ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.581.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 581/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. června 2003 o dovolání, které podal obviněný V. N., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 29. listopadu 2002, sp. zn. 2 To 443/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 2 T 108/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 26. 4. 2002, sp. zn. 2 T 108/2001 byl obviněný V. N. uznán vinným trestnými činy pomluvy podle §206 odst. 1, 2 tr. zák. a útoku na státní orgán podle §154 odst. 2 tr. zák., jichž se podle rozsudku dopustil tím, že „v úřední den 24. 1. 2000 v ranních hodinách v O., v budově Okresního úřadu vyvěsil ve vestibulu v přízemí a ve všech patrech na nástěnkách, ev. dveřích kanceláří, svou výzvu adresovanou vedoucímu referátu sociálních věcí Ing. V. Z., v níž uvedl nepravdivá tvrzení o tom, že pracovnice OPD porušují lidská práva a práva dítěte, jmenovitě, že Mgr. M. Č. a PhDr. R. K. nemínily nic učinit pro nápravu ve věci, která byla předmětem jeho zájmu, a když s nimi o tom jednal, setkal se pouze s arogancí a výsměchem a Ing. Z. z pozice nadřízeného tyto „nezákonné věci“ plně toleruje, a že Okresní úřad (v O.) používá praktiky nacistů, kteří odebírali protizákonně děti rodičům a dávali je na převýchovu, tyto praktiky byly odsuzovány i za „ hlubokého totalismu“ a tento úřad je obnovil a plně jich využívá, tuto výzvu předal také tisku a následujícího dne byly její podstatné části zveřejněny v deníku P.“ .
Za to byl obviněný odsouzen podle §206 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na 4 měsíce, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 1 roku.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 29. 11. 2002, sp. zn. 2 To 443/2002, jímž je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 29. 11. 2002 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, podal obviněný V. N. prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Ve svém mimořádném opravném prostředku dovolatel především soudu druhého i prvního stupně vytknul, že nesprávně vyhodnotily otázku prokázání naplnění skutkové podstaty trestného činu podle §206 odst. 1, 2 tr. zák. a podle §154 odst. 2 tr. zák. Podle jeho přesvědčení tak bylo zcela nesprávně posouzeno podle uvedených ustanovení trestního zákona jeho jednání, kterého se tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku nedopustil. Podle výroku rozsudku měl naplnit skutkovou podstatu uvedených trestných činů tím, že „v úřední den 24. 1. 2000 v ranních hodinách v O. v budově Okresního úřadu vyvěsil ve vestibulu a ve všech patrech na nástěnkách event. dveří kanceláří svou výzvu, adresovanou…“. K tomu uvedl, že v řízení nebylo jednoznačně prokázáno, že by se takového jednání dopustil, a zdůraznil, že při pochybnostech je třeba vždy vycházet ze zásady in dubio pro reo, což soudy obou stupňů nevzaly v úvahu. Dále podrobně rozvedl úvahy týkající se opatrovnického řízení stran nezletilé P. B. z hlediska činnosti pracovníků Okresního úřadu v O. a hodnocení okolností tohoto řízení krajským soudem a dovodil, že pracovníci jmenovaného úřadu nepostupovali řádně, neučinili nic k nápravě v uvedené opatrovnické věci, to i přes jeho urgence. Nemohl se dopustit trestného činu pomluvy, jelikož výslechy údajně poškozených prokazují porušení zákona ve smyslu §158 odst. 1 písm. a), c) tr. zák. Dále uvedl, viní-li jej odvolací soud z toho, že ve svém dopise přirovnal činnost okresního úřadu k nacistickým praktikám, že vycházel z historicky podložených skutečností „kdy opravdu nezletilá P. B. byla otci odebrána na základě lživých skutečností vypracovaným OkÚ, byť si tento opatřil zákonné důvody k odebrání nezletilé P. otci, kdy po 13. 7. 1999 postupoval zcela v rozporu se zákonem, kdy zatajil skutečnosti soudu v probíhajícím řízení P494/91 a 16 NC 455/1999.“ Uvedené dal do souvislosti s tím, že je historicky prokázáno, že nacisté odebrané nezletilé děti vrátili po válce pozůstalým, kteří přežili válku. Podle jeho přesvědčení mu za těchto okolností, kdy je prokazatelné, že okresní úřad použil nezákonných postupů, nelze vytýkat žádný exces. Krajskému soudu pak vytknul, že nepřihlížel k jeho nově upravenému posudku, který byl předán ve veřejném zasedání, a do svého usnesení použil pracovní hodnocení zaměstnance ze dne 15. 12. 2000, a to v jeho (dovolatelův) neprospěch, ačkoliv je zde prokázána diskriminace ze strany zaměstnavatele.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem dovolatel v petitu dovolání navrhl, aby dovolací soud v souladu s ust. §265k odst. 1 tr. ř. „napadený rozsudek“ zrušil a podle ust. §265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl o zproštění dovolatele obžaloby, nebo pro případ nutnosti doplnění dokazování věc přikázal podle ust. §265l odst. 1 tr. ř. soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Poznamenala, že podstatná část uplatněných námitek směřuje proti dovoláním neovlivnitelným skutkovým zjištěním a proto použitý dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nepokrývá. Tomuto dovolacímu důvodu se podle státní zástupkyně zdánlivě přibližuje pouze ta část dovolatelovy argumentace, ve které namítá, že se nemohl dopustit trestného činu pomluvy, jestliže poškození jednoznačně spáchali trestný čin podle §158 odst. 1 písm. a), c) tr. zák., ani taková námitka však nemá charakter kvalifikované výtky o nepravdivosti údaje ve smyslu §206 odst. 1 tr. zák., nehledě na možné trestní následky s takovým prohlášením spojené. Jedině námitka vztahující se k právní kvalifikaci dle §154 odst. 2 tr. zák. a poukazující na tzv. historicky podložené skutečnosti, v jejichž návaznosti použil dovolatel na postup Okresního úřadu O. příměru „ praktiky nacistů“ může být, jak státní zástupkyně uvedla, po stránce formální kvalifikovaným zpochybněním znaku pomluví státní orgán ve smyslu speciální skutkové podstaty trestného činu dle §154 odst. 2 tr. zák. Po stránce své opodstatněnosti však tato námitka nemůže obstát právě s ohledem na namítané historické zkušenosti, jejichž povaha nemůže být jakkoliv objektivně srovnatelná se skutkovými okolnostmi projednávané opatrovnické věci nezl. P. B. blíže rozvedenými v rozhodnutích soudů obou stupňů, které na základě svých zcela správných úvah přisouzený skutek správně a tedy zákonu odpovídajícím způsobem posoudily. Státní zástupkyně proto navrhla, aby dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného V. N. odmítl a učinil tak podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Obviněný V. N. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ust. §265d odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud současně shledal, že dovolání je z hlediska ust. §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, neboť bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směruje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Dovolání také splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ust. §265b tr. ř., bylo dále, jak již naznačeno, zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení, jehož existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné relevantní hmotně právní otázky. Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání na podkladě uvedeného (ani jiného) dovolacího důvodu domáhat revize zjištěného skutkového stavu věci, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li nesprávným skutkovým zjištěním podmíněna. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky, zvláště pokud k pochybení došlo v neprospěch obviněného.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr . ř. je především popis skutku obsažený v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Ve věci obviněného V. N. však uplatněné dovolací námitky směřují do oblasti skutkových zjištění. Dovolatel totiž poukazuje na to, že nebyly patřičně a ve všech souvislostech vyhodnoceny provedené důkazy, nebyly ani provedeny důkazy, které by jej usvědčovaly ze spáchání prvé části shora popsaného skutku, což mělo vést k tomu, že nebyl řádně zjištěn skutkový stav věci, pokud byl v předmětné části skutku označen za pachatele. Dále poukazuje - v rozporu se skutkovými závěry rozhodnutí soudů obou stupňů - na to, že výsledky provedeného dokazování bylo zjištěno, že pracovníci Okresního úřadu v O. porušili v opatrovnickém řízení nezl. P. B. zákon, v návaznosti na to s názorem, že tento okresní úřad použil nezákonných postupů týkajících se vztahu P. B. s nezl. dcerou P. B., dovozuje, že se nedopustil excesu, přirovnal-li postup jmenovaného okresního úřadu k nacistickým praktikám. Vzhledem k tomu soudy obou stupňů podle jeho názoru nesprávně vyhodnotily otázku prokázání naplnění skutkové podstaty trestného činu podle §206 odst. 1, 2 tr. zák. a podle §154 odst. 2 tr. zák.
To znamená, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolatelem ve skutečnosti spatřován ve vadně zjištěném skutkovém stavu věci (tj. v porušení zásad vymezených v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.), jehož důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci. Dovolatel se tedy v rámci svého mimořádného opravného prostředku domáhá revize skutkových zjištění učiněných soudem nalézacím a potvrzených soudem odvolacím, kterou však pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze (k tomu přiměřeně srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věci III. ÚS 732/02, I. ÚS 412/02).
Nejvyšší soud tak konstatuje, že v posuzovaném dovolání sice byl citován zákonný důvod podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. K tomu je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na ně dovolatelem formálně odkazováno.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. června 2003
Předseda senátu :
JUDr. Eduard Teschler
Vypracoval :
JUDr. Vladimír Veselý