ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.1511.2002.1
sp. zn. 20 Cdo 1511/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného J. K., zastoupeného advokátkou, proti povinnému M. Š., pro částku 1,256.600 Kč zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 23 E 378/2001, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. ledna 2002, č.j. 29 Co 654/2001-25, takto:
I. Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 18. září 2001, č. j. 23 E 378/2001-16, jímž okresní soud oprávněnému nepřiznal osvobození od soudních poplatků.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl oprávněný včasným dovoláním, jímž namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř. O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však v souzené věci nejde.
Podle §238, §238a ani §239 o.s.ř. dovolání přípustné není, neboť usnesení o osvobození od soudních poplatků (a tedy ani usnesení odvolacího soudu, jímž bylo takové rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno či změněno) není vyjmenováno v taxativních výčtech těchto ustanovení.
Přípustnost dovolání není dána ani ustanovením §237 odst. 1 o.s.ř., jelikož napadené rozhodnutí není usnesením ve věci samé. Pojem „věc sama“ je právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede. V řízení, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je tedy za věc samu (v teorii se také uvádí „věc hlavní“) pokládán žalobou uplatněný nárok, o němž má být v příslušném řízení rozhodnuto věcně (§79 odst. 1 o.s.ř.). Ve vykonávacím řízení je rozhodnutím ve věci samé např. rozhodnutí o nařízení exekuce či o jejím zastavení. Rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků je naproti tomu rozhodnutím povahy výlučně procesní, protože je způsobilé založit účastníku jen právo procesní, totiž právo podle ustanovení §138 odst. 1 o.s.ř.
Protože dovolání není v dané věci přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení (srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 28. března 2002, sp. zn. 29 Odo 170/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2002 pod poř. č. 152), Nejvyšší soud – je aniž se mohl zabývat zkoumáním jeho důvodnosti – bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, odst. 6 části věty za středníkem a §218 písm. c/ o.s.ř. usnesením odmítl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. února 2003
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu