání obžaloby. K námitkám obžalovaného třeba poznamenat, že samotná okolnost, že soud prvního stupně využil po podání obžaloby institutu předběžného projednání obžaloby a věc podle §188 odst. 1 písm. e) tr. řádu vrátil státnímu zástupci k došetření, přičemž toto usnesení bylo z podnětu podané stížnosti nebo stížností nadřízeným soudem zrušeno, neznamená, že tento časový úsek vazebně vedeného trestního řízení je možno bez dalšího označit jako průtah řízení zaviněný soudem prvního stupně.
Krajský soud v Ostravě chtěl tímto procesním způsobem, a to i v zájmu samotného obžalovaného, dosáhnout odstranění těch vad a pochybností o skutkových zjištěních z přípravného řízení, u kterých to ze svého hlediska pokládal za nutné. Fakt, že nadřízený soud může být - a v tomto případě také skutečně byl - jiného názoru, je předvídán procesními předpisy, stejně jako postup, který volil soud prvního stupně. V procesním postupu soudů obou stupňů tak šlo o užití práva, nikoli o zneužití práva, jak by se snad mohlo zdát z argumentace stěžovatele. (Srov. též ke stejné otázce usnesení Nejvyššího soudu ČR z 2. 3. 2001, sp. zn. 4 Tvo 30/2001).
Podmínky pro použití §71 odst. 3 tr. řádu a pro další prodloužení vazby byly tudíž podle názoru Nejvyššího soudu České republiky z důvodů shora uvedených splněny.
Úvahy o opodstatněnosti postupu vrchního soudu podle citovaného ustanovení §71 odst. 3 tr. řádu lze navíc uzavřít konstatováním, že Vrchní soud v Olomouci skutečně prodloužil vazbu obžalovaného podle zjištění Nejvyššího soudu toliko na dobu nezbytně nutnou k provedení procesních úkonů pro pravomocné spravedlivé a zákonné skončení věci zásadních a nezastupitelných.
To ovšem samozřejmě nic nemění na tom, že pokud v dalším řízení vazební podmínky odpadnou nebo pokud nebude splněna kterákoliv ze zákonem požadovaných podmínek pro aplikaci ustanovení §71 odst. 3 tr. řádu, bude nezbytné rozhodnout o propuštění obžalovaného R. P. z vazby na svobodu. Bez ohledu na to, zda bude tomuto obžalovanému v dalším řízení i nadále hrozit uložení vysokého trestu odnětí svobody či zda jeho případným propuštěním na svobodu bude hrozit zmaření nebo podstatné ztížení dosažení účelu trestního řízení.
Za stávajících procesních podmínek však Nejvyšší soud České republiky neshledal obžalovaným podaný opravný prostředek důvodným a podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu proto stížnost obžalovaného R. P., směřující proti rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci o prodloužení vazby tohoto obžalovaného, zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 25. července 2001
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk Sovák