ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.880.2002.1
sp. zn. 20 Cdo 880/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Okresní správy sociálního zabezpečení Ú. proti povinné PhDr. J. H., pro 366.046,- Kč prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 44 E 301/98, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 1. 2002, č.j. 9 Co 640/2001-13, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 25. 4. 1998, č.j. 44 E 301/98-4, kterým Okresní soud v Ústí nad Labem nařídil podle výkazu nedoplatků Okresní správy sociálního zabezpečení v Ústí nad Labem ze dne 9. 4. 1998 (správně 1997), č.j. 3740/97, k vydobytí pohledávky oprávněné ve výši 366.046,- Kč výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinné; o nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. Titul, jehož výkon oprávněná navrhla, shledal odvolací soud (formálně) vykonatelným (§274 písm. g/, §275 odst. 2 občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000) a současně uzavřel, že „navržený způsob výkonu odpovídá peněžitému charakteru závazku povinné.“
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná (zastoupena advokátem) včasným dovoláním (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2002, sp. zn. 35 Odo 317/2001), jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001. Namítá, že výkaz nedoplatků jí nebyl dosud doručen, takže závěr o tom, že exekuční titul je vykonatelný, nepokládá za správný. Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Oprávněná se s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnila.
Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000, dále též jen „o.s.ř.“). O takový případ v souzené věci jde, jelikož odvolací soud – ač rozhodoval po 1. 1. 2001 – odvolání proti usnesení soudu prvního stupně vydanému dne 25. 4. 1998 projednal a rozhodl o něm podle dosavadních právních předpisů (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 15. zákona č. 30/2000 Sb.); to, že v záhlaví písemného vyhotovení rozhodnutí jsou nadbytečně uvedena jména a příjmení soudců (srov. §169 odst. 1 občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000), a že v poučení – ostatně i ve smyslu §169 odst. 1, §240 odst. 1 občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001 nesprávném – se hovoří o dvouměsíční lhůtě k podání (mimořádného) opravného prostředku, nezpochybňuje usnesení odvolacího soudu posuzovat jako rozhodnutí vydané po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravuje především ustanovení §238a o.s.ř.; o žádný z případů zde uvedených však v projednávané věci nejde. Použitelnost ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ o.s.ř. není dána proto, že usnesení odvolacího soudu není měnící, nýbrž potvrzující, a napadené rozhodnutí přitom nelze podřadit ani odstavci 1 písmenům b/ až f/ citovaného ustanovení (a tedy ani pod písmeno d/, jelikož sice jde o usnesení potvrzující, nikoli však takové, jímž by bylo potvrzeno usnesení o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu).
Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení §239 o.s.ř., protože odvolací soud výrokem svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil (odstavec 1/) a povinná návrh na vyslovení přípustnosti dovolání neučinila (odstavec 2/).
Protože vady řízení (tzv. zmatečnosti), s nimiž ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) a k nimž je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a ze spisu se nepodávají, lze uzavřít, že dovolání podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu přípustné není; Nejvyšší soud je proto bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) – aniž se mohl zabývat věcnými námitkami – odmítl (§243b odst. 4 věta první, §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první (per analogiam) o.s.ř.; oprávněné, jíž by příslušela jejich náhrada, v tomto stadiu řízení (podle obsahu spisu) náklady nevznikly a povinná (dovolatelka) na jejich náhradu právo nemá.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. února 2003
JUDr. Pavel K r b e k , v.r.
předseda senátu