ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.708.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 708/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. června 2003 o dovolání podaném obviněným Ing. M. Š., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici O., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 2. 2003, sp. zn. 10 To 34/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 221/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 6. 1. 2003, sp. zn. 6 T 221/2002, byl obviněný Ing. M. Š. uznán vinným trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák., který po skutkové stránce spočíval v tom, že \"dne 9. 6. 2002 kolem 21.15 hodin ve společném bydlišti v Ch. n. C., okres H. K., násilím donutil bývalou manželku V. Š., k souloži tak, že ji nejprve škrtil a poté s použitím fyzické síly na ní vykonal soulož, které se z obavy před dalším násilím poškozená podrobila. \" Za tento trestný čin byl podle §241 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků. Podle §39a odst. 3 tr. zák. byl obviněný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem.
O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 21. 2. 2003, sp. zn. 10 To 34/2003, tak, že napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému podle §241 odst. 1 tr. zák uložil trest odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s dozorem. Rozsudek odvolacího soudu (ve spojení s nezrušenou částí rozsudku soudu prvního stupně) nabyl právní moci dne 21. 2. 2003 (§139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.).
Proti shora citovanému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný Ing. M. Š. prostřednictvím své obhájkyně ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. dovolání, kterým napadl výrok o vině i výrok o trestu. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolatel v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku především uvedl, že shodně jako v řízení před soudy obou stupňů poukazuje na to, že poškozená s ním žila dobrovolně v bytě, jehož je nájemcem a tento byt neopustila, ani když měla možnost jiného bydlení. Mezi ním a poškozenou došlo k obnovení společného soužití. K inkriminovanému činu dovolatel namítl, že je nevinen, nebot\' se vůči poškozené žádného násilí nedopustil. Poškozená měla k souloži s ním svolit dobrovolně bez jakéhokoli předcházejícího násilí či pohrůžky násilím z jeho strany. Pokud jde o poranění poškozené, setrval dovolatel na námitkách, které opakovaně uplatnil již v předcházejícím řízení, tj. že jí žádné poranění nezpůsobil a poškozená si je zřejmě musela způsobit sama, což podle dovolatele potvrdil i soudní znalec. S ohledem na výše konstatované skutečnosti vyslovil dovolatel názor, že žalovaný skutek nevykazuje znaky skutkové podstaty trestného činu znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. ani jiného trestného činu. Podle přesvědčení dovolatele tak došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku a v důsledku toho je rozhodnutí soudu o vině i trestu nesprávné. V petitu dovolání proto navrhl, aby dovolací soud \"napadené rozhodnutí zrušil a sám také rozhodl ve věci rozsudkem zproštújícím dovolatele obžaloby. \"
Dovolacímu soudu nebylo k dnešnímu dni doručeno případné písemné vyjádření nejvyšší státní zástupkyně k dovolání obviněného (§265h odst. 2 tr. ř.).
Obviněný Ing. M. Š. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání současně splňuje náležitosti předpokládané v ustanovení §265d odst. 2 věta první tr. ř. a §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je současně základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky, zvláště pokud k pochybení došlo v neprospěch obviněného.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V projednávané věci však dovolatel Ing. M. Š. opřel námitky uplatněné na základě shora uvedeného dovolacího důvodu o tvrzení, že k předmětnému jednání, jak bylo zjištěno soudy obou stupňů a popsáno ve skutkové větě výrokové části rozsudku soudu prvního stupně, ve skutečnosti vůbec nedošlo. To znamená, že dovolatel soudům vytýká vadné hodnocení provedených důkazů, jež mělo mít za následek, že rozhodnutí ve věci bylo založeno na nesprávných skutkových zjištěních. S tím pak podle názoru dovolatele bylo spojeno i následné nesprávné hmotně právní posouzení skutku jako trestného činu znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích je zřejmé, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolatelem spatřován v porušení procesních zásad vyplývajících z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., tj. v nesprávně zjištěném skutkovém stavu věci. Dovolatel se tak ve skutečnosti domáhá revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, kterou však pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze ( k tomu přiměřeně srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věci III. ÚS 732/02, I. ÚS 412/02). Závěrem je třeba připomenout, že dovolatel musí na jedné straně v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byt\' je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání obviněného Ing. M. Š. nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo 0 odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
V rámci svého dovolání podal obviněný též podnět k návrhu na přerušení výkonu rozhodnutí postupem podle §265h odst. 3 tr. ř. Podle citovného ustanovení zákona může tento návrh podat Nejvyššímu soudu předseda senátu soudu prvního stupně, dospěje-li na podkladě dovolání a obsahu spisů k závěru, že je zapotřebí takto postupovat. K dnešnímu dni však nebylo takové podání dovolacímu soudu doručeno. Podmínky pro přerušení výkonu rozhodnutí ve smyslu ustanovení §2650 odst. 1 tr. ř. neshledal ani Nejvyšší soud. Za stavu kdy předseda senátu návrh podle §265h odst. 3 tr. ř. nepodal, nebylo současně zapotřebí o podnětu obviněného rozhodovat samostatným výrokem.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řizení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř. ).
V Brně dne 25. června 2003
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler