ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.581.2002.1
sp. zn. 29 Odo 581/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně K. G., a.s., proti žalované U. T., a.s., zastoupené, advokátem, o zaplacení částky 269.775,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 29 Cm 798/95, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. února 2002, č.j. 5 Cmo 436/2001-130, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský obchodní soud v Brně rozsudkem ze dne 31. března 1999, č.j. 29 Cm 798/95-93 uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 428.816,90 Kč a částku 19.775,20 Kč s 18% úrokem od 27. 1. 1994 do zaplacení, „žalobu co do částky 178.500,- Kč zamítl“, řízení ohledně smluvní pokuty 3% denně z částky 250.000,- Kč od 10. 11. 1995 do zaplacení, co do 2% úroku z částky 19.775,20 Kč od 27. 1. 1994 do zaplacení a co do částky 198.348,- Kč zastavil a současně žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.
K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 5. února 2002, č.j. 5 Cmo 436/2001-130 zastavil odvolací řízení o odvolání žalované, jež směřovalo do výroků rozsudku soudu prvního stupně, jimiž bylo řízení zastaveno a žaloba ohledně částky 178.500,- Kč zamítnuta, rozsudek ve vyhovujícím výroku, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 428.816,90 Kč a 19.775,20 Kč s 18% úrokem od 27. 1 . 1994 do zaplacení a ve výroku o nákladech řízení potvrdil a současně žalované uložil zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 7.025,- Kč k rukám její právní zástupkyně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (podáním datovaným 21. května 2002 učiněným osobně u Krajského soudu v Brně téhož dne) dovolání, kterým tento rozsudek napadla v plném rozsahu s výjimkou výroku, jímž bylo odvolací řízení zastaveno, přičemž namítala, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a je postižen vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Přípustnost dovolání s odkazem na ustanovení „§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.“ spatřovala ve skutečnosti, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Požadovala, aby rozsudek odvolacího soudu v dovoláním napadené části i rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku a souvisejícím výroku o nákladech řízení byly zrušeny a věc vrácena soudu prvnímu stupni k dalšímu řízení.
Dovolání bylo podáno opožděně.
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000 – dále jen „o. s. ř.“). O tento případ jde i v této věci, když odvolací soud odvolání projednal a tomto rozhodl v souladu s bodem 15., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. – podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000, což se výslovně podává i z odůvodnění rozsudku.
Podle dosavadních předpisů soud zkoumá (jako součást procesu projednání a rozhodnutí dovolání) též včasnost dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodně uzavřel Nejvyšší soud např. v usnesení uveřejněném pod č. 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a Ústavní soud v usnesení ze dne 2. ledna 2002, sp. zn. I. ÚS 660/01, ze dne 24. ledna 2002, sp. zn. IV. ÚS 560/01, ze dne 11. června 2002, sp. zn. I. ÚS 274/02 a v nálezu ze dne 20. února 2002, sp. zn. II. ÚS 618/01).
Dovolání v této věci tak mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §240 odst. 1 o. s. ř., ve znění účinném do 31. prosince 2000).
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupkyni žalobkyně 18. března 2002 a zástupci žalované 19. března 2002 (srov. doručenky u čl. 133) a dne 19. března 2002 nabyl právní moci. V intencích ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř. byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání 19. duben 2002 (pátek). Dovolání podané osobně u soudu dne 21. května 2002 je tudíž zjevně opožděné (bylo ostatně i vyhotoveno po uplynutí dovolací lhůty).
Nejvyšší soud proto podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. dovolání podané žalovanou jako opožděné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první o. s. ř. (per analogiam), když žalovaná podáním opožděného dovolání zavinila jeho odmítnutí a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 7. listopadu 2002
JUDr. František Faldyna, CSc., v.r
předseda senátu