ECLI:CZ:NS:2001:7.TZ.125.2001.1
sp. zn. 7 Tz 125/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání dne 27. 6. 2001 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti v neprospěch obviněného Z. E., proti usnesení vyšetřovatele Policie České republiky - Okresního úřadu vyšetřování v Jihlavě ze dne 28. 11. 2000, ČVS OVJI-434/00, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 1 tr. ř. se stížnost pro porušení zákona z a m í t á .
Odůvodnění:
Usnesením vyšetřovatele Policie ČR - Okresního úřadu vyšetřování v Jihlavě ze dne 28. 11. 1000, ČVS OVJI-434/00, bylo podle §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného Z. E., pro trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák., jehož se měl dopustit tím, že dne 13. 7. 2000 v 9.55 hodin v katastru obce K. , okr. J., jako řidič nákladního vozidla zn. AVIA s přívěsem zn. DONA způsobil dopravní nehodu tím, že přívěs se odpojil od tažného vozidla a narazil do protijedoucího vozidla zn. Ford Transit, jehož řidič K. K., utrpěl smrtelné zranění, kterému na místě nehody podlehl.
Usnesení nabylo právní moci dne 8. 12. 2000.
Ministr spravedlnosti podal dne 5. 6. 2001 v neprospěch obviněného Z. E. stížnost pro porušení zákona proti usnesení vyšetřovatele s tím, že o zastavení trestního stíhání bylo rozhodnuto za situace, kdy nebyl náležitě zjištěn skutkový stav. Ministr spravedlnosti namítl, že vyšetřovatel nekriticky převzal závěry znaleckého posudku z oboru dopravy se specializací na silniční nehody, podle něhož k odpojení přívěsu došlo z nezjištěné příčiny a bez toho, že by k tomu přispělo jednání obviněného. Ministr spravedlnosti rovněž vytkl, že se vyšetřovatel spokojil s výpovědí obviněného o druhu a množství naloženého zboží a že za účelem ověření okolnosti, jaký byl skutečný rozsah nákladu, nebyli vyslechnuti pracovníci, kteří zboží na nákladní vozidlo a na přívěs nakládali. Podle ministra spravedlnosti se vyšetřovatel nesprávně spokojil také s odborným vyjádřením příslušného odboru kriminalistické techniky a expertíz kriminální policie, podle něhož v podmínkách uvedeného zařízení nebylo možné určit příčinu rozpojení nákladního vozidla a přívěsu. Ministr spravedlnosti poukázal na to, že ani znaleckým posudkem a výslechem znalce nebylo objasněno, jak mělo být spojovací zařízení tažného vozidla a přívěsu zajištěno, a na to, že nebyly zjištěny podmínky provozu tažného zařízení stanovené jeho výrobcem. V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil vytýkané porušení zákona, ke kterému došlo v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř, §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. ve prospěch obviněného, aby zrušil napadené usnesení a aby dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř., tj. aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. ř. na podkladě stížnosti pro porušení zákona správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a dospěl k následujícím závěrům.
Jednou ze základních zásad trestního řízení je zásada zákonnosti trestního stíhání. Tato zásada je zakotvena v ustanovení §2 odst. 1 tr. ř., podle něhož nikdo nemůže být stíhán jako obviněný jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví tento zákon, tj. trestní řád.
Uvedená zásada je také ústavně garantována, neboť v čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod je stanoveno, že nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon.
Do stadia zahájení trestního stíhání se zásada zákonnosti trestního stíhání promítá tím, jak ustanovení §160 odst. 1 tr. ř. stanoví náležitosti sdělení obvinění, resp. záznamu o sdělení obvinění. Podle citovaného ustanovení záznam musí obsahovat popis skutku tak, aby nemohl být zaměněn s jiným, zákonné označení trestného činu, který je v tomto skutku spatřován, a důvody, pro něž je obviněný stíhán.
Význam zásady zákonnosti trestního stíhání spočívá především v tom, že osobě vystavené trestnímu stíhání skýtá záruku, že bude stíhána pouze pro čin, který je v zákoně výslovně označen za trestný čin, a že skutkovým důvodem stíhání bude pouze spáchání takového skutku, v němž jsou obsaženy zákonné znaky trestného činu. Přitom je nezbytné, aby ve sdělení obvinění byly alespoň tvrzeny takové skutečnosti, které odpovídají všem zákonným znakům trestného činu. Obviněnému tedy musí být obvinění sděleno způsobem, z něhož je zřejmé, v jakých konkrétních skutečnostech je spatřováno naplnění všech znaků trestného činu. Na to pak navazuje právo obviněného na obhajobu, jak je stanoveno zejména v §33 odst. 1 tr. ř., čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 3 písm. b), c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Obviněnému musí být umožněno obhajovat se proti takovému obvinění, z kterého je jasné, jaké konkrétní skutečnosti naplňující znaky trestného činu se mu kladou za vinu.
