ECLI:CZ:NS:2002:11.TVO.7.2002.1
sp. zn. 11 Tvo 7/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. 1. 2002 stížnost obviněného K. H., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 1. 2002, sp. zn. 4 To 99/2001, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného K. H. zamítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 3. 2001, sp. zn. 36 T 5/99, byl obviněný K. H. uznán vinným organizátorstvím k trestnému činu podvodu podle §10 odst. 1 písm. a) k §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., organizátorstvím k trestnému činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle §10 odst. 1 písm. a) k §176 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. a trestným činem podílnictvím podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. a odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 5 roků a 6 měsíců s výkonem trestu ve věznici s ostrahou a s povinností nahradit způsobenou škodu. Stejným rozsudkem byl podle §226 písm. c) tr. řádu zproštěn obžaloby, která ho vinila ze spáchání trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák.
Obviněný napadl odvoláním odsuzující část rozsudku Krajského soudu v Ostravě a jeho trestní věc se v současné době nachází ve stadiu odvolacího řízení před Vrchním soudem v Olomouci.
V průběhu odvolacího řízení vznesl obviněný, prostřednictvím svého obhájce JUDr. E. Z., námitku podjatosti proti senátu Vrchního soudu v Olomouci, ve složení z předsedy JUDr. J. Z. a soudců JUDr. J. S. a JUDr. J. Z., kterému byla podle rozvrhu práce tato věc přidělena k projednání a rozhodnutí.
Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 9. 2001, sp. zn. 4 To 99/2001, bylo podle §31 odst. 1 tr. řádu rozhodnuto, že napadený senát není vyloučen. Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 25. 9. 2001, sp. zn. 7 Tvo 134/2001, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu stížnost obviněného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci zamítl.
V dalším řízení před odvolacím soudem vznesl obviněný prostřednictvím svého obhájce námitku podjatosti znovu, tentokrát ji však omezil jen na osobu předsedy senátu JUDr. J. Z.
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 10. 1. 2002, sp. zn. 4 To 99/2001, podle §31 odst. 1 tr. řádu rozhodl, že předseda senátu JUDr. J. Z. z projednání věci proti obviněnému K. H. vyloučen není.
Proti tomuto usnesení podal obviněný v zákonné lhůtě stížnost, kterou zdůvodnil tím, že se Vrchní soud v Olomouci v napadeném usnesení nevypořádal se všemi vznesenými námitkami podjatosti, takže je toto usnesení nepřezkoumatelné. Z těchto důvodů navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a rozhodnuto, že je JUDr. J. Z. z projednání věci vyloučen.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. řádu správnost výroku napadaného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.
Podle §30 odst. 1 tr. řádu je z vykonávání úkonu trestního řízení vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, nemůže nestranně rozhodovat.
Námitky podjatosti vznesené vůči předsedovi odvolacího senátu Vrchního soudu v Olomouci JUDr. J. Z. byly zdůvodňovány jeho negativním vztahem k obhájci obviněného JUDr. E. Z. JUDr. E. Z. vinil JUDr. J. Z. z vyhrožování a psychického nátlaku, který měl vést až ke zhoršení jeho zdravotního stavu. Negativní vztah JUDr. J. Z. k JUDr. E. Z. byl důvodem námitek podjatosti vznesených už 3. 9. 2001, s nimiž se později vypořádal Vrchní soud v Olomouci svým rozhodnutím ze dne 14. 9. 2001 a Nejvyšší soud rozhodnutím ze dne 25. 9. 2001.
Když nyní obviněný, respektive jeho obhájce, tyto námitky znovu opakuje, nejde o nové skutečnosti, ale v podstatě o opakování skutečností, se kterými se soudy obou stupňů náležitým způsobem vypořádaly. K nově vzneseným námitkám obviněného proto ani nyní Nejvyšší soud nemůže uvést nic nového a v podrobnostech musí odkázat na velice podrobné a výstižné odůvodnění, které učinil Nejvyšší soud již ve svém rozhodnutí ze dne 25. 9. 2001.
Pokud obviněný opět uvádí, že by ho přístup předsedy senátu JUDr. J. Z. k jeho obhájci mohl v jeho trestní věci poškozovat a znevýhodňovat, jde o jeho subjektivní pocit, který je vyvrácen nejen názorem samotného JUDr. J. Z., vysloveným v napadeném usnesení, ale především zákonným vymezením práv a povinností obhajoby, které tento soudce zatím prokazatelně žádným způsobem neporušil.
Případné další pochybnosti však ztrácejí na významu při zjištění, že obviněný sám podáním ze 7. 1. 2002 zmocnění k zastupování JUDr. E. Z. vypověděl a v současné době si hledá nového obhájce.
Protože Nejvyšší soud námitku podjatosti obviněného K. H. vůči předsedovi senátu JUDr. J. Z. neshledal důvodnou, nemohla se jeho stížnost shledat s úspěchem a tak nezbylo, než ji jako nedůvodnou zamítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 30. ledna 2002
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera