ECLI:CZ:NS:2004:11.TDO.1403.2004.1
sp. zn. 11 Tdo 1403/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 14. prosince 2004 dovolání obviněného T. H., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 14. ledna 2004, sp. zn. 31 To 444/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 1 T 288/2002, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný T. H. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 14. ledna 2004, sp. zn. 31 To 444/2003, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 21. srpna 2003, sp. zn. 1 T 288/2002, kterým byl uznán vinným trestným činem útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), b) tr. zák. a trestným činem útoku na veřejného činitele podle §156 odst. 1 písm. a) tr. zák., a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu tří roků.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit škodu Z. p. M. v. částkou 4.092,70 Kč a M. v. částkou 2.288,- Kč.
Dovolání opřel o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V dalším textu mimořádného opravného prostředku uvedl, že bylo uzurpováno právo obviněného na spravedlivý proces a byla porušena jedna ze základních zásad trestního řízení podle §2 odst. 5 tr. ř., neboť orgány činné v trestním řízení nezjišťovaly dostatečně okolnosti svědčící ve prospěch obviněného. Namítl, že nalézací i odvolací soud vycházel ze shodných výpovědí zasahujících policistů a výpověď Ž. H. svědčící v jeho prospěch považoval podle jeho názoru nesprávně za nevěrohodnou. Vytkl oběma soudům, že zamítly návrhy na doplnění dokazování výslechem svědků, kteří by svědčili v jeho prospěch a toto své rozhodnutí neodůvodnily. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. 1 T 288/2002, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. 31 To 444/2003 zrušil a vrátil soudu prvního stupně k novému projednání.
Z písemného vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství vyplývá, že dovolání obviněného svou povahou neodpovídá požadavku na kvalifikovaný způsob odůvodnění použitého dovolacího důvodu, neboť zpochybňuje výhradně rozsah provedeného dokazování. Dovolatel se tak domáhá revize zjištěného skutkového stavu a dovolání tak uplatnil na procesním, nikoliv hmotně právním základě. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. ř.).
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V mezích tohoto dovolacího důvodu tak lze namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin vůbec nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Z dikce tohoto ustanovení pak vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku lze dovoláním vytýkat pouze a výlučně vady právní. Tedy takové vady, které spočívají v nesprávné aplikaci norem hmotného práva. Dále je nutno připomenout, že obsah konkrétně uplatněných dovolacích námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí též věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř.; nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
S ohledem na výše již citovaný obsah dovolání obviněného je zřejmé, že jeho námitky nelze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , neboť uplatněnými námitkami zpochybnil úplnost dokazování, hodnocení důkazů a náležité zjištění skutkového stavu věci ( srov. „Okresní soud v České Lípě vyšel z výpovědi zasahujících policistů…“, „…přehlédl, že v můj prospěch svědčila Ž. H., kterou označil jako nevěrohodnou…“, „…můj návrh na doplnění dokazování … zamítl“). Dovolací námitky obviněného směřují tedy výlučně do oblasti hodnocení důkazů a rozsahu dokazování a ke zpochybnění skutkových zjištění vzešlých z tohoto hodnocení. Námitky dovolatele ani v nejmenším nesměřují proti nesprávné hmotně právní kvalifikaci skutku (např. obviněný se nedovolává toho, že skutek by měl být právně kvalifikován jako jiný trestný čin), ani nevytýkají nějaké jiné pochybení hmotně právní povahy, jež se přímo nevztahuje k posouzení skutku. Je tak evidentní, že takové výhrady nemohou naplnit dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitky dovolatele ovšem nejsou způsobilé naplnit ani žádný jiný zákonný dovolací důvod.
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští. Tak je tomu i v tomto případě. Jak bylo výše již uvedeno, obviněný sice dovolání formálně opřel o dovolací důvod předvídaný ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak ve skutečnosti dovolání založil na námitkách, které obsahově nejen tento, ale ani žádný jiný zákonný dovolací důvod nenaplňují. Dovolání tak bylo podáno z jiných než zákonem stanovených důvodů. V takovém případě nelze přistoupit ani k přezkumu zákonnosti a odůvodněnosti napadeného rozhodnutí podle §265i odst. 3 tr. ř. (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a II. ÚS 651/12).
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání T. H. bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. prosince 2004
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík