ECLI:CZ:NS:2003:25.CDO.1229.2002.1
sp. zn. 25 Cdo 1229/2002
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně S. e., a. s., proti žalovanému P. F., zastoupenému advokátkou, o 274.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 15 C 206/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. ledna 2002, č. j. 30 Co 495/2001, 30 Co 496/2001 - 97, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. ledna 2002, č. j. 30 Co 495/2001, 30 Co 496/2001 - 97, a rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 20. 6. 2001, č. j. 15 C 206/2000 - 72, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 17. 10. 2001, č. j. 15 C 206/2000 - 85, a doplňujícího usnesení ze dne 27. 7. 2001, č. j. 15 C 206/2000 - 62, vyjma zamítavého výroku, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Kladně v tomto rozsahu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 20. 6. 2001, č. j. 15 C 206/2000 - 72, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 17. 10. 2001, č. j. 15 C 206/2000 - 85, a doplňujícího usnesení ze dne 27. 7. 2001, č. j. 15 C 206/2000 - 62, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 270.133,- Kč s 10 % úrokem od 13. 1. 2001 do zaplacení, žalobu o zaplacení dalších 3.867,- Kč a 10 % úroku ze žalované částky za dobu od 7. 11. 2000 do 12. 1. 2001 zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vycházel ze zjištění, že mezi účastníky byla dne 22. 8. 1991 uzavřena smlouva o dodávce elektřiny do odběrného místa - nemovitosti čp. 71, ul. P. ve C., jejímž vlastníkem je žalovaný. Ve smlouvě je uvedena přiznaná sazba 0,41 Kčs/kWh a 0,14 Kčs/kWh a nedílnou součástí smlouvy jsou podmínky dodávky elektřiny, které se řídí vyhl. č. 140/1978 Sb. Při prohlídce měřícího zařízení dne 9. 2. 2000 zaměstnanci žalobkyně zjistili narušení plomby na krycím plechu rozvaděče a odpojení dvou napěťových cívek (klemů) třífázového elektroměru, takže odběr nabíhal jen v minimálním množství. Vzhledem ke zjištění, že na dvou odpojených fázích neměřených elektroměrem měl žalovaný napojeno topení, kterým byla nemovitost vyhřívána, a měřena byla jenom jedna fáze napojená na světla a menší spotřebiče, a že žalovaný měl instalovány tři jednofázové jističe, dospěl soud prvního stupně k závěru, že byl prokázán neoprávněný odběr elektřiny podle §22 odst. 1 písm. c) zákona č. 222/1994 Sb., tj. měřícím zařízením, které v důsledku zásahu odběratele (žalovaného) zaznamenávalo odběr menší než skutečný, a dále že byla naplněna i skutková podstata neoprávněného odběru elektřiny podle §22 odst. 1 písm. d) tohoto zákona, neboť šlo o odběr měřícím zařízením, na kterém bylo porušeno zajištění proti neoprávněné manipulaci. Při stanovení výše škody vycházel soud z §7 odst. 4 a 5 vyhl. č. 169/1995 Sb. pro kategorie D (která se týká žalovaného), přičemž namísto ceny elektřiny uvedené ve smlouvě ze dne 22. 8. 1991 dosadil cenu podle platných cenových předpisů v době zjištění neoprávněného odběru, tj. v daném případě hodnoty 2,31 Kč/kWh a 0,61 Kč/kWh, neboť žalovaný při změně sazby nepodal novou přihlášku (jak vzal na vědomí při uzavření smlouvy) a faktury platil podle sazeb účtovaných mu žalobkyní. Od výsledné částky 268.257,53 Kč pak odečetl částku 3.867,13 Kč, kterou žalovaný zaplatil žalobkyni za dobu od posledního odečtu dne 6. 9. 1999 do zjištění závad na elektroměru dne 9. 2. 2000. Dále žalobkyni přiznal částku 743,40 Kč jako náhradu škody za náklady spojené se zjišťováním neoprávněného odběru a přerušením a obnovením dodávky elektřiny a dále částku 5.000,- Kč jako náhradu za poškození prostředků proti neoprávněné manipulaci podle přílohy č. 4 k cit. vyhlášce.
K odvolaní obou účastníků Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 1. 2002, č. j. 30 Co 495/2001, 30 Co 496/2001 - 97, rozsudek soudu prvního ve znění doplňujícího rozsudku a doplňujícího usnesení změnil ve výroku o nákladech řízení tak, že jejich výše se stanoví částkou 11.730,- Kč, jinak jej v tomto výroku a ve vyhovujícím výroku ohledně částky 270.133,- Kč s příslušenstvím potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění okresního soudu a shodně s ním dovodil, že vznik právního vztahu mezi účastníky a jejich vzájemná práva a povinnosti se řídí vyhl. 140/1978 Sb. (a to včetně povinnosti žalovaného chránit stav měřícího zařízení dodavatele umístěného v jeho nemovitosti a povinnosti podat novou přihlášku při změně sazby), a že uplatněný nárok žalobkyně na náhradu škody za neoprávněný odběr elektřiny je třeba posoudit podle právního předpisu platného v době, kdy k němu došlo, tedy podle zákona č. 222/1994 Sb. Na základě skutkového závěru soudu prvního stupně, že k odběru elektřiny došlo měřícím zařízením, na kterém bylo porušeno zajištění proti neoprávněné manipulaci, se krajský soud ztotožnil s jeho závěrem, že byl prokázán neoprávněný odběr ve smyslu §22 odst. 1 písm. d) zák. č. 222/1994 Sb. a že mezi tímto porušením právní povinnosti žalovaného a vznikem škody žalobkyni je dána příčinná souvislost. Za této situace již nepovažoval za potřebné zabývat se též naplněním skutkové podstaty neoprávněného odběru elektřiny ve smyslu ust. §22 odst. 1 písm. c) cit. zákona, které předpokládá prokázání zásahu odběratele do měřícího zařízení. Ohledně stanovení výše škody se odvolací soud plně ztotožnil s názorem okresního soudu, že ve smyslu ust. §7 odst. 3 až 5, odst. 7, odst. 9 vyhl. č. 169/1995 Sb. vznikla žalobkyni škoda za 156 dní neoprávněného odběru, tj. od posledního odečtu odběru dne 6. 9. 1999 do 9. 2. 2000, ve výši 264.390,53 Kč a že opodstatněný je i její nárok na náhradu podle přílohy č. 4 písm. d) vyhl. ve výši 5.000,- Kč a na zaplacení nákladů podle §7 odst. 7 cit. vyhlášky. Krajský soud poukázal na to, že pokud by žalovaný splnil svoji povinnost uvedenou v ust. §7 vyhl. č. 140/1978 Sb. a dohodnutou ve smlouvě účastníků podat při změně sazby novou přihlášku k odběru, byly by sazby elektřiny platné v den zjištění neoprávněného odběru již součástí smlouvy o odběru elektřiny, a je z nich proto třeba při výpočtu náhrady škody vycházet, neboť jinak by žalobkyni vznikla další škoda v příčinné souvislosti s porušením povinnosti žalovaného, za niž odpovídá. Pokud žalovaný nesouhlasil s tím, že neoprávněný odběr trval 156 dní, a poukazoval na fakturu týkající se uvedeného období, pak je zřejmé, že tato faktura určuje pouze fakturované období, ale není z ní zřejmý poslední faktický odečet odběru.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a podává je z důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Odvolacímu soudu vytýká, že se zcela nadbytečně zabýval povinnostmi odběratele vyplývajícími pro něj z již zrušené vyhl. č. 140/1978 Sb., kterou se v daném případě řídí jen vznik právního vztahu mezi účastníky, avšak nároky z něj vzniklé je třeba posuzovat podle vyhlášky č.169/1995 Sb. Nesouhlasí s jeho názorem, že nesplnil svoji povinnost podle smlouvy o dodávce elektřiny předložit při změně sazby novou přihlášku, neboť v tomto ohledu u něj k žádné změně oproti stavu, kdy smlouvu o dodávce uzavřel, nedošlo; má stále dvě sazby, a to denní a noční. Ze skutečnosti, že ceny elektřiny se mění v průběhu roku, je zřejmé, že odvolací soud zaměňuje pojem sazby a ceny, a