ECLI:CZ:NS:2003:26.CDO.1155.2003.1
sp. zn. 26 Cdo 1155/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce P. f., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) M. K., zastoupenému advokátkou, a 2) R. K., o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 4 C 233/2001, o dovolání prvního žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. prosince 2002, č. j. 26 Co 432/2002-26, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 4. 12. 2002, č. j. 26 Co 432/2002-26, odmítl odvolání prvního žalovaného proti rozsudku ze dne 4. 2. 2002, č. j. 4 C 233/2001-17, kterým Okresní soud Praha – východ (soud prvního stupně) přivolil k výpovědi z nájmu žalovaných k „bytu I. kategorie, sestávajícímu ze tří pokojů, kuchyně a příslušenství v 1. patře domu č. p. 1 v P., obci S., situovanému v přístavku k domu č. p. 1, přístupnému samostatným vchodem vlevo při čelním pohledu na dům č. p. 1“, určil, že nájemní vztah skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, uložil žalovaným byt vyklidit do patnácti dnů po zajištění přístřeší a rozhodl o nákladech řízení.
Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že včasné odvolání prvního žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně vykazovalo vady, k jejichž odstranění byl odvolatel vyzván usnesením ze dne 17. 7. 2002, č. j. 4 C 233/2001-22, v němž byl současně poučen o následcích nesplnění této výzvy. Protože první žalovaný ve stanovené lhůtě vady, bránící projednání jeho odvolání neodstranil, bylo odvolání za použití ustanovení §211 a §43 odst. 2 o. s. ř. odmítnuto.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný (zastoupen advokátkou) blanketní dovolání, v němž uvedl, že je odůvodní dodatečně z důvodu dovolené své právní zástupkyně.
Podle §240 odst. 1 o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§241 odst. 2 o. s. ř.).
Dovolání v dané věci bylo podáno včas, v zákonné dvouměsíční lhůtě stanovené v §240 odst. 1 o. s. ř., při zachování lhůty dle §240 odst. 2 o. s. ř., když usnesení odvolacího soudu bylo prvnímu žalovanému doručeno dne 16. ledna 2003, dovolání učiněné prostřednictvím faxu, adresované Nejvyššímu soudu České republiky, bylo tomuto soudu doručeno dne 26. února 2003, a jeho originál dne 28. února 2003.
Podle ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v §241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
V dané věci byl dovolatel již při podání blanketního dovolání řádně (ve smyslu §241 o. s. ř.) zastoupen advokátkou, takže dvouměsíční lhůta k doplnění dovolání o chybějící náležitosti mu marně uplynula dne 17. března 2003 (pondělí). V uvedené lhůtě (ani později) nebylo blanketní dovolání prvního žalovaného doplněno.
Lhůta určená v ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. je lhůtou propadnou (prekluzivní), jejímž marným uplynutím se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud, který k pozdějšímu doplnění dovolání již nemůže přihlížet z úřední povinnosti, tedy musí dovolání nezpůsobilé zahájit dovolací řízení odmítnout, a to za přiměřeného použití ustanovení §43 odst. 2 věty první o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. června 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 7/2003, pod pořadovým číslem 119).
Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, žalobci však (dle obsahu spisu) žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. výrok, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. listopadu 2003
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu