ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.1590.2002.1
sp. zn. 20 Cdo 1590/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné B., a. s., proti povinné H. U., prodejem nemovitostí pro částku 1,173.269,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. E 1046/99, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. března 2002, č. j. 20 Co 101/2002-42, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Povinná je povinna zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6342,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce JUDr. P. K., advokáta.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 25. listopadu 1999, č. j. E 1046/99-12, jímž okresní soud nařídil výkon rozhodnutí (vykonatelných platebních rozkazů Okresního soudu v Kladně sp. zn. Ro 1365/95, Ro 1366/95, Ro 1367/95, a Ro 1368/95, všech ze dne 22. 9. 1995, Ro 1688/95 ze dne 16. 11. 1995 a Ro 1689/95 ze dne 19. 12. 1995) prodejem nemovitostí k vydobytí pohledávky oprávněné ve výši 1,173.269.- Kč a nákladů předcházejícího (nalézacího) řízení v částce 68.920.- Kč, jakož i nákladů nařízení výkonu rozhodnutí ve výši 31.816.- Kč.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadla povinná, zastoupena advokátkou, včasným (viz též usnesení tzv. velkého senátu obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze 17. prosince 2002, sp. zn. 35 Odo 317/2001) dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 občanského soudního řádu v novelizovaném znění, a kterým namítá nesprávnost právního posouzení věci, jež spatřuje (kromě jiného) v závěru soudů obou stupňů o vykonatelnosti podkladových rozhodnutí.
Oprávněná navrhla zamítnutí dovolání.
Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000). O takovýto posléze uvedený případ jde souzené věci, jelikož odvolací soud – ač rozhodoval po 1. 1. 2001 – odvolání proti usnesení soudu prvního stupně vydanému 25. 11. 1999 projednal a rozhodl o něm podle dosavadních právních předpisů (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 15. zákona č. 30/2000 Sb.); na tomto závěru nemůže nic změnit ani jeho nesprávný odkaz na „§212a a §261a občanského soudního řádu“, jelikož ve skutečnosti odvolací soud žádné ustanovení občanského soudního řádu v novelizovaném znění, jež by se od některého z ustanovení tohoto předpisu ve znění předchozím lišilo, neaplikoval, nýbrž naopak usnesení, jímž soud prvního stupně exekuci nařídil podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací, potvrdil (srov. též odkaz odvolacího soudu na ustanovení §252 odst. 3 občanského soudního řádu ve znění před novelizací o místní příslušnosti exekučního soudu). Je-li ovšem namístě usnesení odvolacího soudu posuzovat jako rozhodnutí vydané po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, je nutno občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2000 (dále též jen „o.s.ř.“) použít i pro účely posouzení přípustnosti dovolání (viz bod 17, hlavy I, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb.).
V takovémto případě však dovolání přípustné není.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237, §238a a §239 o. s. ř. O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však ve věci nejde.
Ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným; takovéto vady, k nimž je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a z obsahu spisu nevyplývají.
Dovolání není přípustné ani podle §238a odst. 1 o.s.ř., jelikož napadené rozhodnutí není usnesením měnícím nýbrž potvrzujícím, a nelze je podřadit ani případům taxativně vyjmenovaným pod písmeny b/ - f/ tohoto ustanovení (a tedy ani pod jeho písmenem d/, jelikož sice jde o usnesení potvrzující, nikoli však takové, jímž by bylo potvrzeno usnesení o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu).
Přípustnost dovolání není dána ani ustanovením §239 o.s.ř., a to proto, že ji ve výroku svého rozhodnutí odvolací soud výslovně nezaložil (odstavec 1), a že návrh na vyslovení přípustnosti dovolání povinný nevznesl (odstavec 2).
Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Povinná podáním nepřípustného dovolání zavinila jeho odmítnutí, takže oprávněné vzniklo podle ustanovení §146 odst. 2 věty první (per analogiam), §224 odst. 1 a §243b odst. 4 věty první o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
Náklady dovolacího řízení, jež vznikly oprávněné, spočívají (při ceně předmětu exekučního řízení 1,173.269,- Kč plus 68.920 Kč) v částce 6267,- Kč představující 50 % sazbu za jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání (§1 odst. 1, §2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 6., §12 odst. 1 písm. a/ bod 1., §14 odst. 1, §15 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/), ve znění pozdějších předpisů, účinné dnem 1. ledna 2001, viz §21) – sníženou o 50 % podle §18 odst. 1 vyhlášky a v částce 75,- Kč paušální náhrady advokátů za poskytování právních služeb (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. února 2003
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu