ECLI:CZ:NS:2002:11.ZP.14.2002.1
sp. zn. 11 Zp 14/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Hasche a soudců JUDr. Antonína Draštíka a JUDr. Stanislava Rizmana rozhodl v právní věci navrhovatele V. L., proti odpůrci Státní volební komisi se sídlem v Praze 1, U Obecního domu č. 3, o návrhu na vydání rozhodnutí o neplatnosti volby kandidáta do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, takto:
Návrh se z a m í t á.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Navrhovatel V. L. podal dne 21. června 2002 u Nejvyššího soudu „návrh na neplatnost voleb do PS Parlamentu ČR“. V návrhu je uvedeno, že ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, konaných ve dnech 14. a 15. června 2002, byl navrhovatel poškozen na svém aktivním i pasivním volebním právu. Ministerstvo vnitra a Nejvyšší soud nezaregistrovali politickou stranu s názvem Liberální strana a neumožnili jí tak kandidovat ve volbách, čímž se cítí poškozen na svém pasivním volebním právu. Rovněž se cítí poškozen tím, že v několika volebních krajích mohla kandidovat strana Akce za zrušení senátu a proti vytunelování důchodových fondů, aniž zaplatila kauce. V případě, že bylo předem jasně vyhlášeno, že za účast ve volbách nebudou vyžadovány kauce, kandidoval by za Liberální reformní stranu, která na kauce nesehnala peníze. Dále se navrhovatel cítí poškozen také na svém aktivním volebním právu, a to tak, že volební komise neuznala jeho hlasovací lístek pro ODA, ačkoliv jej navrhovatel vložil do platné obálky a nijak fyzicky ji neporušil (zřejmě) proto, že na něm hrál piškvorky, a ODA tak v příslušném okrsku dostala 0 hlasů. Ve volebním zákoně přitom podle navrhovatele je, že hlas je platný, pokud je z něj zřejmé, pro jakou stranu je, a je vidět jak název strany, tak i její číslo, což splněno bylo, protože piškvorky navrhovatel hrál na druhé straně a i další úpravy hlasovacího lístku tyto údaje podle navrhovatele nijak nenarušovaly. V závěru svého návrhu žádá, aby Nejvyšší soud zrušil výsledky voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a byly vyhlášeny nové volby v termínu podzimních senátních voleb a aby Nejvyšší soud zajistil, že buďto v pokynech pro členy volebních komisí bude napříště uvedeno, že na volebních lístcích se smějí hrát piškvorky, nebo bude na druhé straně hlasovacích lístků vytištěna mřížka, v níž bude hrát piškvorky explicitně povoleno. Navrhovatel dále uvádí, že o dodatečné uznání svého hlasu pro ODA nežádá, protože by se kvůli tomu nejspíše musela znovu scházet příslušná volební komise a výsledek voleb pro ODA by to nijak nezměnilo.
Odpůrce - Státní volební komise - podal k návrhu vyjádření dne 27. 6. 2002, ve kterém uvádí:
Podle §31 odst. 1 volebního zákona mohou podávat kandidátní listiny pro volby do Poslanecké sněmovny pouze registrované politické strany, politická hnutí a jejich koalice. Registrace politické strany Liberální strana byla rozhodnutím Ministerstva vnitra podle §8 odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta. Toto rozhodnutí následně potvrdil Nejvyšší soud svým rozhodnutím, které nabylo právní moci dnem 23. 4. 2002 (11 Zp 36/2001). Při volbách do Poslanecké sněmovny se neskládají kauce, ale příspěvky na volební náklady, a to podle §31 odst. 4 volebního zákona. Potvrzení o složení příspěvku na volební náklady připojují kandidující subjekty ke kandidátní listině. Podle §87 odst. 1 volebního zákona není možné napadnout u soudu platnost voleb do Poslanecké sněmovny, ani hlasování v nich, navrhnout lze pouze neplatnost volby kandidáta. Institut nových voleb existuje pouze u voleb do orgánů územních samosprávných celků, tj. do zastupitelstev obcí a do zastupitelstev krajů. O platnosti hlasovacího lístku rozhoduje podle §41 volebního zákona s konečnou platností okrsková volební komise.
Nejvyšší soud přezkoumal podaný návrh a dospěl k následujícím závěrům:
Podle §87 odst. 1 zákona. č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen „zákon„), se podáním návrhu na neplatnost volby kandidáta může domáhat ochrany u soudu podle zvláštního právního předpisu (tj. §200n o. s. ř.) každý občan zapsaný do stálého seznamu ve volebním okrsku, kde byl poslanec volen, a každá politická strana, politické hnutí nebo koalice, jejíž kandidátní listina ve volebním kraji byla pro volby do Poslanecké sněmovny zaregistrována, přičemž návrh je třeba podat nejpozději deset dnů po vyhlášení výsledků voleb Státní volební komisí.