není proto správný jeho názor, že pokud by žalovaný podal při změně sazby novou přihlášku, byly by sazby platné v den neoprávněného odběru již součástí smlouvy o odběru.Vzhledem k tomu, že k neoprávněnému odběru elektrické energie došlo za účinnosti vyhlášky č.169/1995 Sb., neměl žalovaný ani povinnost chránit měřící zařízení, jak ji zakotvovala vyhl. č. 140/1978 Sb., nehledě na to, že splnění takovéto povinnosti lze těžko požadovat v případě, že měřící zařízení je umístěno v samostatném venkovním sloupku v oplocení, tedy mimo „užívané místnosti“ i mimo „společné prostory nemovitosti“, jak se ve vyhlášce uvádí. Dále krajskému soudu vytýká, že zabýval-li se oproti soudu prvního stupně jen naplněním skutkové podstaty neoprávněného odběru elektrické energie podle §22 odst. 1 písm. d) zákona č. 222/1994 Sb., a nikoliv též podle §22 odst. 1 písm. c) tohoto zákona, rozhodoval jen o nároku žalobkyně na náhradu škody ve výši 5.000,- Kč. Přiznal-li však žalobkyni dalších 264.390,- Kč, pak není zřejmé, z čeho při rozhodování o tomto nároku vycházel a podle kterého ustanovení cit. zákona postupoval, a vlastně se ztotožnil se závěrem okresního soudu, že „to byl žalovaný, kdo učinil zásah do měřícího zařízení“, ačkoliv tato okolnost z provedených důkazů nevyplynula. Rozhodnutí odvolacího soudu tak postrádá logiku a je i nesrozumitelné. Ohledně výpočtu náhrady škody podle vyhl. č. 169/1995 Sb. pak soudům obou stupňů vytýká, že nesprávně ztotožnily cenu elektřiny uvedenou ve smlouvě a cenu stanovenou ceníkem platným v den zjištění neoprávněného odběru, ačkoliv ve smyslu ust. §7 odst. 5 vyhlášky se jedná o rozdílné pojmy. V souvislosti s určením počtu dní neoprávněného odběru, tj. od 6. 9. 1999 do 9. 2. 2000, pak nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že faktura č. 2010601624 (čl. 35 spisu) se týká pouze fakturovaného období a není z ní zřejmý poslední faktický odečet odběru. Navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001, a to v souladu s ustanoveními části dvanácté, hlavy I., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu podle §242 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání je v dané věci přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a že je i důvodné.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z tohoto pohledu je v dané věci dovolání přípustné pro výklad ust. §7 odst. 5 vyhl. č. 169/1995 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o podmínkách dodávek elektřiny a o způsobu výpočtu škody vzniklé dodavateli neoprávněným odběrem elektřiny, ve znění vyhl. č. 196/1996 Sb. a vyhl. č. 191/1996 Sb.
Nesprávné právní posouzení věci jako důvod dovolání podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. spočívá v tom, že odvolací soud aplikoval za zjištěný skutkový stav nesprávný právní předpis nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
V posuzované věci ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která v odvolacím řízení nedoznala změny, vyplývá, že účastníci uzavřeli dne 12. 10. 1990 smlouvu o dodávce elektřiny do nemovitosti ve vlastnictví žalovaného, v níž bylo dohodnuta přiznaná sazba 0,41 Kčs/kWh a 0,14 Kčs/kWh; nedílnou součástí smlouvy jsou podmínky dodávky elektřiny. Při prohlídce měřícího zařízení žalovaného zjistili zaměstnanci žalobkyně dne 9. 2. 2000 jednak narušení plomby na krycím plechu rozvaděče a kromě toho též odpojení dvou napěťových cívek (klemů) třífázového elektroměru, přičemž důsledkem tohoto stavu bylo, že odběr elektrické energie u žalovaného byl zaznamenáván v minimálním množství.
Vzhledem k tomu, že účastníci uzavřeli smlouvu o dodávce elektřiny dne 22. 8. 1991, řídí se vznik tohoto právního vztahu vyhl. č. 140/1978 Sb., a nárok žalobkyně na náhradu škody způsobené jí žalovaným neoprávněným odběrem elektřiny za dobu od 6. 9. 1999 do 9. 2. 2000 zákonem č. 222/1994 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci, ve znění zákona č. 83/1998 Sb., (dále jen „zákon“), a vyhláškou Ministerstva průmyslu a obchodu č. 169/1995 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o podmínkách dodávek elektřiny a o způsobu výpočtu škody vzniklé dodavateli neoprávněným odběrem elektřiny, ve znění vyhl. č. 196/1996 Sb. a vyhl. č. 191/1998 Sb., na níž odkazuje ust. §22 odst. 2 zákona (dále jen „vyhláška“), jak správně dovodily soudy obou stupňů.
Dovolatel odvolacímu soudu především vytýká, že zabýval-li se - oproti soudu prvního stupně - jen naplněním skutkové podstaty neoprávněného odběru elektřiny podle §22 odst. 1 písm. d) cit. zákona, posuzoval pouze uplatněný nárok žalobkyně na náhradu škody ve výši 5.000,- Kč.
Podle §22 odst. 1 zákona neoprávněným odběrem elektřiny je a) odběr bez uzavřené smlouvy nebo v rozporu s uzavřenou smlouvou, b) odběr z té části zařízení, kterou prochází neměřená elektřina, c) odběr bez měřícího zařízení nebo měřícím zařízením, které v důsledku zásahu odběratele odběr buď nezaznamenává, nebo zaznamenává odběr menší než skutečný, d) odběr měřícím zařízením, které nebylo připojeno dodavatelem nebo na kterém bylo porušeno zajištění proti neoprávněné manipulaci.
Podle §7 odst. 9 vyhlášky za poškození zajištění jednotlivých částí měřícího zařízení nebo zajištění neměřených částí rozvodného či odběrného zařízení proti neoprávněné manipulaci stanoví se výše úhrady podle tabulky uvedené v příloze č. 4 této vyhlášky (u odběratele kategorie D je výše náhrady stanovena do 5.000,- Kč).
Za stavu, kdy v řízení byl prokázán odběr elektřiny měřícím zařízením, na kterém bylo porušeno zajištění proti neoprávněné manipulaci [správnost skutkového stavu nepodléhá vzhledem k přípustnosti dovolání podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. dovolacímu přezkumu], nelze odvolacímu soudu vytýkat, že nepřezkoumával správnost závěru okresního soudu o naplnění předpokladů neoprávněného odběru elektřiny podle §22 odst. 1 písm. c) cit. zákona, když byla naplněna skutková podstata neoprávněného odběru podle §22 odst. 1 písm. d) cit. zákona (srov. rozsudek NS ČR ze dne 19. 6. 2003, sp. zn. 33 Odo 127/2003). Námitka dovolatele, že podle tohoto ustanovení odvolací soud rozhodl jen o uplatněném nároku žalobkyně na náhradu škody ve výši 5.000,- Kč a nikoliv o zaplacení náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny v požadované částce 264.390,- Kč, je nesprávná, neboť z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu zcela jednoznačně vyplývá, že tato přisouzená částka ve výši 5.000,- Kč představuje náhradu za poškození prostředků proti neoprávněné manipulaci podle §7 odst. 9 cit. vyhlášky, jejíž výše je stanovena v příloze č. 4 vyhlášky. Vzhledem k tomu, že uvedenou otázku řešil odvolací soud v souladu s hmotným právem i ustálenou judikaturou, nejedná se v tomto ohledu o otázku zásadního právního významu (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Způsob výpočtu škody způsobené dodavateli neoprávněným odběrem elektrické energie upravuje vyhláška v §7 (§22 odst. 2 zákona). Podle odst. 3 tohoto ustanovení denní spotřeba u odběratelů kategorie C a D se vypočte následujícím způsobem: a) k výpočtu se použije jmenovitá hodnota hlavního jističe před měřícím zařízením a časové využití 16 hodin, pokud nebyla zjištěna doba využití delší. Podle odst. 4 tohoto ustanovení celková spotřeba elektřiny za dobu trvání neoprávněného odběru se vypočte vynásobením denní spotřeby zjištěné podle odstavce 3 (u kategorie odběratelů C a D) počtem dnů, po které neoprávněný odběr trval. Podle odst. 5 tohoto ustanovení celková náhrada škody vzniklé dodavateli se vypočte vynásobením celkové spotřeby elektřiny určené podle odstavce 4 cenou uvedenou ve smlouvě o dodávce elektřiny. V případech neoprávněného odběru elektřiny bez uzavřené smlouvy se náhrada škody vypočte vynásobením celkové spotřeby příslušnou cenou elektřiny stanovenou ceníkem platným v den zjištění neoprávněného odběru. Podle odst. 7 tohoto ustanovení výše náhrady škody se zvýší o náklady spojené se zjišťováním neoprávněného odběru a s přerušením a obnovením dodávky. Tyto náklady se dokládají kalkulací.
Ze smlouvy o dodávce elektřiny uzavřené mezi účastníky dne 22. 8. 1991 vyplývá, že žalovanému byla přiznána sazba pro domácnosti (kategorie D) označená jako „V“ (0,41 Kčs/kWh) a jako „N“ (0,14 Kč/kWh); takto stanovená cena elektrické energie se řídila vyhláškou č. 140/1978 Sb., podle jejíhož ust. §7 odst. 1 dodavatel dodává elektřinu za ceny (sazby) podle platných cenových předpisů. Z faktur vystavených žalobkyní dne 30. 9. 1998, 30. 9. 1999 a 27. 9. 2000 (viz čl. 33 až 35 spisu) je zřejmé, že žalovanému byla cena za odebranou elektřinu vyúčtována za dobu od října 1997 do 9. 2. 2000 podle sazeb označených jako „BV D2“ a „BV N2“.
Odvolací soud správně vycházel z toho, že při výpočtu škody způsobené žalobkyni neoprávněným odběrem je třeba postupovat podle §7 odst. 3 až 5 vyhlášky č. 169/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Ztotožnit se ovšem nelze s jeho názorem, že žalovaný nesplnil svoji povinnost podle §7 odst. 1 písm. c) vyhl. č. 140/1978 Sb. při změně sazby podat novou přihlášku k odběru a že pokud by tak činil, byly by sazby elektřiny platné v den odběru, tj. dne 9. 2. 2000, již součástí smlouvy o dodávce elektřiny. V tomto ohledu je třeba přisvědčit námitce žalovaného, že krajský soud nerozlišil pojem přiznané „sazby“ a „ceny“ podle cenového předpisu, i když tyto pojmy spolu velmi úzce souvisejí, a správná je i jeho námitka, že do 9. 2. 2000 ke změně sazeb u něj nedošlo, neboť původně přiznaná sazba „V“ a „N“ pro kategorii odběratelů D je totožná se sazbou „BV D2“ a „BV N2“. Správně však odvolací soud dovodil, že podle vyhl. č. 140/1978 Sb. měl žalovaný jako odběratel povinnost chránit měřící zařízení, a že obdobná povinnost pro odběratele vyplývá i ze zákona č. 222/1994 Sb., ve znění zák. č. 83/1998 Sb., jmenovitě z ust. §15 odst. 9. Tato okolnost však není v dané věci z hlediska uplatněného nároku žalobkyně na náhradu škody podle ust. §22 odst. 1 písm. d) zákona významná.
