ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.367.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 367/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných A) B. P. a B) M. P. proti povinnému I. L., prodejem movitých věcí, pro 36.587,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. E 442/2000, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16.7.2002, č.j. 22 Co 249/2002-21, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného.
Povinný podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání, jež jest mít za včasné (viz. usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2002, sp. zn. 35 Odo 317/2001, uveřejněné pod č. 7/2003 v časopisu Soudní judikatura). Ve shodě s argumentací, obsaženou již v odvolání, v něm povinný brojí proti vykonávanému titulu; namítá, že je věcně nesprávné, a současně i nevykonatelné (proti platebnímu rozkazu podal odpor).
Usnesením soudu prvního stupně byl povinnému pro dovolací řízení ustanoven zástupce z řad advokátů; ač vyzván, dovolání povinného nedoplnil.
Jelikož rozhodnutí soudu prvního stupně bylo vydáno před 1.1.2001, muselo být řízení o odvolání povinného vedeno podle dosavadních právních předpisů, tj. podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do uvedeného dne (dále jen „o.s.ř.“), a v důsledku toho bylo nutno s dovoláním naložit shodně (viz bod 15. a 17. hlavy první části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé zákony další).
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237, §238a a §239 o.s.ř.
Vady řízení vyjmenované v §237 odst. 1, jejichž existence zakládá přípustnost dovolání, dovolatelem nebyly tvrzeny a nepodávají se ani z obsahu spisu, v důsledku čehož tímto ustanovením přípustnost dovolání doložit nelze.
O žádný z důvodů přípustnosti dovolání vyjmenovaných v §238a v dané věci nejde rovněž; ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ nepřichází v úvahu proto, že napadené usnesení není usnesením měnícím (nýbrž potvrzujícím), a ustanovení §238a odst. 1 písm. b/ až f/ proto, že je nelze podřadit těm, jež jsou zde (jako usnesení, proti nimž je dovolání přípustné) vyjmenována.
Podobně nelze přípustnost dovolání dovodit z §239, neboť ji odvolací soud nezaložil výrokem podle §239 odst. 1, a z hlediska §239 odst. 2 chybí již samotný návrh účastníka (na vyslovení přípustnosti dovolání), jemuž by odvolací soud nevyhověl.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud podle §243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Překážka pro věcné projednání dovolání plyne i z ustanovení §241 odst. 1, 2 o.s.ř., jež pro dovolací řízení zakotvuje tzv. povinné zastoupení dovolatele; zvolí-li si dovolatel advokáta (resp. je mu ustanoven) až poté, co sám podal dovolání, je ke splnění této podmínky nezbytné, aby zmocněnec (advokát) jím dříve učiněné podání nahradil nebo doplnil vlastním, popř. sdělil soudu, že se s již učiněným podáním ztotožňuje. Jinak dovolací řízení trpí nedostatkem podmínky řízení (§243c, 104 odst. 2 o.s.ř.), který, není-li přes vhodné opatření soudu odstraněn, způsobuje, že dovolací řízení dovolací soud zastaví.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první (per analogiam) o.s.ř.; oprávněným, jimž by příslušela náhrada, však ve stadiu dovolacího řízení prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. dubna 2004
JUDr. Vladimír Kurka, v.r.
předseda senátu