ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.367.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 367/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 18. 7. 2002 dovolání obviněných J. R. a R. Š., podané v trestní věci Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 14 T 140/99 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 4. 2. 2002, sp. zn. 2 To 1141/2001, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 4. 2. 2002, sp. zn. 2 To 1141/2001, a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 9. 2001, sp. zn. 14 T 140/99.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Ostravě přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 9. 2001, sp. zn. 14 T 140/99, byli obvinění J. R. a R. Š. uznáni vinnými trestným činem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 1 písm. a) tr. zák. a shodně odsouzeni podle §175 odst. 1 tr. zák. za použití §53 odst. 2 písm. c) tr. zák. každý k peněžitému trestu ve výši osm tisíc korun, když pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl každému obviněnému podle §54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání pěti týdnů.
Proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě podali oba obvinění odvolání. Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci usnesením ze dne 4. 2. 2002, sp. zn. 2 To 1141/2001, odvolání obou obviněných podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.
Obvinění J. R. a R. Š. podali prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci sp. zn. 2 To 1141/2001 s tím, že jako důvod dovolání uvedli shodně ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obvinění poukázali na to, že při vyhodnocení důkazní situace dospěl krajský soud shodně jako okresní soud k závěru, že se žalovaného trestného činu dopustili v nepřímém úmyslu - §4 písm. b) tr. zák. Obvinění vyjádřili názor, že jak okresní soud, tak i krajský soud posuzovaly jejich jednání nesprávně, když toto posoudili jako jednání v nepřímém úmyslu, neboť jejich jednání mělo být správně posouzeno jako nedbalostní, což podle jejich názoru vyplývá z toho, že k výslechu přistupovali značně rutinně a nedbale. S ohledem na shora uvedené skutečnosti obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu v Ostravě nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Podle zjištění Okresního soudu v Ostravě se obvinění dopustili trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 1 písm. a) tr. zák. tím, že „obviněný J. R. a obviněný R. Š. společně poté, co bylo P. H. vyšetřovatelem Policie ČR, Městského úřadu vyšetřování v Ostravě dne 17. 9. 1998 dle §160 odst. 1 tr. ř. sděleno obvinění pro trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky dle §201 písm. a) tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. v průběhu přípravného řízení při výslechu obviněný J. R. dne 9. 10. 1998 a obviněný R. Š. dne 3. 11. 1998 ve Slezské Ostravě, na Policii ČR, Městském úřadu vyšetřování jako svědci po řádném poučení před vyšetřovatelem Policie ČR uvedli nepravdu, že P. H. dne 12. 7. 1998 v podnapilém stavu řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. LADA, na své výpovědi obviněný J. R. setrval i při provedené konfrontaci s P. H. dne 30. 10. 1998, přičemž na základě takto provedeného přípravného řízení byla dne 3. 12. 1998 podána na P. H. u Okresního soudu v Ostravě obžaloba Okresního státního zastupitelství v Ostravě sp. zn. 6 Zt 1922/98, avšak následně u hlavního líčení před samosoudcem Okresního soudu v Ostravě obviněný R. Š. dne 9. 2. 1999 a obviněný J. R. dne 25. 2. 1999 svou svědeckou výpověď podstatně změnili a tuto změnu nebyli schopni věrohodně zdůvodnit, v důsledku čehož byl obžalovaný P. H. dne 9. 3. 1999 rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 5 T 225/98 výše citované obžaloby Okresního státního zastupitelství v Ostravě v plném rozsahu zproštěn“.
Trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 1 písm. a) tr. zák. se dopustil ten, kdo jako svědek, znalec nebo tlumočník před soudem, apod., uvede nepravdu o okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí. Z tzv. právní věty výroku o vině Okresního soudu v Ostravě je patrno, že okresní soud považoval trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 1 písm. a) tr. zák. za spáchaný tím, že obvinění uvedli před vyšetřovatelem, který konal řízení podle trestního řádu nepravdu.
Dovolání obviněných je nutno přisvědčit v tom, že zjištěný skutek byl ve výroku popsán tak, že žádné konkrétní zjištění nenaplňuje zákonný znak „uvedení nepravdy“ a nelze tudíž z popisu skutku ani odůvodnění rozsudku dovodit na základě jakých důkazů dospěl soud k tomuto jednoznačnému závěru, když alkohol v krvi P. H. zjištěn byl. Lze konstatovat, že citované zjištění Okresního soudu v Ostravě sice popisuje chování obviněných, ale nevyjadřuje na základě jaké skutečnosti bylo prokázáno, že obvinění uváděli před vyšetřovatelem vědomě nepravdu. V posuzovaném případě Okresní soud v Ostravě jako trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku posoudil skutek, jehož součástí – jak byl skutek v rozsudku popsán - výslovně není uvedeno na základě jakých skutečností dospěl soud k závěru, že obvinění ve smyslu §4 písm. b) tr. zák. uvedli nepravdu o okolnosti, která měla mít podstatný význam pro rozhodnutí, když dle názoru Nejvyššího soudu výše uvedenou skutečnost nelze dovodit z pouhé argumentace, že s ohledem na změnu výpovědi, kterou nebyli schopni věrohodně zdůvodnit byl P. H. zproštěn obžaloby. Z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 3. 1999, sp. zn. 5 T 225/98, vyplývá, že P. H. byl podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby, okresní soud však v odůvodnění tohoto rozsudku poukázal na to, že po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů existují výrazné pochybnosti o tom, zda ke spáchání skutku, pro který byla na P. H. podána obžaloba, došlo. Z výše uvedeného důvodu byl skutek zjištěný Okresním soudem v Ostravě v rozsudku ze dne 14. 9. 2001, sp. zn. 14 T 140/99, nesprávně právně posouzen. (IV. ÚS 485/01 – nepodaří-li se orgánům činným v trestním řízení prokázat vinu tomu, kdo byl jinou osobou za pachatele označen, není tato skutečnost sama o sobě dostatečným důkazem o tom, že obvinění bylo křivé a že bylo vedeno úmyslem stíhat nevinného).
Na tomto nesprávném právním posouzení spočívá i usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, který ponechal výrok o vině nedotčený. Tím byl naplněn dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak ho obvinění namítli v dovolání.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněných napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci zrušil a jako vadnou část předcházejícího řízení i rozsudek Okresního soudu v Ostravě. Nejvyšší soud zrušil také další rozhodnutí, která na zrušené usnesení a rozsudek obsahově navazovala a která jejich zrušením pozbyla podkladu. Okresnímu soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. července 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann