ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.149.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 149/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kurky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v právní věci žalobkyně Č. o. s., zastoupené advokátkou, proti žalované TJ S. O., o navrácení majetkových práv, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 42 C 307/92, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26.6.2002, č.j. 19 Co 170/2000-154, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26.6.2002, č.j. 19 Co 170/2000-154, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud v části, jíž soud prvního stupně vyhověl žalobě vycházející z restitučních zákonů č. 173/1990 Sb. a č. 232/1991 Sb. (žalované uložil povinnost \"vrátit, vydat a vyklidit\" označené nemovitosti), rozsudek soudu prvního stupně změnil, a žalobu zamítl. Dospěl k závěru, že žalobkyně není k uplatněnému nároku legitimována, neboť nebyla - ku dni 31.3.1948 - jejich vlastníkem; \"pokud má jít o navrácení, má se věc vrátit tomu, komu patřila\", uvedl odvolací soud, a tím nebyla žalobkyně, nýbrž T. j. S. O. Odlišné právní názory, jež jsou rovněž \"známy\" (podle nichž v případě, že původní sokolská jednota svoji činnost neobnovila, je oprávněnou osobou \"sdružení jako celek\", tj. v daném případě žalobkyně), odvolací soud prohlásil za mylné, neboť \"přehlížejí jazykový i logický výklad termínu navrácení\".
Žalobkyně (zastoupena advokátem) ve včasném dovolání namítla, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Kromě jiného poukázala na to, že napadený rozsudek je posouzením otázky aktivní věcné legitimace v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu.
Žalovaná se ve vyjádření k dovolání ztotožnila se závěry odvolacího soudu.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1.1.2001 - dále jen „o.s.ř.“).
Dovolání je přípustné (§236 odst. 1 o.s.ř.), jelikož směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.). Opírá se i o způsobilý dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolací soud posuzuje z úřední povinnosti pouze vady vyjmenované v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. a jiné vady, pokud měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (§242 odst. 3 o.s.ř.). Jelikož uvedené vady řízení se z obsahu spisu nepodávají, je předmětem dovolacího přezkumu posouzení správnosti závěrů, k nimž dospěl odvolací soud při určení, kdo je v dané věci oprávněnou osobou.
Podle ustanovení §2 zákona č. 173/1990 Sb. ve znění zákona č. 247/1991 Sb. (dále jen zákona č. 173/1990 Sb.) platí, že majetková práva dobrovolných organizací, která jim byla odňata zákony č. 187/1949 Sb., č. 71/1952 Sb. a č. 68/1956 Sb. se navracejí dle stavu ke dni 31.3.1948 Č. o. s. a ostatním znovu vzniklým dobrovolným organizacím, které uplatní své nároky u právního nástupce organizace uvedené v §2 zákona č. 68/1956 Sb. do 31.12.1991. Bližší úpravu podmínek a způsobu navracení těchto majetkových práv obsahuje zákon č. 232/1991 Sb. ve znění zákona č. 312/1991 Sb. (dále jen zákon č. 232/1991 Sb.), který shodně upravuje i osobu oprávněného a povinného subjektu (§1 odst. 2 a §2 odst. 1).
Zákon č. 173/1990 Sb. v ustanovení §2, jakož i zákon č. 232/1991 Sb. v ustanovení §1 odst. 2, tedy užívají pro osobu oprávněnou - mají-li jí být sokolské subjekty - označení „Č. o. s.“, jež se identifikuje s označením této právnické osoby jako celku (od účinnosti změn a doplňků stanov, přijatých 30. a 31.1.1993, se sdružení označuje „Č. o. s.“). Mimo jakoukoli pochybnost tedy je, že subjektem oprávněným podle citovaných ustanovení zákonů č. 173/1990 Sb. a č. 232/1991 Sb. je Č. o. s. (sdružení). Jí v tomto postavení může konkurovat jen obnovená s. t. j. jakožto její kvalifikovaná organizační jednotka, a jestliže ta svoji existenci neobnovila, je oprávněnou osobou Č. o. s., sdružení.
Tento právní závěr vyslovil (a podrobně odůvodnil) Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 30.9.1996, sp. zn. 3 Cdon 1100/96, uveřejněném pod č. 28/1997 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v mnoha rozhodnutích dalších, a nemá důvod se od něj odchýlit ani v posuzované věci. Shodně judikuje i soud Ústavní (viz kupř. odůvodnění nálezu ze dne 4.2.1998, sp. zn. II. ÚS 19/97).
Ke konkrétní argumentaci odvolacího soudu se netřeba vyjadřovat, neboť se s ní Nejvyšší soud vypořádal v desítkách předchozích rozhodnutí, včetně těch, jimiž bylo rozhodnuto o dovoláních proti (obdobným) rozhodnutím Krajského soudu v Brně. V nich se Nejvyšší soud vyjádřil i k (regionálně specifické) otázce, zda a v jaké míře odpovídá zákonu žalobní petit, jestliže je žádáno, aby žalovaný označené nemovitosti \"vrátil, vydal a vyklidil\", a jak s ním jest - z pohledu soudu - nakládat.
Závěr odvolacího soudu, že žalobkyně není v dané věci osobou oprávněnou k navrácení majetkových práv, neobstojí.
Právní posouzení věci odvolacím soudem je nesprávné, v důsledku čehož nelze dospět ani k závěru, že je správný - ve smyslu §243b odst. 1 o.s.ř. - rozsudek, který na něm spočívá. Podle téhož ustanovení jej proto Nejvyšší soud zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 o.s.ř.).
Vyslovený právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí ve věci (§243d odst. 1, věta třetí, o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. března 2004
JUDr. Vladimír Ku r k a , v.r.
předseda senátu