ECLI:CZ:NS:2004:11.TDO.555.2004.1
sp. zn. 11 Tdo 555/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 31. května 2004 dovolání obviněných J. V., P. V. a V. S., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. října 2003, sp. zn. 13 To 361/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 6 T 46/2003, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných J. V., P. V. a V. S. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Obvinění J. V., P. V. a V. S. podali prostřednictvím společného obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2003, sp. zn. 13 To 361/2003, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jejich odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 25. 7. 2003, sp. zn. 6 T 46/2003, kterým byli uznáni vinnými trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a každý z nich byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, přičemž výkon trestu jim byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podkladem pro to bylo zjištění, že dne 26. 10. 2002 v době kolem 03.00 hod. v obci H., okr. K., v restauraci N. Č., poté, co je majitel restaurace I. T. upozornil na nevhodné chování a vyzval k odchodu z podniku, jej obviněný P. V. slovně napadl a rozbil několik sklenic na stole, poté po vzájemném strkání obvinění fyzicky napadli E. F., který se snažil I. T. pomoci, povalili ho na zem a kopali po těle, v důsledku čehož jmenovaný utrpěl pohmožděniny hlavy a zlomeninu malíčku pravé ruky, venku před restaurací obvinění fyzicky napadli M. Z., kterého rovněž povalili na zem a kopali po těle, čímž mu způsobili zhmoždění dolního rtu a ztrátu korunky levého dolního špičáku.
Podané dovolání obvinění shodně opřeli o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že nebyly splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo zamítnuto jejich odvolání.
V textu tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatelé uvedli, že s rozhodnutím soudů nesouhlasí a znovu uvedli výhrady uplatněné již v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Především namítli, že krajský soud dospěl k závěru o jejich vině především na základě výpovědí svědků F. a Z. Ve skutečnosti však celý incident vyprovokoval svědek F. Soudy neprovedly důkaz vyžádáním zpráv o pověsti tohoto svědka a bez dalšího uvěřily jeho svědectví. Provedené důkazy hodnotily jednostranně v neprospěch dovolatelů, když své závěry opřely o výpovědi těchto poškozených. Za situace, kdy nebyly správně vyhodnoceny vykonané důkazy a kdy nebyly provedeny obviněnými navrhované důkazy svědčící v jejich prospěch, bylo učiněno nesprávné rozhodnutí o jejich vině. Pokud odvolací soud se s těmito závěry soudu prvního stupně ztotožnil a zamítl jejich odvolání, pak jeho rozhodnutí vykazuje vadu uvedenou v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., neboť pro takové rozhodnutí nebyly splněny zákonem stanovené podmínky. Obvinění rovněž namítli, že trest uložený mírně na dolní hranici zákonné trestní sazby je s ohledem na charakter deliktu a výši vzniklé škody neadekvátní, neboť v případě prokázání viny obviněných se jedná o delikt svou povahou velmi blízký přestupku. Závěrem dovolatelé navrhli, aby dovolací soud zrušil usnesení soudu druhého i prvního stupně a ve věci sám rozhodl o jejich zproštění obžaloby.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém písemném vyjádření k podanému dovolání obviněných konstatuje, že obsah dovolacích námitek evidentně nekoresponduje s uplatněnými dovolacími důvody. Dovolání tak bylo podáno z jiných než zákonných důvodů a proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnými osobami. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnými osobami /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněnými uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. ř.).
Z dikce zákona vyplývá, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě procesních a hmotně právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Z vymezení zákonných důvodů dovolání v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je zřejmé, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění, ačkoli to zákon výslovně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento závěr lze jednoznačně dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v citovaném ustanovení, zejména pak s ohledem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž byl v podaném dovolání obviněných především uplatněn. Podle tohoto ustanovení důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z takto vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže měnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je třeba dále dovodit, že nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které lze současně též podřadit pod tvrzený dovolací důvod.
Námitky dovolatelů v tomto ohledu nemohou obstát, neboť obvinění sice formálně opřeli dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , avšak jejich argumentace se opírá výhradně o námitky skutkového charakteru, neboť uplatnili pouze námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, proti rozsahu dokazování, a tedy ve skutečnosti proti správnosti skutkových zjištění. Obvinění konkrétně vytýkali soudu prvního stupně, že svá skutková zjištění nesprávně opřel o výpovědi poškozených, které pokládají za nevěrohodné, a nesprávně nepřihlédl k důkazům, které svědčily v jejich prospěch, popřípadě takové důkazy vůbec neprovedl. Konkrétně namítali, že závěr o jejich vině je založen na výpovědích svědků F. a Z., přičemž soud si blíže neověřil věrohodnost svědka F., který celou událost vyprovokoval atd. Je evidentní, že vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se obvinění snaží dosáhnout změny zjištění skutkového stavu věci. V žádném případě však nejde o námitky, které by se jakkoli týkaly otázky „právního posouzení skutku“, popřípadě otázky „jiného hmotně právního posouzení“. Ze strany dovolatelů tak jde o námitky, které jsou právně irelevantní, neboť stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož naplnění dovozují ze zmíněných skutkových nedostatků až následně, když na nesprávnost právního posouzení skutku se usuzuje na podkladě skutkových zjištění odlišných, než k jakým dospěl soud prvního stupně, a s jehož závěry jak skutkovými, tak právními se zcela ztotožnil i soud odvolací, tyto se snaží zvrátit a předkládá vlastní popis dané situace.
Zcela evidentně pak bylo dovolání podáno z jiného, než zákonného důvodu, pokud dovolatelé namítali, že napadené usnesení odvolacího soudu vykazuje vadu předvídanou ustanovením §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., kterýžto dovolací důvod spočívá v tom, že „v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný“. O takovou situaci se zjevně nejedná. Z obsahu dovolacích námitek v tomto směru spíše vyplývá, že dovolatelé patrně měli na mysli dovolací důvod uvedený, a to již s účinností od 24. 5. 2002 (viz zák. č. 200/2002 Sb.), přičemž dovolání bylo podáno dne 22. 12. 2003, pod literou l) citovaného ustanovení.
Dovolatelé totiž tvrdí, že odvolací soud zamítl jejich řádný opravný prostředek, aniž pro takové rozhodnutí byly splněny zákonné podmínky. Posléze uvedený dovolací důvod vzhledem k obsahu dovolacích námitek obviněných je podle zákona naplněn tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Tento dovolací důvod lze tedy uplatnit v těch případech, kdy v důsledku nesprávného procesního postupu odvolacího nebo stížnostního soudu nedošlo k věcnému přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně na základě řádného opravného prostředku (např. odvolací soud podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl podané odvolání proti rozsudku pro údajnou opožděnost). Jedná se o případy, kdy dovolateli byl vlastně odepřen přístup k soudu druhé instance /jde o rozhodnutí učiněná podle §253 odst. 1 a 3 tr. ř. a podle §148 odst. 1 písm. a), b) tr. ř./. V posuzované věci se tak nestalo, neboť odvolací soud k odvolání obviněných přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a poté postupem podle §256 tr. ř. podaná odvolání jako věcně nedůvodná zamítl. Ani tyto dovolací námitky obviněných tedy nenaplňují jimi tvrzený dovolací důvod.
Tvrzení dovolatelů, že uložený trest odnětí svobody není adekvátní však rovněž nelze podřadit pod žádný ze zákonných dovolacích důvodů. V úvahu přicházející dovolací důvod vztahující se k výroku o trestu /§265b odst. 1 písm. h) tr. ř./ je dán, pokud byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Za trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., kterým byli obvinění uznáni vinnými, zákon umožňuje uložení trestu odnětí svobody až na dvě léta. Obviněným byl uložen trest odnětí svobody v trvání tří měsíců se stanovením jednoroční zkušební doby podmíněného odsouzení (podle §59 odst. 1 tr. zák. činí zákonná délka zkušební doby podmíněného odsouzení 1 rok až 5 let). Je tak zřejmé, že v posuzované věci byl obviněným uložen takový druh trestu, který zákon za trestný čin, jímž byli uznáni vinnými připouští, a to v rámci zákonné výměry tohoto trestu. Dovolací námitky stran nepřiměřenosti uloženého trestu nenaplňují ovšem ani žádný jiný zákonný dovolací důvod.
Lze tak uzavřít, že z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští. Tak je tomu i v tomto případě. Jak bylo výše již uvedeno, obvinění sice dovolání formálně opřeli o zákonem předvídané dovolací důvody, avšak ve skutečnosti dovolání založili na námitkách, které obsahově žádný ze zákonných dovolacích důvodů nenaplňují. Dovolání tak bylo podáno z jiných, než ze zákonem stanovených důvodů.
Nejvyšší soud proto dovolání všech tří obviněných podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení podle §265i odst. 3, 4 tr. ř.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. května 2004
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík