ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.1913.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 1913/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného P. Š., s. r. o., proti povinnému T. K., pro 202.735,10- Kč s příslušenstvím prodejem movitých věcí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. E 4160/99, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2003, č.j. 54 Co 92/2003-42, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím městský soud v odvoláním napadeném (tj. vyhovujícím) výroku potvrdil usnesení ze dne 16. 6. 2000, č.j. E 4160/99-17, kterým Obvodní soud pro Prahu 5 nařídil podle platebního rozkazu Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 20. 11. 1998, sp. zn. 81 Ro 1547/98, a svého usnesení ze dne 31. 1. 2000, č.j. E 4160/99-11, k uspokojení pohledávky 202.735,10- Kč, nákladů předcházejících řízení (12.168,- Kč) a exekučních nákladů (3.042,- Kč) výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí. Odvolací soud uzavřel, že předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí byly splněny.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný (zastoupen advokátem) včasným (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2002, sp. zn. 35 Odo 317/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 1/2003 pod č. 7) dovoláním, namítaje „vadnost právního posouzení a kusost skutkových zjištění.“
Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000, dále též jen „o.s.ř.“). O takový případ v souzené věci jde, jelikož odvolací soud – ač rozhodoval po 1. 1. 2001 – odvolání proti usnesení soudu prvního stupně vydanému 16. 6. 2000 projednal a rozhodl o něm podle dosavadních právních předpisů (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 15. zákona č. 30/2000 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravuje především ustanovení §238a o.s.ř.; o žádný z případů zde uvedených však v projednávané věci nejde. Použitelnost ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ o.s.ř. není dána proto, že usnesení odvolacího soudu není měnící, nýbrž potvrzující, a napadené rozhodnutí přitom nelze podřadit ani odstavci 1 písmenům b/ až f/ citovaného ustanovení (a tedy ani pod písmeno d/, jelikož sice jde o usnesení potvrzující, nikoli však takové, jímž by bylo potvrzeno usnesení o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu).
Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení §239 o.s.ř., protože odvolací soud výrokem svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil (odstavec 1/) a povinný návrh na vyslovení přípustnosti dovolání neučinil (odstavec 2/).
Protože vady řízení (tzv. zmatečnosti), s nimiž ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) a k nimž je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a ze spisu se nepodávají, lze uzavřít, že dovolání podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu přípustné není; Nejvyšší soud je proto bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) odmítl (§243b odst. 4, věta první, §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2, větu první (per analogiam) o.s.ř.; oprávněnému, jemuž by příslušela jejich náhrada, v tomto stadiu řízení (podle obsahu spisu) náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný
V Brně dne 26. května 2004
JUDr. Pavel Krbek, v.r.
předseda senátu