ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.913.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 913/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kurky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného P. M., bytem ve Z., proti povinnému M. M., srážkami ze mzdy, pro 54.400,- Kč výživného, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 22 E 107/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30.9.2002, č.j. 12 Co 470/2002-16, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného.
Povinný (zastoupen advokátem) podal proti rozhodnutí odvolacího soudu včasné (blanketní) dovolání; ačkoli soudem prvního stupně následně vyzván, důvody dovolání a rozsah, v jakém rozhodnutí napadá, nedoplnil.
Podle §236 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jelikož v daném případě jde o potvrzující rozhodnutí, kterému nepředcházelo kasační rozhodnutí odvolacího soudu, přicházelo v úvahu - v otázce přípustnosti dovolání - posouzení jen podle §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 (§238a odst. 1 písm. c/), založené na úsudku, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Proto způsobilý dovolací důvod představuje ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou právě tomuto důvodu podřaditelné.
K pozitivnímu závěru může tedy dovolací soud dospět tehdy, je-li zde odpovídající hledisko přezkumu, jež představuje právě tento dovolací důvod.
Ten (ani důvod jiný) nebyl v dovolání uplatněn, a to ani později, po dobu trvání lhůty k dovolání.
Podle §241b odst. 3 o.s.ř. věty první platí, že (byla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v §241 o.s.ř.) dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Lhůta určená v tomto ustanovení je lhůtou propadnou, jejímž marným uplynutím se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými, a k pozdějšímu doplnění dovolání již přihlížet nelze (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.6.2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné pod č. 21/2004 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
Chybí-li tak – po marném uplynutí lhůty podle citovaného §241b odst. 3 o.s.ř. - důvod možného přezkumu (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), nelze logicky ani uzavřít, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Není-li však rozhodnutí odvolacího soudu právně významné, nemůže být ani dovolání proti němu přípustné.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud nemohl než odmítnout (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/, os.ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení vychází ze situace, kdy povinný procesně zavinil, že dovolání bylo odmítnuto; oprávněnému však (podle obsahu spisu) prokazatelné náklady nevznikly (§146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 věta první o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. června 2004
JUDr. Vladimír Kurka
předseda senátu