Obvinění, sdělené v posuzovaném případě, těmto zásadám neodpovídá.
Ze záznamu o sdělení obvinění (č. l. 14 spisu) je patrno, že obviněnému bylo kladeno za vinu to, že jako řidič nákladního vozidla s přívěsem způsobil dopravní nehodu tím, že „při jízdě .. se mu od tažného vozidla odpojil .. přívěs .. \". V takto sděleném obvinění není vůbec popsáno žádné jednání obviněného, které by vedlo k odpojení přívěsu od tažného vozidla a ke smrtelnému následku. Dikce sděleného obvinění, že „od tažného vozidla se odpojil přívěs\", nevyjadřuje příčinnou souvislost mezi jednáním jako projevem vůle obviněného a smrtelným následkem srážky odpojeného přívěsu s protijedoucím vozidlem. Sdělené obvinění vůbec nevyjadřuje, jakým jednáním obviněný způsobil odpojení přívěsu od tažného vozidla a smrtelný následek. Zejména není ze sděleného obvinění zřejmé, jaké povinnosti ve vztahu k technickému stavu a způsobu obsluhy tažného zařízení měl obviněný porušit. To, že takové jednání obviněného nebylo ve sděleném obvinění vůbec uvedeno, stavělo obviněného do situace, kdy se nemohl odpovídajícím způsobem obhajovat. Předpokladem náležitého uplatnění práva na obhajobu je především to, že sdělené obvinění vyjadřuje, co konkrétně je obviněnému kladeno za vinu, přičemž konkrétnost sděleného obvinění musí zahrnovat i konkrétní jednání obviněného a příčinnou souvislost mezi tímto jednáním a vzniklým následkem.
Trestní stíhání obviněného, ke kterému došlo na podkladě obvinění sděleného bez uvedení, jakého jednání se měl obviněný dopustit, resp. jaké konání opomněl (§89 odst. 2 tr. zák), bylo ve skutečnosti vedeno způsobem, který vyjadřoval trestní odpovědnost obviněného v podstatě pouze za následek, a nikoli též za ostatní složky trestného činu, jimiž jsou jednání, příčinná souvislost mezi jednáním a následkem a zavinění. To odporuje zásadě zákonnosti trestního stíhání a představuje i nepřípustný zásah do sféry ústavních garancí nedotknutelnosti osoby a osobní svobody. Pokud vyšetřovatel takové trestní stíhání obviněného zastavil, nijak tím neporušil zákon. Proto Nejvyšší soud stížnost pro porušení zákona zamítl.
Tyto úvahy a závěry Nejvyššího soudu korespondují s tím, jak byla zásada zákonnosti trestního stíhání vyložena v nálezech Ústavního soudu ze dne 6. 6. 1996, sp. zn. I. ÚS 46/96, a ze dne 24. 2. 2000, sp. zn. IV. ÚS 582/99 (publikováno pod č. 43 svazku 5, resp. pod č. 30 svazku 17 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu vydávané Nakladatelstvím C. H. Beck).
Nejvyšší soud si je vědom tragického následku dopravní nehody, ke které došlo, avšak musí trvat na tom, že pokud mělo být zahájeno trestní stíhání obviněného, bylo nezbytné, aby se tak stalo za důsledného dodržení zásady zákonnosti trestního stíhání, to znamená na podkladě takového sdělení obvinění, které vyjadřuje mimo jiné i to, jaké konkrétní jednání je obviněnému kladeno za vinu.
Nejvyšší soud si je vědom také toho, že napadené usnesení vyšetřovatele zakládá tzv. překážku věci rozhodnuté ve smyslu §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. Pokud by však vyšly dodatečně najevo skutečnosti nebo důkazy vyšetřovateli dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve vést k závěru, že důvody k zastavení tu nebyly a že je na místě podat proti obviněnému obžalobu, přicházelo by v úvahu povolení obnovy řízení podle §278 odst. 3 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. června 2001
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec