ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.73.2004.1
sp. zn. 11 Tcu 73/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 30. dubna 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky L. B., rozsudkem Okresního soudu v Bautzen, Spolková republika Německo, ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. 10 Ds 100 Js 10405/00, a to pro pokus trestného činu vězeňské vzpoury spojené s útěkem podle §121 odst. 1 č. 2, odst. 2, §22, §23 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a deseti měsíců s tím, že do tohoto trestu byl zahrnut trest z rozsudku Okresního soudu v Bautzen, Spolková republika Německo, ze dne 16. 11. 2000, sp. zn. 10 Ds 110 Js 7598/00, jímž byl uznán vinným trestnými činy převádění cizinců a opilosti z nedbalosti v dopravě podle §92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona, §316 odst. 1, 2, §25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bautzen, Spolková republika Německo, ze dne 16. 11. 2000, sp. zn. 10 Ds 110 Js 7598/00, jenž nabyl právní moci téhož dne, byl L. B. uznán vinným trestnými činy převádění cizinců a opilosti z nedbalosti v dopravě podle §92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona, §316 odst. 1, 2, §25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Této trestné činnosti se dopustil tím, že dne 9. 6. 2000 v R. před nádražím oslovil pětičlennou afghánskou rodinu s tím, že je zdarma převede přes „zelenou hranici“ na území Spolkové republiky Německo a zaveze do D. Poté s těmito osobami překročil ve svém osobním automobilu Fiat Uno česko-německou hranici v blízkosti hraničního přechodu pro pěší S./H. Po překročení hranice byl v obci S. ve 20.00 hod. zadržen. V důsledku předchozího nadměrného požití alkoholu nebyl způsobilý k jízdě. Byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu jednoho roku a čtyř měsíců.
Rozsudkem Okresního soudu v Bautzen, Spolková republika Německo, ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. 10 Ds 100 Js 10405/00, jenž nabyl právní moci ve vztahu k L. B. 13. 10. 2001, byl pak jmenovaný uznán vinným pokusem trestného činu vězeňské vzpoury spojené s útěkem podle §121 odst. 1 č. 2, odst. 2, §22, §23 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Tohoto trestného činu se dopustil tím, že poté, co byl spolu se spoluodsouzeným J. T. v červenci 2000 jakožto vězeň vyšetřovací vazby umístěn společně s dalšími šesti vězni v cele 514 budovy I – východ N. z. B., začal nejprve J. T. sám a o několik dnů později společně s L. B. vyškrabovat omítku mezi cihlami vnější stěny cely. Vyškrabanou omítku schovali do prázdných krabic od margarínu a do podobných nádob a pak se jí zbavili spolu s domácím odpadem. Uvolněné cihly ukládali do plastikového pytle ve skříni J. T. Tímto způsobem se jim k datu 10. 7. 2000 podařilo vytvořit průchodný otvor o rozměrech 50 x 30 cm. Tuto činnost provozovali za nepřítomnosti ostatních vězňů a vzniklý otvor zakryli dekou. Dne 11. 7. 2000 v časných ranních hodinách prolezli tímto otvorem a dostali se přes stavební lešení stojící u východního křídla budovy na vnitřní dvůr s úmyslem překonat kromě cely a vězeňské budovy také vnější plot vězeňského zařízení. Za tímto účelem měli u sebe z prostěradel svázané lano. V blízkosti vnějšího plotu spustil signalizační hlásič poplach, načež krátce poté byli ještě na území vězeňského zařízení v blízkosti teplárny zadrženi a to aniž by kladli odpor. Tímto způsobem vznikla na budově věcná škoda ve výši 402,75 DM.
Posledně citovaným rozsudkem byl L. B. odsouzen, se zahrnutím trestu uloženého mu rozsudkem Okresního soudu v Bautzen, Spolková republika Německo, ze dne 16. 11. 2000, sp. zn. 10 Ds 110 Js 7598/00, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců.
Dne 22. 4. 2004 pod sp. zn. 2825/2000-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona o Rejstříku trestů se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 trestního řádu Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
V posuzovaném případě byl pozdějším rozhodnutím německého soudu uložen trest za obdobných podmínek, za jakých se v případě souběhu trestných činů ukládá podle českého právního řádu souhrnný trest. Jednalo se o celkový (souhrnný) trest jednak za pokus trestného činu vězeňské vzpoury spojené s útěkem, pro nějž byl uznán vinným tímto rozhodnutím, jednak pak za trestné činy převádění cizinců a opilosti z nedbalosti v dopravě, jimiž byl L. B. uznán vinným výše citovaným rozsudkem Okresního soudu v Bautzen ze dne 16. 11. 2000. Za této situace byl Nejvyšší soud povinen z hledisek uvedených v §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., posoudit všechny činy, za které byl trest odnětí svobody uložen a zabývat se důvodností návrhu na zaznamenání údajů o nich do evidence Rejstříku trestů ve vztahu ke všem rozhodnutím, z jejichž spojení odsouzení (cizozemským soudem nebo soudy) sestává.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky (pokus trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 tr. zák. a trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. L. B. nejprve umožnil více cizincům nedovoleně překročit státní hranici. Jedná se přitom o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Následně se pak snažil zmařit výkon rozhodnutí soudu tím, že se pokusil uprchnout z vazby, do které byl vzat pro výše uvedenou trestnou činnost. Tím se v krátké době dopustil další relativně závažné trestné činnosti, v tomto případě ohrožující zájem na řádném výkonu rozhodnutí státního orgánu. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Pouze pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že o zaznamenání údajů o odsouzení jmenovaného rozsudkem Okresního soudu v Bautzen ze dne 16. 11. 2000, sp. zn. 10 Ds 110 Js 7598/00, do evidence Rejstříku trestů, již dříve rozhodl, a to usnesením ze dne 21. 5. 2003, v řízení vedeném pod sp. zn. 11 Tcu 42/2003.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. dubna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch