ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.679.2003.1
sp. zn. 5 Tdo 679/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 30. července 2003 dovolání obviněného Mgr. F. Š., proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 3. 12. 2002, sp. zn. 2 T 185/2002, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2003, sp. zn. 9 To 71/2003, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 3. 12. 2002, sp. zn. 2 T 185/2002, byl obviněný Mgr. F. Š. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., který spáchal tím, že společně se spoluobviněným A. S. dne 19. 12. 1997 v D. d. v M. p. B., K. čp. 291, okr. P., v pokoji V. F. zneužili jeho důvěry a zdravotního stavu a dali mu k podpisu kupní smlouvu obsahující klauzuli o převzetí kupní ceny ve výši 360.000,- Kč při podpisu, ač tato kupní cena zaplacena nebyla a poté v souladu s předchozí dohodou obviněný Mgr. F. Š. podal u Katastrálního úřadu v P. návrh na vklad kupní smlouvy do katastru nemovitostí, jehož povolením došlo k převodu vlastnictví rekreační chaty č. 8 se stavební parcelou č. 76 a pozemkem čp. 172/5 zapsaných na LV č. 409 pro obec M. H. u Katastrálního úřadu v P. na A. a L. S., čímž V. a M. F. způsobili škodu ve výši nejméně 301.040,- Kč. Za tento trestný čin byl obviněný Mgr. F. Š. odsouzen podle §250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný Mgr. F. Š. odvolání proti všem výrokům rozsudku a okresní státní zástupce podal odvolání v neprospěch obviněného Mgr. F. Š. proti výroku o trestu.
O těchto odvoláních rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 3. 2003, sp. zn. 9 To 71/2003 tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu částečně zrušil napadený rozsudek ohledně obviněného Mgr. F. Š. ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. řádu při nezrušeném výroku o vině trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. znovu rozhodl tak, že obviněného Mgr. F. Š. odsoudil podle §250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu čtyř roků. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu advokacie podle zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění na dobu čtyř roků. Dále podle §256 tr. řádu zamítl odvolání obviněného Mgr. F. Š.
Obviněný Mgr. F. Š. podal prostřednictvím svého obhájce Mgr. J. V. dovolání proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 3. 12. 2002, sp. zn. 2 T 185/2002, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2003, sp. zn. 9 To 71/2003, z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), h) tr. řádu. V obsáhlém dovolání obviněný provedl výklad práv a povinností advokáta, rozbor skutkového stavu a poukázal na údajná pochybení soudů obou stupňů na základě provedených důkazů, přičemž poukázal na rozpory ve výpovědích oznamovatele trestného činu V. F. a slyšených svědků, s nimiž se podle jeho názoru orgány činné v trestním řízení nevypořádaly. Podle dovolatele se závěry soudu prvního stupně opírají o rozporná tvrzení svědků. Dovolatel namítl, že je chybný závěr soudu prvního stupně o tom, že napomohl spoluobviněnému A. S. k jeho obohacení, když přinejmenším využil omylu oznamovatele, neboť tento závěr spočívá výlučně na tvrzení poškozeného V. F. a nejsou zde jakékoliv další relevantní důkazy. Podle názoru dovolatele soud prvního stupně závažným způsobem porušil trestní řád, jestliže zamítl návrh na provedení dalších důkazů ve prospěch obviněného, a to zda poškozený V. F. v předmětné době mohl přečíst text kupní smlouvy a dále znaleckého posudku z oboru písmoznalectví pro posouzení tzv. omluvných dopisů poškozeného V. F. Dále dovolatel namítl, že z jeho strany nebyl dán souhlas k tomu, aby místo osobní přítomnosti svědka V. F. byly přečteny protokoly o jeho výpovědi z přípravného řízení. Dovolatel je přesvědčen, že skutek, pro který byl stíhán a odsouzen, se nestal. Trest zákazu činnosti, kterýž mu byl uložen soudem druhého stupně, je podle názoru dovolatele protiprávní a byl uložen bez jakýchkoliv důvodů a je tedy dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Z výše uvedených důvodů se dovolatel domnívá, že rozhodnutí soudů spočívají na nesprávném hmotně právním posouzení skutku podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky rozhodl podle §265k tr. řádu tak, že se zrušují rozsudky Okresního soudu Praha-západ ze dne 3. 12. 2002, sp. zn. 2 T 185/2002, a Krajského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2003, sp. zn. 9 To 71/2003, a aby podle §265m tr. řádu byl dovolatel zproštěn obžaloby v plném rozsahu. Pro případ, že by Nejvyšší soud rozhodl podle §265l tr. řádu tak, že se věc vrací k novému projednání a rozhodnutí, požádal, aby věc byla přikázána jinému soudu.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že dovolání směřuje proti rozsudku soudu prvního stupně, přičemž dovoláním lze podle §265a odst. 1 tr. řádu napadnout pouze rozhodnutí soudu druhého stupně. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu jako nepřípustné. Souhlasila s projednáním věci v neveřejném zasedání pro případ, že by Nejvyšší soud České republiky hodlal učinit ve věci jiné rozhodnutí ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. řádu, protože ve věci bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. řádu, bylo podáno včas a u příslušného soudu prvního stupně podle §265e odst. 1 tr. řádu a obsahuje obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Podle tohoto ustanovení trestního řádu v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§59 odst. 3) podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2, o které se dovolání opírá. Nejvyšší státní zástupce je povinen v dovolání uvést, zda je podává ve prospěch nebo v neprospěch obviněného. Význam obsahových náležitostí dovolání spočívá především ve skutečnosti, že dovoláním vymezuje dovolatel obsah a rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu.
