ECLI:CZ:NS:2003:29.ODO.63.2003.1
sp. zn. 29 Odo 63/2003-79
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce D., s. b. d., proti žalovaným 1) R. D. a 2) M. D., o zaplacení částky 66.793,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 53 C 229/99, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. července 2002, č.j. 19 Co 461/2000-63, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 31. července 2002, č.j. 19 Co 461/2000-63, připustil zpětvzetí žaloby, zrušil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 25. dubna 2000, č.j. 53 C 229/99-30, a řízení zastavil. Dále odvolací soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní (podáním datovaným 21. listopadu 2002, podaným na poštu k přepravě 26. listopadu 2002) dovolání, v něž namítali, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Požadovali, aby toto usnesení Nejvyšší soud zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným předem dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000 - dále též jen „o. s. ř.“). O tento případ jde i v této věci, když prvoinstanční rozhodnutí bylo vydáno 25. dubna 2000 a odvolací řízení rovněž proběhlo - v souladu s bodem 15., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. - podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000 (srov. výrok usnesení odvolacího soudu ve spojení s odkazem na ustanovení §208 o. s. ř.).
Podle dosavadních předpisů soud zkoumá (jako součást procesu projednání a rozhodnutí dovolání) též včasnost dovolání, včetně vymezení lhůty k jeho podání (shodně uzavřel Nevyšší soud např. v usnesení uveřejněném pod č. 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a Ústavní soud v usnesení ze dne 2. ledna 2002, sp. zn. I. ÚS 660/01, ze dne 24. ledna 2002, sp. zn. IV. ÚS 560/01, ze dne 11. června 2002, sp. zn. I. ÚS 274/2002 a v nálezu ze dne 20. února 2002, sp. zn. II. ÚS 618/01).
Dovolání v této věci mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §240 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném do 31. prosince 2000).
Usnesení odvolacího soudu bylo doručeno žalobci 27. září 2002 a zástupkyni žalovaných 2. října 2002 (srov. doručenky u č.l. 64 p. v.) a dne 2. října 2002 nabylo právní moci. Ve smyslu ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř. byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání 4. listopad 2002 (pondělí). Dovolání podané k poštovní přepravě 26. listopadu 2002 je tudíž zjevně opožděné (po uplynutí lhůty k jeho podání bylo ostatně i vyhotoveno).
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. opožděné dovolání odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věta první o. s. ř. (per analogiam), neboť žalovaní podáním opožděného dovolání zavinili jeho odmítnutí a žalobci v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 19. března 2003
JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.
předseda senátu