ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.1294.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 1294/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v právní věci žalobců A) P. V. a B) A. V., zastoupených advokátem, proti žalované A. Š., zastoupené advokátem, o vyloučení pozemků z výkonu rozhodnutí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 5 C 1/97, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6.11.2002, č.j. 58 Co 10/2002-162, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Na náhradě nákladů dovolacího řízení jsou žalobci povinni zaplatit žalované 2.575,-Kč, k rukám advokáta, a to do tří dnů od právní moci usnesení.
Odůvodnění:
Odvolací soud – mimo jiné – potvrdil rozsudek, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu, jejímž prostřednictvím se žalobci domáhali vyloučení v žalobě označených částí pozemků z výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí. Dospěl k závěru, že žalobcům právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí (§267 odst. 1 o.s.ř.), nesvědčí. Je tomu tak vzhledem k nařízení výkonu rozhodnutí, jímž žalované nemovitosti byly postiženy, jež bylo jak ve výkonu rozhodnutí povinnému tak příslušnému katastrálnímu úřadu doručeno předtím, než byla uzavřena smlouva, na jejímž základě nemovitosti mínil převést na žalobce. Ku vkladu vlastnického práva žalobců nedošlo, a okolnost, že dříve byla uzavřena mezi povinným a žalobci smlouva o smlouvě budoucí, pokládal odvolací soud za nerozhodnou; pro změnu poměrů příslušný závazek podle §50a odst. 3 obč. zák. zanikl.
Žalobci (zastoupeni advokátem) ve včasném dovolání odvolacímu soudu vytkli, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Řízení mělo být dle jejich přesvědčení přerušeno do doby vydání rozhodnutí o opravném prostředku proti rozhodnutí katastrálního úřadu, přičemž nebylo-li pravomocně „jakýmkoli způsobem“ rozhodnuto o povolení vkladu v jejich prospěch, nelze „apriori tvrdit, že nabyvatel je či není vlastníkem na něj převáděných nemovitostí“. Mimoto jsou dovolatelé názoru, že již na základě smlouvy o smlouvě budoucí jim svědčí právo, které výkon rozhodnutí nepřipouští.
Žalovaná ve svém vyjádření označila dovolání žalobců za nedůvodné a ztotožnila se se závěry odvolacího soudu.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 o.s.ř lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich) vyslovené v §237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.
Ve smyslu §237 odst. 1 o.s.ř je dovolání přípustné v případě měnícího rozhodnutí (písm. a/), nebo v případě, že bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozhodnutí, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (písm. b/), anebo tehdy, bylo-li potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že jde o rozhodnutí, které má (ve věci samé) po právní stránce zásadní význam (písm. c/).
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. přípustnost dovolání v dané věci neplyne zjevně, neboť napadený rozsudek není měnící, nýbrž potvrzující.
Nezakládá ji ani ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř., jelikož není splněna podmínka, aby soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozhodnutí, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu. Soud prvního stupně sice rozhodoval v dané věci dvakrát, jeho v pořadí první rozhodnutí bylo však odvolacím soudem zrušeno především pro nedostatky ve skutkových zjištěních, které - jak uzavřel odvolací soud - jej činily nepřezkoumatelným.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilý dovolací důvod představuje ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
Naopak, v rámci dovolacího přezkumu, jehož přípustnost nemůže být založena jinak než podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., nelze efektivně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř., stejně jako tvrzení vad řízení, jež odpovídají dovolacímu důvodu vyjádřenému v §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.
Dovolatelé argument ve prospěch závěru, že napadené rozhodnutí je zásadního právního významu, nepředložili; samotným hodnocením obsahu dovolání k němu dospět nelze.
Skutkové výhrady, jež tvoří těžiště jejich argumentace, jsou totiž - jak vyplývá z předchozího - v daných souvislostech nevýznamné.
Jestliže nelze zpochybnit rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěl odvolací soud, nemůže logicky obstát ani právní závěr, který měl vyplynout z dovolateli tvrzeného opaku. Právní námitky dovolatelé neformulovali povýtce samostatně, ale až toliko coby důsledek - podle jejich názoru - vadných skutkových zjištění.
Není ani žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud – co do samostatných právních názorů – uplatnil názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe (srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.4.2001, sp. zn. 21 Cdo 1811/2000, uveřejněný pod č. 134/2001 v časopise Soudní judikatura, a usnesení téhož soudu ze dne 29.11.20021, sp. zn. 21 Cdo 182/2000, uveřejněné pod č. 55/2001 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proto oponentura dovolatelů proti rozhodnutí odvolacího soudu k právním závěrům, jež lze pokládat za zásadní, resp. zásadně právně významné (ve smyslu, jenž byl výše vyložen), vést nemůže. Neobstojí-li argumentace dovolatelů z hlediska správnosti, je tím úsudek, že napadené rozhodnutí není zásadního významu, posílen.
Jestliže není dostupný závěr, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani z hlediska ustanovení §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř.
Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání žalobců podle §243b odst. 5, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že dovolací řízení bylo zahájeno (podáním dovolání) dne 8.10.2002, určuje se odměna podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“).
Žalované přísluší náhrada nákladů dovolacího řízení spočívající v nákladech advokátního zastoupení v částce 2.575,- Kč představující odměnu za jeden úkon právní služby - vyjádření k dovolání (§1 odst. 1, §2 odst. 1, §5 písm. b/, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 vyhlášky), snížené o 50% podle §18 odst. 1, plus 1 x 75,- Kč náhrady hotových výdajů dle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27.října 2004
JUDr. Vladimír Kůrka, v.r.
předseda senátu