ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.576.2002.1
sp. zn. 29 Odo 576/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně P. H., zastoupené, advokátem, proti žalovanému P. K., o zaplacení částky 109.389,81 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn. 14 C 792/95, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. října 2001, čj. 38 Co 403/98-60, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Brno – venkov svým rozsudkem ze dne 24. června 1997 čj. 14 C 792/95-46 zastavil řízení ohledně zaplacení částky 38.637,99 Kč, rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobkyni v částce 490,- Kč a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 70.751,82 Kč s příslušenstvím, jak toto bylo specifikováno ve výroku rozsudku, a na nákladech řízení 5.895,- Kč, to vše do 3 měsíců od právní moci rozsudku.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 25. října 2001 čj. 38 Co 403/98-60 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu na zaplacení částky 70.751,82 Kč s příslušenstvím zamítl a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení před soudem prvního stupně 9.050,- Kč a na nákladech odvolacího řízení 8.052,- Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právní zástupkyně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (podáním na poštu k přepravě 24. ledna 2002) dovolání, v němž namítala, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil a požadovala, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 – dále jen „o. s. ř.“). O tento případ jde i v dané věci, když prvoinstanční rozhodnutí bylo vydáno 24. 6. 1997 a odvolací soud žalovaným podané odvolání projednal a o tomto rozhodl v souladu s bodem 15., hlavy I., části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. – podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000.
Dovolání bylo podáno opožděně.
Podle dosavadních předpisů soud zkoumá (jako součást procesu projednání a rozhodnutí dovolání) též včasnost dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodně uzavřel Nejvyšší soud např. v usnesení uveřejněném pod č. 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a Ústavní soud v usnesení ze dne 2. ledna 2002, sp. zn. I. ÚS 660/01, ze dne 24. ledna 2002, sp. zn. IV. ÚS 560/01, ze dne 11. června 2002, sp. zn. I. ÚS 274/2002 a v nálezu ze dne 20. února 2002 sp. zn. II. ÚS 618/01).
Dovolání v této věci tak mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §240 odst. 1 o. s. ř., ve znění účinném do 31. prosince 2000).
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupcům účastníků 27. listopadu 2001 (srov. doručenky u č. l. 63) a téhož dne nabyl právní moci. Ve smyslu ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř. byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání 27. prosinec 2001 (čtvrtek). Dovolání podané k poštovní přepravě až 24. ledna 2002 je tudíž zjevně opožděné.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. opožděné dovolání odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první o. s. ř. (per analogiam), neboť žalobkyně podáním nepřípustného dovolání zavinila jeho odmítnutí a žalovanému v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 7. listopadu 2002
JUDr. František Faldyna, CSc., v. r.
předseda senátu