ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.2352.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 2352/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné K. s.r.o., proti povinnému F. N., zastoupenému advokátem, pro 60.824,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. Nc 5945/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30.června 2003, č.j. 29 Co 333/2003-18, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Proti shora označenému rozhodnutí, kterým krajský soud potvrdil usnesení ze dne 31.12.2002, č.j. Nc 5945/2002-6, jímž okresní soud nařídil exekuci a jejím provedením pověřil JUDr. J. Š., exekutorku Exekutorského úřadu v K., podal povinný dovolání. Zároveň požádal soud, aby mu byl ustanoven zástupce. Usnesením ze dne 24.7.2003, č.j. Nc 5945/2002-36, mu jím okresní soud ustanovil advokáta JUDr. J. H. (byť je v usnesení uvedeno, že se ustanovuje pro podání odvolání, z výzvy k odstranění vad dovolání je zřejmé, že byl ustanoven zástupcem pro podání dovolání). Usnesení nabylo právní moci dne 14.8.2003. Dalším usnesením ze dne 25.8.2003, č.j. Nc 5945/2002-43, která byla zástupci povinného doručena 10.9.2003, soud prvního stupně povinného vyzval, aby prostřednictvím svého zástupce ve lhůtě 10 dnů doplnil své dovolání ze dne 21.7.2003 tak, že označí účastníky, jichž se řízení týká, uvede, proti kterému rozhodnutí dovolání směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů toto rozhodnutí napadá, které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodů dovolání a čeho se domáhá. Zároveň jej poučil o následcích spojených s neuposlechnutím výzvy. Povinný dovolání doplnil podáním doručeným okresnímu soudu dne 4.11.2003.
Podle §236 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §241b odst. 3 o.s.ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v §241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v souzené věci – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, viz §130 zákona č. 120/2001 Sb.), je dovolání ve smyslu §238a odst. l písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. l písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. l písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. l písm. c/ o.s.ř., která ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolací přezkum je tak předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Proto způsobilý dovolací důvod představuje ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s..ř); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou právě tomuto důvodu podřaditelné. K pozitivnímu závěru může tedy dovolací soud dospět tehdy, je-li zde odpovídající hledisko přezkumu, jež představuje právě tento dovolací důvod.
Takový důvod po dobu trvání lhůty k podání dovolání uplatněn nebyl, neboť zástupce povinného dovolání doplnil po uplynutí lhůty stanovené v §241b odst. 3 o.s.ř. Lhůta určená v tomto ustanovení je lhůtou propadnou, jejímž marným uplynutím se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými, k pozdějšímu doplnění dovolání již přihlížet nelze (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.6.2003. sp.zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné pod č. 21/2004 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
Chybí-li tak – po marném uplynutí lhůty podle citovaného §241b odst. 3 o.s.ř. – důvod možného přezkumu (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.) a tím i hledisko pro určení, že rozhodnutí je zásadního významu po stránce právní, nelze logicky ani uzavřít, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam skutečně má. Proto nemůže být dovolání proti němu přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c/ a odst. 3 o.s.ř.
Nepřípustné dovolání proto Nejvyšší soud podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. l a §146 odst 3 o.s.ř. (oprávněné, která by měla právo na jejich náhradu, v tomto stadiu řízení náklady nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. prosince 2004
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu