ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.1575.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 1575/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně České obce sokolské se sídlem v Praze 1 – Malé Straně, Újezd 450, proti žalované Tělovýchovné jednotě S. M., za účasti Sokolské župy P. – S., vedlejší účastnice na straně žalobkyně, o navrácení majetkových práv, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 9 C 209/99, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21.1.2003, č.j. 16 Co 389/2002-223, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud poté, co byl dovolacím soudem zrušen jeho rozsudek, jímž rozsudek soudu prvního stupně změnil, znovu rozhodl tak, že rozsudek, kterým soud prvního stupně vyhověl žalobě vycházející ze zákonů č. 173/1990 Sb. a č. 232/1991 Sb., potvrdil. Veden právním názorem dovolacího soudu, přisvědčil závěru, že žalobkyně je k navrácení majetkových práv osobou oprávněnou a žalovaná – co do dotčených nemovitostí – osobou povinnou.
Žalovaná (zastoupena advokátem) podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, v němž obšírně dovozovala, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1.1.2001 - dále jen „o.s.ř.“).
Podle bodu 15. téhož ustanovení odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.
Podle dosavadních předpisů tudíž právem rozhodoval (byť až 21.1.2003) odvolací soud o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže bylo vydáno již 2.11.2000; v důsledku toho i o dovolání platí, že se projedná a rozhodne podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1.1.2001.
Projednání a rozhodnutí dovolání „podle dosavadních právních předpisů“ zahrnuje nejen (kupříkladu) posuzování podmínek řízení, přípustnosti dovolání, náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí, nýbrž i posouzení, zda dovolání bylo podáno včas, včetně určení počátku lhůty k jeho podání (shodný názor vyjádřil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 19.4.2001, sp. zn. 29 Odo 196/2001, uveřejněném pod č. 70/2001 Sbírky soudní rozhodnutí a stanovisek, jakož i v mnoha rozhodnutích dalších).
Podle §240 odst. 1 o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout, lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§240 odst. 2 o.s.ř.).
Dovolání tudíž mohlo být podáno pouze ve lhůtě (jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí) stanovené v §240 odst. 1 o.s.ř., a naopak se neuplatní lhůta dvou měsíců (od doručení) stanovená v §240 odst. 1 o.s.ř., ve znění účinném od 1.1.2001, jak se zjevně nesprávně domnívala dovolatelka, pokládajíc mylně za vadné – správné – poučení, které jí výslovně adresoval odvolací soud.
Ze spisu se podává, že rozsudek odvolacího soudu byl všem účastníkům doručen dne 17.2.2003, pročež téhož dne nabyl i právní moci.
Posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání bylo pondělí dne 17.3.2003. Dovolání podané u soudu prvního stupně až 10.4.2003 je tedy opožděné.
Na výtku dovolatelky o „patrně dílem absentujícím a dílem nesprávném“ poučení odvolacího soudu o dovolání je vhodné uvést, že podle (rozhodného) občanského soudního řádu (ve znění účinném do 1.1.2001) odvolací soud povinnost poučit o dovolání (které nebylo bez dalšího přípustné) neměl (srov. odůvodnění nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 31.5.1994, sp. zn. III. ÚS 65/93, uveřejněného ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazku 1, pod číslem 27). Jestliže přesto poučení o dovolání odvolací soud podal, učinil tak ohledně lhůty k případnému dovolání (jak bylo uvedeno a plyne z předchozího) správně. Odkazovala-li dovolatelka na to, jak Nejvyšší soud naložil s předchozím dovoláním (žalobkyně), nelze přehlédnout, že směřovalo proti rozhodnutí, v němž odvolací soud poučil o lhůtě k podání dovolání v délce dvou měsíců od jeho doručení (tj. nesprávně podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.1.2001); pak bylo se vést právním názorem, vyjádřeným v usnesení velkého senátu obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17.12.2002, sp. zn. 35 Odo 317/2001, uveřejněném pod č. 7/2003 v časopisu Soudní judikatura, v důsledku něhož Nejvyšší soud neodmítne dovolání, jestliže se dovolatel řídil poučením odvolacího soudu (byť nesprávným) o lhůtě k jeho podání.
Názor dovolatelky, že dovolání je včasné, vychází tedy z nesprávné představy, že se dovolací řízení spravuje občanským soudním řádem ve znění účinném od 1.1.2001, a tomu odpovídá i nesprávná argumentace ohledně přípustnosti dovolání; podle občanského soudního řádu ve znění do 1.1.2001 dovolání totiž přípustné není (srov. §237, §238a a §239 o.s.ř.); kdyby nebylo opožděné, muselo by být - jako nepřípustné - odmítnuto rovněž (§243b odst. 4 o.s.ř.).
Opožděné dovolání nemohl Nejvyšší soud než podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první (per analogiam) o.s.ř.; žalobkyni, jíž by příslušela jejich náhrada, však ve stadiu dovolacího řízení prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. dubna 2004
JUDr. Vladimír Kurka, v.r.
předseda senátu