Podle §87 odst. 5 zákona návrh na neplatnost volby kandidáta může navrhovatel podat, má-li za to, že byla porušena ustanovení tohoto zákona způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby tohoto kandidáta.
Podle §88 odst. 2 zákona je k řízení o návrhu na neplatnost volby kandidáta příslušný Nejvyšší soud.
Řízení se koná podle ustanovení §200n o. s. ř., kdy účastníkem tohoto řízení je navrhovatel, Státní volební komise a ten, jehož volba poslancem byla napadena (§200n odst. 3 o. s. ř.).
Soud o návrhu rozhodne bez jednání usnesením, a to do dvaceti dnů; usnesení soudu nabývá právní moci dnem vyvěšení na úřední desce soudu (§200n odst. 4 o. s. ř.).
Oficiální výsledky voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky vyhlásila Státní volební komise dne 18. 6. 2002.
Z výpisu ze stálého seznamu voličů bylo zjištěno, že navrhovatel je zapsán ve stálém voličském seznamu pro Brno - město, a to ve volebním okrsku č. 45.
Na základě výše uvedených skutečností může Nejvyšší soud konstatovat, že návrh byl podán ve lhůtě stanovené v zákoně a ze zákona oprávněnou osobou.
Jinak je ovšem nutno uvést, že návrh překračuje meze, které zákon pro soudní ochranu ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky stanoví. V zákonných ustanoveních citovaných shora je návrh, se kterým se může oprávněná osoba obrátit na soud, vymezen tak, že může směřovat proti platnosti volby konkrétního kandidáta (konkrétních kandidátů), který byl zvolen ve volebním okrsku,ve kterém je navrhovatel, pokud jde o voliče, zapsán do stálého seznamu voličů. Důvodem, pro který může být návrh podán, přitom může být jen kvalifikované porušení volebního zákona - porušení, které mohlo ovlivnit výsledek volby takového kandidáta, resp. kandidátů.
Soudní přezkum platnosti volby se přitom uskutečňuje ve zvláštním druhu občanského soudního řízení sporného, v němž pro navrhovatele přiměřeně platí povinnosti tvrzení a důkazní (§101 odst. 1 a §120 odst. 1 o. s. ř.). Právě tvrzení navrhovatele, že zákon byl porušen a jakým konkrétním způsobem, vytváří rámec přezkumné činnosti Nejvyššího soudu.
Navrhovatel v této věci napadá platnost celých voleb, tedy volby všech kandidátů na poslance, což vyplývá nejen ze skutečnosti, že navrhuje zrušení výsledků celých voleb, ale i z převážné části okolností, které označuje jako důvody nezákonnosti voleb a které se týkají voleb jako celku.
Již z tohoto důvodu nebylo možno návrhu vyhovět.
Pro úplnost je možno dodat, že důvody, které navrhovatel jako podklad pro svůj návrh uvádí, nejsou porušením volebního zákona ve smyslu jeho ustanovení §87 odst. 1. Skutečnost, že Liberální strana nebyla registrována Ministerstvem vnitra České republiky se týká jiného řízení, které v rámci tohoto řízení o podaném návrhu na neplatnost volby kandidáta do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky nelze přezkoumat. Námitka týkající se registrování politického subjektu Akce za zrušení senátu a proti vytunelování důchodových fondů v některých krajích v té souvislosti, v jaké ji uvádí navrhovatel, tedy ve vztahu k případnému jeho rozhodnutí kandidovat za některou jinou stranu, nemůže být relevantní. Pokud jde o tvrzené neuznání platnosti jeho hlasovacího lístku, sám navrhovatel uvádí, že ji nepřikládá, pokud jde o výsledek voleb, žádný význam.
Nejvyšší soud proto návrh zamítl.
Řízení o návrhu na vydání rozhodnutí o neplatnosti volby kandidáta do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky je zvláštním druhem řízení i ve vztahu k rozhodování o jeho nákladech. Nejvyšší soud má za to, že v posuzovaném případě je nutno s přihlédnutím k předmětu řízení rozhodnout o nákladech řízení podle ustanovení §146 odst. 1 písm. a) per. analogiam o. s. ř. Proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není žádný opravný prostředek přípustný (§200n odst. 5 o. s. ř.).
V Brně dne 3. července 2002
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch