ECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.70.2003.1
sp. zn. 4 Tz 70/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 17. června 2003 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněné K. D., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Olomouci ze dne 15. 4. 2002, sp. zn. 2 T 57/2002 a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Olomouci ze dne 15. 4. 2002, sp. zn. 2 T 57/2002, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §36, §45a odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněné K. D.
Napadený trestní příkaz se zrušuje .
Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Olomouci se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 30. 1. 2001, sp. zn. 3 T 331/2000, pravomocným dne 9. 3. 2001, byla obviněná K. D. uznán vinnou trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., za což jí byl podle §247 odst. 1, §45 odst. 1, 2, §45a odst. 1 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin.
Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 4. 4. 2002, sp. zn. 2 T 133/2001, pravomocným dne 31. 12. 2002, byla jmenovaná obviněná uznána vinnou trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., za což jí byl podle §247 odst. 1, §45a odst. 1 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin.
Trestním příkazem Okresního soudu v Olomouci ze dne 15. 4. 2002, sp. zn. 2 T 57/2002 byla obviněná K. D. uznán vinnou ze spáchání trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., jehož se dopustila tím, že
- dne 18. 12. 2001 v době kolem 17.45 hodin v O. v prostoru prodejny obchodního domu A., odcizila z mrazícího pultu 3 ks balení krůtích prs o celkové hmotnosti 3,068 kg tak, že si je schovala pod bundu a prošla přes pokladní prostor bez zaplacení, a způsobila tak poškozené společnosti A. C. r., a. s. škodu ve výši 691,40 Kč,
- dne 26. 12. 2001 v době kolem 17.00 hodin ve Š., okres O., v prostoru supermarketu B., odcizila 2 láhve alkoholu zn. Fernet Stock o objemu 1 litr tak, že je uschovala pod bundu a prošla bez zaplacení přes pokladní prostor, a způsobila tak poškozené společnosti B., spol. s r. o., škodu ve výši 429,80 Kč,
přičemž shora uvedeného jednání se dopustila přesto, že byla trestním příkazem Okresního soudu v Přerově pravomocným dne 9. 3. 2001, sp. zn. 3 T 331/2000, odsouzena za trestný čin krádeže dle ustanovení §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin, který dosud nevykonala.
Z to jí byl podle §247 odst. 1, §45 odst. 1, 2, §45a odst. 1 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin.Uvedený trestní příkaz nabyl právní moci dne 15. 6. 2002.
Proti tomuto trestnímu příkazu Okresního soudu v Olomouci podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněné K. D. V této namítá porušení zákona v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. a v ustanovení §35 odst. 2 a §36 tr. zák. z těch důvodů, že Okresní soud v Olomouci neověřil, zda v případě obviněné neexistují podmínky pro jejich aplikaci. V době vydání napadeného trestního příkazu existoval, jak trestní příkaz Okresního soudu v Přerově ze dne 30. 1. 2001, sp. zn. 3 T 331/200, kterým byl obviněné uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin, tak rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 4. 4. 2002, sp. zn. 2 T 133/2001, kterým byl obviněné uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře rovněž 200 hodin. Žádný z těchto trestů přitom nebyl ke dni vydání napadeného trestního příkazu vykonán. Okresní soud v Olomouci měl tudíž k této skutečnosti při rozhodování o druhu a výměře uloženého trestu přihlížet, a to se zřetelem k ustanovení §36 tr. zák., což by ve svém důsledku znamenalo, že by obviněné nemohl trest obecně prospěšných prací vůbec uložit. Jestliže tak učinil, překročil nejvyšší výměru dovolenou zákonem pro tento druh trestu. Navíc obviněná se trestné činnosti, pro kterou byla stíhána ve věci Okresního soudu v Olomouci, sp. zn. 2 T 57/2002, dopustila dříve, než byl vyhlášen dne 4. 4. 2002 rozsudek ve věci Okresního soudu v Přerově, sp. zn. 2 T 133/2001. Trestnou činnost totiž spáchala dne 18. 12. a 26. 12. 2001 a měl jí tak být ukládán souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák. V důsledku toho je uložený trest ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost.
Ministr spravedlnosti proto v závěru stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. výše uvedená porušení zákona vyslovil, podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil, a poté aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona byla podána právem.
V prvé řadě je třeba ale podotknout, že Okresní soud v Olomouci v době vydání napadeného trestního příkazu nemohl z objektivních důvodů vědět, že obviněná K. D. byla krátce před tím (dne 4. 4. 2002) odsouzena pro jinou trestnou činnost rozsudkem Okresního soudu v Přerově sp. zn. 2 T 133/2001, neboť tento rozsudek v té době ještě nenabyl právní moci a obviněná tudíž neměla toto odsouzení zapsáno v opisu rejstříku trestů. Obviněné se pak Okresní soud v Olomouci neúspěšně pokoušel trestní příkaz doručit, až došlo k vydání příkazu k zatčení na její osobu (dne 23. 5. 2002). Tento příkaz k zatčení byl posléze realizován dne 14. 6. 2002 orgány Policie ČR a obviněná byla dne 15. 6. 2002 předvedena před samosoudce Okresního soudu v Olomouci. Ten v rámci jejího výslechu (viz č. l. 49 spisu) mj. zjistil, že proti obviněné je též vedeno trestní stíhání v P., a že v té věci již byla podána obžaloba. Taktéž to, že v předchozím roce byla odsouzena Okresním soudem v Přerově. Navzdory těmto informacím ze strany obviněné pokračoval samosoudce Okresního soudu v Olomouci v dalších úkonech spočívajících mj. v doručení vydaného trestního příkazu obviněné. Následně poté co se obviněná vzdala práva podat proti trestnímu příkazu odpor a vyjádřila svůj nesouhlas, aby odpor podala kterákoli z osob uvedených v ustanovení §247 ost. 2 tr. ř., vydaný trestní příkaz nabyl právní moci. To celé navzdory tomu, že samosoudce jmenovaného okresního soudu namísto doručení trestního příkazu obviněné měl nejdříve prověřit, zda trestní příkaz v podobě, jak byl vydán, v důsledku dalších skutečností vyplývajících z tvrzení obviněné, není v rozporu se zákonem. V tom, že tak samosoudce Okresního soudu v Olomouci neučinil, lze spatřovat porušení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť trestní příkaz do okamžiku doručení obviněnému nemá povahu vyhlášeného odsuzujícího rozsudku (viz §314e odst. 5 tr. ř.). Jsou-li proto v mezidobí od vydání trestního příkazu do jeho doručení obviněnému zjištěny skutečnosti, které mohou znamenat, že vydaný trestní příkaz je v rozporu se zákonem, tak se v doručování takového trestního příkazu obviněnému nepokračuje až do doby, než je předmětná otázka objasněna (viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2002, sp. zn. 4 Tz 58/2002).
V konkrétním případě by samosoudce Okresního soudu v Olomouci totiž musel zjistit, že obviněná K. D. kromě odsouzení k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin již pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 30. 1. 2001, sp. zn. 3 T 331/2000, z něhož dosud nic nevykonala, byla ke stejnému trestu odsouzena dosud nepravomocným, ale již vyhlášeným rozsudkem téhož soudu ze dne 4. 4. 2002, sp. zn. 2 T 133/2001. Z toho by mu muselo být zřejmé, že za této situace bez dalšího nelze obviněné trest obecně prospěšných prací uložit, neboť v případě nabytí právní moci i druhého z těchto rozhodnutí by hrozilo překročení maximálně přípustné hranice stanovené zákonem pro trest obecně prospěšných prací. Pokud se tak přesto stalo, došlo k porušení ustanovení §36 tr. zák. ve spojení s ustanovením §45a odst. 1 tr. zák., neboť byla překročena nejvyšší dovolená výměra pro tento druh trestu (400 hodin), jíž je nutné respektovat i tehdy, je-li obviněnému ukládán trest obecně prospěšných prací a předchozí trest (tresty) tohoto druhu uložený (uložené) dřívějším (dřívějšími) rozsudkem nebo trestním příkazem (rozsudky nebo trestními příkazy) dosud nebyl (nebyly) zčásti nebo zcela vykonán (vykonány).