Obviněný na první straně svého dovolání uvedl doslova, že podává dovolání „proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 3. 12. 2002, pod č. j. 2 T 185/2002“. Z takto označeného rozhodnutí vyplývá, že obviněný napadl pouze rozhodnutí soudu prvního stupně a takové dovolání by bylo nutno jako nepřípustné odmítnout podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu, neboť podle §265a odst. 1 tr. řádu dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Vzhledem k tomu, že obviněný v části II. dovolání na následující straně dovolání výslovně uvedl, že podává dovolání „proti rozsudku Okresního soudu pro Prahu-západ ze dne 3. 12. 2002, pod č. j. 2 T 185/2002 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2003, pod č. j. 9 To 71/2003“, vycházel Nejvyšší soud z toho, že dovolání bylo podáno i proti rozhodnutí soudu druhého stupně, a že z tohoto důvodu se jedná o dovolání přípustné.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného Mgr. F. Š. to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný spáchal skutek tak, jak je uvedeno v rozsudku soudu prvního stupně. Námitky obviněného uvedené v dovolání na str. 40 až 49 jsou námitkami skutkovými, které se týkají hodnocení důkazů a rozsahu dokazování.
Dovoláním podaným z důvodu stanoveného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu se nelze domáhat změny právního posouzení skutku, jestliže tato změna je podmíněna změnou skutkových zjištění soudu, a to i když změna spočívá v doplnění či rozšíření stávajících skutkových zjištění o další skutková zjištění (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 6. 2. 2003, sp. zn. 7 Tdo 122/2003).
Nejvyšší soud shledal, že nebyl naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu spočívající v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Dovolatel je přesvědčen, že se nestal skutek, pro který byl odsouzen, že nebyla prokázána jeho trestní odpovědnost v souvislosti s poskytováním právních služeb a považuje trest zákazu činnosti uložený mu soudem druhého stupně údajně bez uvedení důvodů za protiprávní. Soud druhého stupně odůvodnil uložení tohoto trestu ustanovením §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák., a tím, že při výměře trestu zákazu činnosti vzal v úvahu, že trest zákazu činnosti v dolní polovině zákonné trestní sazby postačuje k nápravě obviněného vzhledem k jeho prvnímu závažnému pochybení. Je zřejmé, že soud uložil trest, který zákon připouští a že nejde o trest uložený mimo zákonem stanovenou trestní sazbu, která podle §49 odst. 1 tr. zák. činí jeden rok až deset let, přičemž byla splněna i zákonná podmínka, že se pachatel dopustil trestného činu v souvislosti s touto činností.
S přihlédnutím k těmto skutečnostem a obsahu dovolání obviněného dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. řádu. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován v nesprávném hodnocení důkazů, a tedy ve skutkových vadách, jejichž důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci. Nebyl naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, neboť obviněnému nebyl uložen takový trest, který trestní zákon nepřipouští, ani tento trest nebyl uložen mimo zákonnou trestní sazbu.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného Mgr. F. Š. podle §265i odst.1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. řádu. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu rozhodl o dovolání obviněného v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. července 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek