ECLI:CZ:NS:2003:11.TVO.1.2003.1
sp. zn. 11 Tvo 1/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. 1. 2003 stížnost obviněného P. P., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 12. 2002, sp. zn. 11 To 84/02, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného P. P. z a m í t á.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2002 sp. zn. 2 T 15/2000, byl obviněný P. P. zproštěn obžaloby pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zák.
Proti tomuto rozsudku podal odvolání státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze a trestní věc se v současné době nachází ve stadiu odvolacího řízení před Vrchním soudem v Praze. Trestní věc obviněného P. P. má být před stejným senátem Vrchního soudu v Praze projednávána opětovně. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. 3. 1998, sp. zn. 11 To 17/98, ke stížnosti městského státního zástupce zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 1998, kterým byla podle §221 odst. 1 tr. řádu věc obviněného P. P. vrácena státnímu zástupci k došetření, a městskému soudu uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 1998, sp. zn. 2 T 15/97, byl obviněný P. P. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a k peněžitému trestu. K odvolání městského státního zástupce zrušil podle §258 odst. 1 písm. d) tr. řádu Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 12. 1998, sp. zn. 11 To 64/98, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 1998 v celém rozsahu a nově rozhodl tak, že obviněného P. P. uznal vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zák. a obviněného odsoudil k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let se zařazením do věznice s ostrahou a k peněžitému trestu. K ústavní stížnosti obviněného P. P. Ústavní soud nálezem ze dne 14. 5. 1999, sp. zn. IV. ÚS 135/99, rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 12. 1998 zrušil. Vázán tímto rozhodnutím pak Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. 6. 1999, sp. zn. 11 To 77/99, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 1998 ve výroku týkajícím se obviněného P. P. zrušil a podle §260 tr. řádu věc vrátil Městskému státnímu zástupci v Praze k došetření. Na podkladě nové obžaloby Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 7. 2001, sp. zn. 2 T 15/2000, podle §226 písm. c) tr. řádu obviněného P. P. zprostil obžaloby pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zák. Z podnětu odvolání městského státního zástupce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. 1. 2002, sp. zn. 11 To 58/01, podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. řádu rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2001 v celé rozsahu zrušil a podle §259 odst. 1 tr. řádu věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 3. 2002, sp. zn. 2 T 15/2000, podle §226 písm. c) tr. řádu obviněného P. P. obžaloby znovu zprostil. Vrchní soud v Praze vyhověl odvolání městského státního zástupce a usnesením ze dne 30. 6. 2002 napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 1 tr. řádu věc vrátil soudu prvního stupně, aby ji znovu projednal a rozhodl. Tak se stalo rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2002, sp. zn. 2 T 15/2000, kterým byl obviněný P. P. opětovně zproštěn obžaloby.
Podáním ze dne 28. 11. 2002 navrhl obviněný P. P. vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze JUDr. M. V., JUDr. R. T. a JUDr. L. K. z rozhodování v jeho trestní věci.
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 12. 2002, sp. zn. 11 To 84/02, bylo podle §31 odst. 1 tr. řádu rozhodnuto, že soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. M. V., JUDr. R. T. a JUDr. L. K. nejsou ve smyslu §30 odst. 1 tr. řádu vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného P. P.
Proti tomuto usnesení podal obviněný P. P. v zákonné lhůtě stížnost, kterou zdůvodnil tím, že se vrchní soud v napadeném usnesení s námitkami uplatněnými v návrhu na vyloučení soudců vůbec nevypořádal a znovu opakuje, že podjatost soudců Vrchního soudu v Praze spatřuje v tom, jakým způsobem v předchozím řízení rozhodovali o opravných prostředcích proti rozhodnutím vydanými v této trestní věci soudem prvního stupně.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. řádu správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.
Podle §30 odst. 1 tr. řádu je z vykonávání úkonu trestního řízení vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, nemůže nestranně rozhodovat.
Vrchní soud v Praze k odůvodnění napadeného usnesení, kterým soudci tohoto soudu JUDr. M. V., JUDr. R. T. a JUDr. L. K. nejsou z projednání předmětné věci vyloučeni, použil obecné formulace zákonného ustanovení §30 tr. řádu, ale za daného stavu jiným způsobem napadené rozhodnutí zdůvodnit nelze. Vrchní soud naprosto správně citoval ustanovení §30 tr. řádu a za jeho pomoci zdůvodnil proč senát tohoto soudu není a ani nemůže být z projednání věci vyloučen. Úvahy obsažené v návrhu obviněného, stejně tak jako ve stížnosti proti napadenému rozhodnutí, nemají oporu v příslušném ustanovení trestního řádu. Odvolací senát Vrchního soudu v Praze ve složení JUDr. M. V., JUDr. R. T. a JUDr. L. K. svými předchozími rozhodnutími uplatnil svoji pravomoc podle §257 tr. řádu a násl. a skutečnost, že se obviněnému tento postup nelíbí, nemůže být sama o sobě považována za dostatečné zpochybnění nestrannosti jejich rozhodování. Ve všech případech šlo o rozhodnutí pravomocné a jako takové respektované soudem prvního stupně. Pokud nyní obviněný namítá pouze z těchto důvodů podjatost soudců odvolacího soudu, je nutno jeho výhrady považovat za účelové, nemající oporu v žádném jiném jednání či chování těchto soudců.
Za tohoto stavu se nemohla stížnost obviněného P. P. shledat s úspěchem a za dostatečné je možno považovat i odůvodnění napadeného rozhodnutí, se kterým se Nejvyšší soud ztotožňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. ledna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera