ECLI:CZ:NS:2003:32.ODO.626.2002.1
sp. zn. 32 Odo 626/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Hampla a JUDr. Pavla Vosečka v právní věci žalobce J. O., s. d., proti žalované O. Š., zastoupené, advokátem, o nahrazení projevu vůle soudním rozhodnutím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 7 C 315/98, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. dubna 2002, č.j. 10 Co 908/2001-81, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě shora označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 13. dubna 2001, čj. 7 C 315/98-55 v odvoláním napadené části, tj. ve výroku II., kterým Okresní soud v Opavě žalobu na uložení povinnosti žalované uzavřít se žalobcem do 15 dnů od právní moci rozsudku kupní smlouvu určeného znění zamítl, a v jeho výroku III. o nákladech řízení před soudem prvního stupně ho změnil tak, že žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě těchto nákladů částku 8.375,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Odvolací soud dále rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 7.092,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu jeho výroků o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů podala žalovaná včas dovolání. Namítla, že oba soudy pochybily ve svém rozhodnutí o náhradě nákladů řízení tím, že při určení tarifní hodnoty řízení, a tím i odměny za jeden úkon právní služby nesprávně použily ustanovení §9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, aniž to jakkoli odůvodnily. Podle dovolatelky měly oba soudy určit tarifní hodnotu řízení, a tím i odměnu za jeden úkon právní služby podle §8 odst. 1 citovaného právního předpisu, tj. měly vycházet z kupní ceny nemovitosti ve výši 3,409.000,- Kč, která byla předmětem řízení. Tímto postupem dospěla k částce 13.775,- Kč za jeden úkon právní služby a ke svým nárokům na celkovou odměnu (včetně paušální náhrady) ve výši 110.200,- Kč za prvoinstanční řízení a na celkovou odměnu (včetně paušální náhrady a náhrady cestovních výdajů) ve výši 41.325,- Kč za odvolací řízení. Dovolatelka, poukazujíc na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 598/2000 ze dne 4. července 2001, o který opřela svůj právní nárok, navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Se zřetelem k době vydání rozsudků soudů obou stupňů se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001 (dále též jen „o. s. ř.“).
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Rozhodnutí soudu o nákladech řízení má povahu usnesení (§167 odst. 1 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237, §238, §238a a §239 o. s .ř.
Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání směřujícího proti výrokům rozhodnutí odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů proto, že rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam taxativně vyjmenovanými ustanoveními.
Podle §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a usnesení odvolacího soudu,
a/ jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b/ jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c/ jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Všem třem případům přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vypočteným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé, jímž usnesení o nákladech řízení není.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), usnesením odmítl (§243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5, §224 odst.1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání žalované bylo odmítnuto, žalobci však v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 11. února 2003
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu