ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.593.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 593/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. června 2003 o dovolání podaném obviněným P. K., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 11. 2002, sp. zn. 13 To 394/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 3 T 58/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 11. 6. 2002, sp. zn. 3 T 58/2002, byl obviněný P. K. pod bodem 1) výrokové části rozsudku uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., které spáchal skutkem spočívajícím v tom, že „dne 28. 7. 2000 kolem 00.30 hodin v prostoru benzínové čerpací stanice A. v H. K. fyzicky napadl K. Č., tak, že ho udeřil pěstí do obličeje a způsobil mu tak tříštivou zlomeninu těla dolní čelisti vlevo bez posunu úlomků, zlomeninu zubního výběžku v místě 3. zubu vlevo, zlomeninu levého kloubního výběžku dolní čelisti bez posunu úlomků a zlomeninu pravého kloubního výběžku dolní čelisti s posunem úlomků, což vyžádalo léčení v trvání nejméně 14 dnů.“ Dále byl týmž rozsudkem pod bodem 2) výroku uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., který po skutkové stránce spočíval v tom, že „ v přesně nezjištěné době v říjnu 2000 v objektu C. z. v H. K. po předchozí slovní rozepři v přítomnosti dalších osob fyzicky napadl D. Š., tak, že ho udeřil pěstí do obličeje, až spadl na zem.“ Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §221 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 3 let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo obviněnému uloženo nahradit V. z. p. ČR – pobočka H. K. náklady léčení poškozeného K. Č. ve výši 2.181,-Kč a poškozenému K. Č. bolestné ve výši 1.800,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený K. Č. odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl v druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 20. 11. 2002, sp. zn. 13 To 394/2002, jímž odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 20. 11. 2002 (§139 odst. 1 písm b/ cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 11. 6. 2002, sp. zn. 3 T 58/2002 podal obviněný P. K. prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. dovolání, jímž napadl výrok o vině a výrok o trestu. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel především poukázal na výsledky dokazování provedeného ve věci a na podkladě rozboru jednotlivých důkazů dospěl k přesvědčení, že soudy obou stupňů učinily nesprávné závěry o jeho vině. Podle názoru dovolatele soudy nepřihlížely k důkazům svědčícím v jeho prospěch a v pochybnostech nezohlednily skutečnosti, které podstatným způsobem zpochybňovaly, že se v případě obou skutků dopustil jednání, které mu bylo kladeno za vinu. To podle dovolatele znamená, že rozhodnutí soudů bylo založeno i na nesprávném hmotně právním posouzení skutků. V petitu dovolání proto navrhl, aby dovolací soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 11. 2002, sp. zn. 13 To 394/2002, jakož i rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 11. 6. 2002, sp. zn. 3 T 58/2002. Dále navrhl, aby dovolací soud sám následně podle §265m odst. 1 tr. ř. rozhodl tak, že se dovolatel (obviněný) podle §226 písm. a) tr. ř. zprošťuje obžaloby pro skutek, jímž se měl dopustit trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a trestného činu výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., a pro skutek, jímž se měl dopustit trestného činu výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák.
K dovolání obviněného se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) a uvedla, že důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, když takový důvod není v ustanovení §265b tr. ř. uveden. V uvedené souvislosti státní zástupkyně zdůraznila, že dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě zákonem výslovně stanovených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat jen odvolací soud. Proto s poukazem na nesprávná skutková zjištění nebo na nesouhlas s hodnocením důkazů nelze dovozovat ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Poněvadž skutkové námitky uplatněné dovolatelem podle názoru státní zástupkyně nespadají pod uplatněný ani jiný dovolací důvod, navrhla, aby dovolací soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Současně navrhla, aby toto rozhodnutí v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání.
Obviněný P. K. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání současně splňuje náležitosti předpokládané v ustanovení §265d odst. 2 věta první tr. ř. a §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o něž je dovolání obviněným opíráno, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst.1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky, zvláště pokud k pochybení došlo v neprospěch obviněného.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V projednávané věci však dovolatel P. K. opřel námitky uplatněné na základě shora uvedeného dovolacího důvodu o tvrzení, že se soudy obou stupňů řádně nevypořádaly s provedenými důkazy, neodstranily z nich vyplývající rozpory a existující pochybnosti pak nevyhodnotily v jeho prospěch, ale naopak k jeho tíži. To mělo mít podle dovolatele za následek, že nebyly objasněny některé významné skutkové okolnosti týkající se jeho viny (resp. neviny), ačkoliv řádné vyhodnocení provedených důkazů umožňovalo zjistit takový skutkový stav věci, jenž by závěr o jeho vině vylučoval. S těmito vadami pak dovolatel spojuje následné nesprávné právní posouzení inkriminovaných skutků jako trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a trestných činů výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích je zřejmé, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolatelem spatřován v porušení procesních zásad vyplývajících z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., tj. v nesprávně zjištěném skutkovém stavu věci. Dovolatel se tak ve skutečnosti domáhá revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, kterou však pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze (k tomu přiměřeně srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věci III. ÚS 732/02, I. ÚS 412/02).
Dovolatel přitom musí na jedné straně v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání obviněného P. K. nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. června 2003
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler