ECLI:CZ:NS:2002:3.TZ.280.2001.1
sp. zn. 3 Tz 280/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 16. ledna 2002 v senátě složeném z předsedy Mgr. Josefa Hendrycha a soudců JUDr. Blanky Roušalové a JUDr. Eduarda Teschlera stížnost pro porušení zákona, podanou ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch i v neprospěch obviněného P. Ř. proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Olomouci ze dne 27. 4. 2001, sp. zn. 3 T 53/2001, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. řádu rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Olomouci ze dne 27. 4. 2001, sp. zn. 3 T 53/2001, a v řízení, které mu předcházelo,
b y l p o r u š e n z á k o n
v ustanovení §314e odst.1, odst. 2 písm. a) tr. řádu a §2 odst. 5, 6 tr. řádu v tehdy platném znění v neprospěch i ve prospěch obviněného.
Tento trestní příkaz se z r u š u j e. Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Olomouci se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Olomouci podal dne 27. 3. 2001 u Okresního soudu v Olomouci obžalobu na obviněného P. Ř. pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 tr. zákona, kterého se měl podle obžaloby dopustit tím, že dne 28. 12. 1998 na poště Č. na H., okr. P., vybral ze svého postkonta č. X zřízeného u Č. o. b., a. s., P. s., v úmyslu opatřit si nedovoleným způsobem finanční prostředky, částku 4000 Kč a poté opakovaně dne 6. 1. 1999 a 1. 2. 1999 na poště v S. na H., okr. O., částku 2000 Kč, a poté 5550 Kč, přičemž při zřizování postkonta byl seznámen s podmínkami pro postkonto, ze kterých vyplývá zákaz nepovoleného čerpání prostředků na účtu, tuto skutečnost nerespektoval, a přestože byl pravidelnými měsíčními výpisy z účtu informován o stavu svých finančních prostředků na postkontu, obohatil se o celkovou částku 10.637,03 Kč, ke škodě Č. o. b. a. s., divize P. s.
Samosoudce Okresního soudu v Olomouci vydal ve věci dne 27. 4. 2001 pod sp. zn. 3 T 53/2001 trestní příkaz, kterým uznal obviněného P. Ř. vinným v souladu s podanou obžalobou trestným činem podvodu podle §250 odst. 1 tr. zákona a obviněného odsoudil podle §250 odst. 1 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 14-ti měsíců. Podle §58 odst. 1 písm. a) a §59 odst. 1 tr. zákona mu výkon uloženého trestu odnětí svobody podmíněně odložil na zkušební dobu tří roků. Podle §52 odst. 2 tr. zákona bylo obviněnému uloženo, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení nahradil podle svých sil škodu, kterou způsobil a dále bylo podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. řádu rozhodnuto o náhradě škody.
Proti tomuto rozhodnutí podal ministr spravedlnosti České republiky u Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud) stížnost pro porušení zákona ve prospěch i v neprospěch obviněného P. Ř., neboť tímto rozhodnutím byl podle jeho názoru porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. řádu ve vztahu k ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. řádu a ve vztahu k ustanovení §23 odst. 1 a §31 odst. 1 tr. zákona.
V písemném odůvodnění podané stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti v prvé řadě vytýká, že ač z vyžádaného výpisu rejstříku trestů ze dne 23. 2. 2001 mohl samosoudce zjistit, že obviněný byl v roce 1995 odsouzen pro podvody k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, příslušný spis si nevyžádal a jako důkaz jej neposoudil. Uložený trest odnětí svobody, jehož výkon byl současně podmíněně odložen za trestný čin spáchaný obviněným P. Ř. poměrně krátce po podmíněném propuštění z předchozího výkonu trestu odnětí svobody za obdobnou trestnou činnost, je nutno podle názoru stěžovatele považovat za trest ve zřejmém nepoměru ke stupni společenské nebezpečnosti činu pro společnost a ve zřejmém rozporu s účelem trestu.
K pochybení podle ministra spravedlnosti rovněž došlo, když samosoudce v rozporu s ustanovením §314e odst. 2 tr. řádu uložil obviněnému trest odnětí svobody v trvání 14-ti měsíců, ač je možno uložit trest odnětí svobody trestním příkazem pouze do jednoho roku. Konečně je ve stížnosti pro porušení zákona poukazováno na vadné použití ustanovení trestního zákona v případě povinnosti ve zkušební době podmíněného odsouzení uhradit škodu, kterou způsobil.
Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona podle §268 odst. 2 tr. řádu porušení zákona v navrhované podobě vyslovil, aby podle §269 odst. 2 tr. řádu napadený trestní příkaz zrušil, včetně dalších rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby Nejvyšší soud postupoval podle §270 odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost výroku o trestu z napadeného trestního příkazu, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, jakož i řízení, které vydání napadené části trestního příkazu předcházelo a dospěl k následujícím závěrům.
Podle §314e odst. 1 tr. řádu samosoudce může bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy. Podle §314e odst. 2 písm. a) tr. řádu trestním příkazem lze uložit trest odnětí svobody do jednoho roku.
Uvedenými ustanoveními zákona se však samosoudce důsledně neřídil. Především je nutno přisvědčit ve stížnosti pro porušení zákona uvedené námitce, že při úvahách o uložení trestu samosoudce vycházel z neúplných skutkových zjištění spočívajících v tom, že si neopatřil trestní spis Okresního soudu v Olomouci, sp. zn. 4 T 56/95. Z něho by totiž zjistil, že obviněný P. Ř. byl již rozsudkem ze dne 21. 6. 1995, sp. zn. 4 T 56/95 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc ze dne 30. 8. 1995, sp. zn. 2 To 425/95 odsouzen pro trestné činy podvodu k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 roků se zařazením pro jeho výkon do věznice s ostrahou. Usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 20. 1. 1997, sp. zn. 1 Pp 367/96 bylo podle §60 odst. 1 písm. a) tr. zákona rozhodnuto o podmíněném propuštění obviněného P. Ř. z výkonu trestu odnětí svobody, přičemž mu byla stanovena zkušební doba na 3 roky. Ač se obviněný dnem 1. 9. 2000 ve lhůtě podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody osvědčil, nemohl samosoudce při úvaze o druhu a výši trestu, i o jeho účelu ve smyslu ustanovení §23 odst. 1 a §31 odst. 1 tr. zákona přehlédnout, že se obviněný dopustil projednávané trestné činnosti poměrně krátce po podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody za obdobnou trestnou činnost.
Pokud i přes uvedené pochybení by samosoudce shledal jako přiměřený zásadám ukládání trestu trest odnětí svobody v trvání 14-ti měsíců, musel odsuzující rozhodnutí (rozsudek) vydat na podkladě standartního trestního procesu v hlavním líčení. Když tak neučinil, a ve věci rozhodl trestním příkazem, kterým překročil maximální roční výměru ukládaného trestu odnětí svobody, porušil v neprospěch obviněného Ř. zákon v ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. řádu.
Nejvyšší soud proto vyslovil porušení zákona v neprospěch i ve prospěch obviněného P. Ř. v podobě konkretizované ve výroku tohoto rozsudku, mimořádným opravným prostředkem napadený trestní příkaz zrušil, přičemž současně zrušil všechna další rozhodnutí, na trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Okresnímu soudu v Olomouci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V dalším řízení bude ve věci jednat a rozhodovat při splnění zákonných procesních podmínek samosoudce tohoto okresního soudu a pokud shledá, že skutkovým zjištěním a zákonu skutečně odpovídá trest odnětí svobody výměrou přesahující jeden rok, nařídí ve věci hlavní líčení, ověří provedeným dokazováním aktuální stav věci a na podkladě uvedených zjištění, doplněných dalšími důkazy, zákonně rozhodne.
Nejvyšší soud však připomíná, že i když byla stížnost pro porušení zákona podána ve prospěch i v neprospěch obviněného P. Ř. a Nejvyšší soud rovněž vyslovil porušení zákona v obou směrech, vzhledem k nálezu Ústavního soudu Pl. ÚS 15/01 ze dne 31. 10. 2001 je soud ve smyslu ustanovení §273 tr. řádu vázán zákazem reformace in peius, a v novém řízení tak nemůže dojít k jakékoliv změně v neprospěch obviněného.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není stížnost pro porušení zákona přípustná.
V Brně dne 16. ledna 2002
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h