Vzhledem k tomu, že v době uzavření smlouvy o dodávce elektřiny mezi účastníky bylo součástí podmínek dodávky ust. §7 odst. 1 vyhl. č. 140/1978 Sb., podle kterého dodavatel dodává elektřinu za ceny (sazby) podle platných cenových předpisů, je třeba dovodit, že cenou dodané elektrické energie je cena podle platného cenového předpisu. Z toho vyplývá, že cenou uvedenou ve smlouvě o dodávce elektřiny ve smyslu ust. §7 odst. 5 zákona je cena podle platného cenového předpisu, tedy cena stanovená zákonem o cenách.
V době, kdy v daném případě k neoprávněnému odběru elektřiny žalovaným došlo, platil zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění zák. č. 135/1994 Sb. a zák. č. 151/1997 Sb. V §5 odst. 2 tohoto zákona se stanoví, že maximální cena je cena, kterou není přípustné překročit.
Cena elektrické energie byla v rozhodném období, tj. od 6. 9. 1999 do 9. 2. 2000, upravena jednak výměrem Ministerstva financí č. 01/99 (uveřejněným v Cenovém věstníku tohoto ministerstva č. 12/1998), kterým se vydává seznam zboží s regulovanými cenami (který nabyl účinnosti od 1. 1. 1999), a od 1. 1. 2000 výměrem Ministerstva financí č. 01/2000 (uveřejněným v Cenovém věstníku tohoto ministerstva č. 12/1998), kterým se vydává seznam zboží s regulovanými cenami. V části I. výměru MF pro kalendářní rok 1999, oddílu A nazvaném „maximální ceny stanovené Ministerstvem financí“ bylo pod bodem 2 odst. 2 stanoveno, že při prodeji elektrické energie domácnostem platila maximální cena pro sazbu BV v časovém pásmu pro nízký tarif 0,61 Kč/kWh a v ostatní době 2,00 Kč/kWh. Pro rok 2000 činila maximální cena podle výměru MF č. 1/2000 (část I., oddíl A, bod 2) v uvedené sazbě v časovém pásmu pro nízký tarif 0,61 Kč/kWh a v ostatní době 2,31 Kč/kWh.
Není proto správný názor odvolacího soudu, pokud při stanovení výše škody vzniklé žalobkyni (§7 odst. 5 věta první vyhlášky) vycházel z maximální ceny elektrické energie stanovené pro rok 2000, kdy byl neoprávněný odběr elektřiny zjištěn (dne 9. 2. 2000), a nikoliv (za období od 6. 9. 1999 do 31. 12. 1999) z maximální ceny pro rok 1999, která pro sazbu BV v časovém pásmu pro vysoký tarif nesměla podle zákona o cenách překročit částku 2,00 Kč/KWh.
Při rozhodování o výši škody vyšel odvolací soud ze zjištění, že neoprávněný odběr elektřiny žalovaným trval od 6. 9. 1999 do 9. 2. 2000, tj. 156 dní. Výhrada dovolatele proti tomuto skutkovému závěru ovšem nesměřuje proti správnosti právního posouzení věci, nýbrž se jedná o námitku týkající se zjišťování skutkového stavu věci, tedy o dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., který však v případě přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. uplatnit nelze.
Ze shora uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. správný. Nejvyšší soud ČR jej proto zrušil (§234b odst. 2, věta za středníkem o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3, věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí o věci samé rozhodne soud znovu o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. prosince 2003
JUDr. Olga Puškinová, v. r. předsedkyně senátu