ECLI:CZ:NS:2004:11.TDO.1124.2004.1
sp. zn. 11 Tdo 1124/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 30. září 2004 dovolání obviněného P. P., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 3. 2004, sp. zn. 7 To 87/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 2 T 24/2003, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. P. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný P. P. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 3. 2004, sp. zn. 7 To 87/2004, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 11. 9. 2003, sp. zn. 2 T 24/2003, kterým byl uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku.
Dovolání opřel o dovolací důvod předpokládaný v druhé alternativě ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., tj. že bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku, ačkoliv v řízení předcházejícím napadenému usnesení je dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rozsáhlém textu tohoto mimořádného opravného prostředku zopakoval v zásadě argumenty uplatněné již v odvolacím řízení a uvedl, že nelze vyloučit, že došlo k trestnímu jednání jak je popsáno v obžalobě, avšak popírá, že se tohoto jednání dopustil. Namítá, že soudy neměly dostatek objektivních důkazů pro své rozhodnutí a v důsledku toho došlo k nesprávnému právnímu hodnocení předmětného jednání a následnému rozhodnutí o jeho vině. Vytýká soudům, že odmítly provedení některých jím navrhovaných důkazů (např. výpovědi svědků, znalecký posudek z oboru silniční dopravy, vyžádání příslušné zprávy o stavu vozovky v daném místě ze Správy silnic okresu F.), dále neprovedly ani důkaz ohledání na místě činu, fotodokumentaci o rozsahu poškození vozidla a rekonstrukci trestného činu. Poukazuje na procesní vady provedené rekognice a má za to, že byl zkrácen v právu na obhajobu z důvodu časové prodlevy mezi posuzovaným jednáním a následným podáním vysvětlení a sdělením obvinění. Dále pak namítá, že soudy nesprávně hodnotily výpovědi poškozeného JUDr. Z. a svědkyně JUDr. Z. a velmi podrobně se zabývá rozpory mezi těmito dvěma výpověďmi a považuje tyto výpovědi za procesně nepoužitelné a nepravdivé. Domnívá se, že soudy prvního i druhého stupně svým postupem při provádění a hodnocení důkazů porušily procesní předpisy, v jejichž důsledku došlo k nesprávnému vyhodnocení důkazů a následně k nesprávnému právnímu posouzení celého skutku. Závěrem navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení soudu druhého i prvního stupně a věc vrátil Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém písemném vyjádření k podanému dovolání obviněného konstatuje, že dovolání obviněného má spíše charakter jakéhosi „druhého odvolání“, které žádnou, z hlediska uplatněných dovolacích důvodů, relevantní námitku vadného právního posouzení neobsahuje. Námitky brojí výlučně proti hodnocení důkazů a úplnosti dokazování a napadají tak výlučně nesprávnost skutkových zjištění soudů. Námitky se tak nekryjí s formálně deklarovaným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. a navrhl proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. ř.).
Z dikce zákona vyplývá, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě procesních a hmotně právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Z vymezení zákonných důvodů dovolání v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je zřejmé, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění, ačkoli to zákon výslovně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento závěr lze jednoznačně dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v citovaném ustanovení, především pak s ohledem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z takto vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže měnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Námitky dovolatele v tomto ohledu nemohou obstát, neboť obviněný sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v návaznosti na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak uplatnil námitky výhradně skutkového charakteru, neboť uplatnil pouze námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy a proti rozsahu dokazování, tedy námitky proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud ve Frýdku-Místku a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Krajský soud v Ostravě. V podstatě vytkl oběma soudům, že pochybily při hodnocení důkazů, o něž opřely své zjištění, zejména že nesprávně hodnotily výpovědi manželů Z., a dále, že skutkový děj nebyl zjištěn dostatečně, neboť soudy neprovedly některé jím navrhované důkazy. Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, žádnou konkrétní námitku neuplatnil. Je evidentní, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží dosáhnout změny zjištění skutkového stavu věci. V žádném případě však nejde o námitky, které by se týkaly otázky „právního posouzení skutku“, jímž byl obviněný uznán vinným, ani otázky „jiného hmotně právního posouzení“, tj. jiného, než je právní kvalifikace skutku, jímž byl obviněný uznán vinným. Jde o námitky, které jsou právně irelevantní, neboť stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož naplnění dovozuje ze zmíněných nedostatků, když na nesprávnost právního posouzení skutku usuzuje na podkladě skutkových zjištění odlišných, než k jakým dospěl soud prvního stupně a s jehož závěry jak skutkovými, tak právními se ztotožnil i soud odvolací, a které se snaží zvrátit tvrzením, že stíhaný čin nespáchal. Navíc je třeba připomenout, že většinu námitek uplatnil již v odvolacím řízení.
Pokud jde o námitku, že bylo porušeno jeho právo na obhajobu v důsledku časového odstupu devíti měsíců od spáchání skutku do podání vysvětlení (a následně sdělení obvinění), tak ani tato námitka nenaplňuje citovaný dovolací důvod, neboť tato výhrada směřuje proti procedurálnímu postupu orgánů činných v trestním řízení, resp. v přípravném řízení, nikoliv však proti „ právnímu posouzení skutku“ jimž byl obviněný uznán vinným, ani proti jinému „hmotně právnímu posouzení“ tj. jinému než je právní kvalifikace skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, a proto jde o námitku, která je ve vztahu k uvedenému důvodu dovolání právně irelevantní. Ostatně tato námitka není způsobilá založit ani žádný jiný dovolací důvod taxativně vymezený v ustanovení §265b tr. ř.
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští. Tak je tomu i v tomto případě. Jak bylo výše již uvedeno, obviněný sice dovolání formálně opřel o dovolací důvod předvídaný ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak ve skutečnosti dovolání založil na námitkách, které obsahově nejen tento, ale ani žádný jiný zákonný dovolací důvod nenaplňují. Dovolání tak bylo podáno z jiných, než ze zákonem stanovených důvodů.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného P. P. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení podle §265i odst. 3, 4 tr. ř.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. září 2004
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík