ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.485.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 485/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. května 2003 o dovolání podaném obviněným Ing. Z. M., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 10. 2002, sp. zn. 7 To 377/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku – Místku pod sp. zn. 2 T 224/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 17. 10. 2001, sp. zn. 2 T 224/2000, byl obviněný Ing. Z. M. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. v tehdy účinném znění, jehož se měl dopustit skutkem popsaným ve výrokové části rozsudku. Podle §248 odst. 2 tr. zák. mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců (§58 odst. 1 písm. a/ tr. zák. v tehdy účinném znění, §59 odst. 1 tr. zák.). Dále mu byl uložen peněžitý trest ve výši 25.000, -Kč a pro případ, že by tento trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců (§53 odst. 1, §54 odst. 3 tr. zák.).
O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obviněný a státní zástupce, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 16. 10. 2002, sp. zn. 7 To 377/2002 tak, že z podnětu odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušil. Podle §259 odst. 3 tr. ř. pak odvolací soud sám znovu ve věci rozhodl, že se obviněný Ing. Z. M. uznává vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb., spočívajícím po skutkové stránce v tom, že „ dne 23.12. 1999 ve F. n. O., jako osoba pověřená řízením a.s. F., F. n. O., a zároveň jako člen představenstva této společnosti převzal z pokladny a.s. F. S., F. n. O., částku ve výši 400.000,- Kč, která byla určena na úhradu dodávané energie a.s. F. S., a to v souladu s uzavřeným platebním kalendářem mezi a.s. F. a F. S. a.s., takto převzaté finanční prostředky si však ponechal pro svoji osobní potřebu, čímž způsobil a.s. F., F. n. O. škodu ve výši 400.000,- Kč, tedy přisvojil si cizí věc, která mu byla svěřena a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli malou“. Za tento trestný čin odvolací soud obviněnému podle §248 odst. 2 tr. zák uložil. trest odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců. Podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. mu výkon tohoto trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou let. Současně mu podle §53 odst. 1 tr. zák. uložil peněžitý trest ve výměře 50.000,- Kč. Pokud by peněžitý trest nebyl ve stanovené vykonán, byl obviněnému podle §54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců. Dalším výrokem bylo rozhodnuto, že se odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítá.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. dovolání, jímž napadl tento rozsudek ve všech výrocích, přičemž uplatnil dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř.* s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že soudům obou stupňů vytýká nesprávné právní posouzení věci, neboť závěr o vině trestným činem zpronevěry nemá podklad v provedených důkazech, mnohé důkazy byly nesprávně pochopeny a je jim dáván jiný než skutečný smysl. V této souvislosti se pak dovolatel podrobněji zabýval rozborem důkazů provedených ve věci, zejména činností svědka Ing. S., který byl v inkriminované době podřízeným dovolatele a podle jeho přesvědčení svévolně zabránil zúčtování příjmu částky 400.000,- Kč do pokladny F. a. s., ačkoliv dovolatel jako osoba vykonávající funkci generálního ředitele dal k tomuto zúčtování příkaz. Podle přesvědčení dovolatele právě v jednání Ing. S., tj. v jeho úmyslném zabránění zúčtování předmětné částky, je podstata celé věci. Proto nemůže obstát závěr odvolacího soudu, že obviněný (dovolatel) již při převzetí částky 400.000,- Kč měl úmysl ponechat si ji pro svoji potřebu. Podle dovolatele se vadné právní posouzení věci odvolacím soudem odráží rovněž v tom, že ze závěrů uváděných v napadeném rozhodnutí by vyplývalo, že škodu způsobil firmě F. S. a. s., ačkoliv soud v jiné části rozsudku tvrdí, že škoda byla způsobena firmě F. a. s.
Z výše uvedených důvodů proto obviněný v petitu dovolání navrhl, aby dovolací soud „s odkazem na ustanovení 265b odst. 1 písm. g), k) trestního zákona, napadený rozsudek z r u š i l“.
Nejvyšší státní zástupkyně k dnešnímu dni nevyužila svého práva se k dovolání obviněného písemně vyjádřit (§265h odst. 2 tr. ř.).
Obviněný Ing. Z. M. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání současně splňuje náležitosti předpokládané v ustanovení §265d odst. 2 věta první tr. ř. a §265f odst. 1 tr. ř. Jestliže obviněný v dovolání k §265b odst. 1 písm. g), k) vadně uvádí „trestního zákona“, je z obsahu dovolání zřejmé, že ve skutečnosti má na mysli procesní předpis, tj. trestní řád.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je současně základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem ( §265i odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky, zvláště pokud k pochybení došlo v neprospěch obviněného.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán v případech, kdy v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
Dovolatel v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenamítl rozpor mezi popisem skutku a právní kvalifikací užitou soudem. Vadné hmotně právní posouzení věci spatřuje v tom, že výrok o vině nemá podklad v provedených důkazech, které byly podle jeho názoru soudy obou stupňů nesprávně pochopeny a vadně interpretovány. To mělo následně vést k nesprávným zjištěním a k řadě s tím souvisejících vad, jež pak měly vliv na nesprávný výrok o vině trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb., ačkoliv podle přesvědčení dovolatele znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu naplněny nebyly.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích je zřejmé, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolatelem spatřován v porušení procesních zásad vyplývajících z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., jehož důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení skutku. Dovolatel se tak ve skutečnosti domáhal revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, kterou však pod výše uvedený dovolací důvod podřadit nelze.
Námitky dovolatele přitom nelze podřadit ani pod další uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. , když navíc k vadám předpokládaným v tomto ustanovení ( který výrok v rozhodnutí chybí, popř. je neúplný) neuvádí dovolatel žádné argumenty. Z obsahu dovolání lze pouze usuzovat, že dovolatel měl ve skutečnosti na mysli dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve znění novely provedené zákonem č. 200/2002 Sb., jenž nabyl účinnosti dnem 24. 5. 2002. Tento důvod dovolání dopadá na případy, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Uvedený dovolací důvod se tak vztahuje k vadám spočívajícím v tom, že došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tím byla zbavena přístupu ke druhé instanci nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý z výše uvedených dovolacích důvodů. Ve věci dovolatele Ing. Z. M. však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nešlo, neboť o jeho řádném opravném prostředku (odvolání) bylo soudem druhého stupně rozhodnuto v příslušném (odvolacím) řízení po provedení přezkumu podle §254 odst. 1 tr. ř. Současně se nejedná ani o druhý případ, když Nejvyšší soud neshledal, že v řízení předcházejícímu rozhodnutí o zamítnutí odvolání obviněného (§256 tr. ř.) byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Závěrem je třeba uvést, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného Ing. Z. M. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. května 2003
Předseda senátu :
JUDr. Eduard Teschler