Samosoudce okresního soudu by taktéž musel zjistit, že trestné činnosti, pro níž byla obviněná u Okresního soudu v Olomouci stíhána, a kterou spáchala ve dnech 18. 12. a 26. 12. 2001, se dopustila ještě před tím, než byl za jinou její trestnou činnost ze dne 7. 5. 2001 vyhlášen Okresním soudem v Přerově dne 4. 4. 2002 odsuzující rozsudek sp. zn. 2 T 133/2001. To znamená, že se v daném případě jednalo o vícečinný souběh trestných činů, a u obviněné tak byly splněny zákonné podmínky pro uložení souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák., za předpokladu nabytí právní moci již výše citovaného odsuzujícího rozsudku Okresního soudu v Přerově, čehož byl Okresní soud v Olomouci povinen vyčkat. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že v otázce uložení souhrnného trestu obviněné se nemohl uplatnit v její věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 2 T 133/2001 dříve vydaný trestní příkaz ze dne 29. 8. 2001, neboť tento trestní příkaz nebyl obviněné doručen a k jeho zrušení došlo v důsledku odporu podaného státní zástupkyní. Nedošlo tak k situaci, že by obviněná byla soudním rozhodnutím v podobě tohoto trestního příkazu varována před pácháním další trestné činnosti, což by mělo za následek, že jakýkoli další trestný čin z její strany by měl charakter recidivy a nikoli vícečinného souběhu, jako je tomu v projednávaném případě.
Dále je třeba poznamenat, že po nabytí právní moci rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 4. 4. 2002 sp. zn. 2 T 133/2001 vyvstala v přezkoumávané věci Okresního soudu v Olomouci též překážka vyplývající z ustanovení §314e odst. 4 písm. d) tr. ř., podle něhož jestliže má být uložen souhrnný trest a předchozí trest byl uložen rozsudkem, trestní příkaz ve věci nelze vydat. Této skutečnosti si měl být samosoudce Okresního soudu v Olomouci taktéž vědom, a neměl pokračovat v doručování trestního příkazu obviněné. Místo toho měl vyčkat nabytí právní moci výše citovaného rozsudku Okresního soudu v Přerově a v projednávané věci obviněné K. D. pak nařídit hlavní líčení a rozhodnout rozsudkem.
Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že Okresní soud v Olomouci, pokud věc obviněné K. D. rozhodl způsobem, jak vyplývá z napadeného trestního příkazu, porušil zákon v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., když řádně nezjistil skutkový stav a nezjistil a neprovedl potřebné důkazy ve vztahu k zákonným podmínkám pro uložení souhrnného trestu, jakož i k zákonné formě rozhodnutí v dané věci (rozsudek po provedeném hlavním líčení a nikoli trestní příkaz). Taktéž bylo porušeno ustanovení §36 a §45a odst. 1 tr. zák. ohledně maximální možné výměry trestu obecně prospěšných prací.
Uvedená porušení zákona, k nimž došlo v neprospěch obviněné K. D., proto Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, dále podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu, včetně všech případných obsahově navazujících rozhodnutí, která touto změnou pozbyla podkladu a poté podle §270 odst. 1 tr. ř. věc přikázal Okresnímu soudu v Olomouci, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. To znamená, že ve věci bude nařízeno hlavní líčení, ve kterém budou provedeny veškeré relevantní důkazy potřebné k rozhodnutí o vině obviněné a případném trestu. Podle §270 odst. 4 tr. ř. je okresní soud povinen provést procesní úkony, které byly Nejvyšším soudem nařízeny a je vázán jím vysloveným právním názorem. Okresní soud přitom musí mít též na paměti, že podle §273 tr. ř. v novém řízení nemůže dojít ke změně v neprospěch obviněné.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. června 2003
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec