ECLI:CZ:NS:2004:22.CDO.1107.2004.1
sp. zn. 22 Cdo 1107/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Víta Jakšiče ve věci žalobců: A) L. N., B) J. J., C) J. J., D) L. F., a E) V. H., zastoupených advokátem, proti žalované obci P. n. L., zastoupené advokátem, o zdržení se zásahů do vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Nymburku pod sp. zn. 12 C 589/2001, o dovolání žalobců L. N., J. J. a J.J. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2003, č. j. 27 Co 479/2003-98, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobci A), B) a C) jsou povinni zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1 200,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. B. S.
Odůvodnění:
Okresní soud v Nymburku (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 28. května 2003, č. j. 12 C 589/2001-83, zastavil řízení v části, kde se žalobci A), B) a C) „domáhají vydání rozsudku, kterým soud uloží žalované povinnost zdržet se zamýšlenou stavbou domu s pečovatelskou službou o 17 bytových jednotkách v P. n. L. na pozemcích p. č. 11/1 a 1866/2 v k. ú. P. n. L., včetně přípojky elektro, trasované po pozemku p. č. 11/1, přípojky plynu a kanalizace, trasovaných po pozemku p. č. 1866/2 a přípojky vody, trasované po pozemcích p. č. 159/2, 1877/1 a 1866/2 v k. ú. P. n. L., stínění st. p. č. 7/1 a domu čp. 29 v podílovém spoluvlastnictví žalobců L. N. aj. a J. J.“, s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Městskému úřadu v L. n. L. Soud prvního stupně dovodil, že v daném případě o námitce vznesené v územním řízení, že umístěním stavby dojde k zastínění sousedních nemovitostí, přísluší rozhodnout stavebnímu úřadu, nikoli soudu.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobců A), B) a C) usnesením ze dne 28. listopadu 2003, č. j. 27 Co 479/2003-98, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že k rozhodnutí o námitkách vlastníků pozemků, kteří jsou účastníky řízení o umístění stavby, že budoucí stavbou dojde k zastínění jejich nemovitosti, není dána pravomoc soudu. Uvedl, že ve smyslu §13 vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, do působnosti obecných stavebních úřadů patří i posouzení negativního účinku zastínění staveb a jejich zařízení na životní prostředí, čímž je míněno i zastínění sousedova pozemku, neboť i ten je součástí životního prostředí. Městský úřad v L. n. L. jako stavební úřad proto nepostupoval správně, pokud žalobce odkázal s námitkou nepřípustného zastínění jejich nemovitostí na občanskoprávní řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci A), B) a C) dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Namítají, že občanskoprávní námitky z hlediska ustanovení §127 ObčZ a technické požadavky na výstavbu podle vyhlášky č. 137/1998 Sb. nejsou obsahově totožné. Ustanovení §127 ObčZ vymezuje povinnosti konkrétního vlastníka a okruh účastníků řízení, do jejichž práva je činěn zásah a kteří jsou oprávněni hlásit se o svá práva. „Obtěžování, kterým jsou tyto konkrétní osoby dotčeny, je kvalifikováno „mírou přiměřenou poměrům“. S ohledem na různost poměrů může být obtěžování posuzováno odlišně. Naproti tomu pojem „nad přípustnou míru“ použitý v ustanovení §4 vyhlášky č. 137/1998 Sb. se odlišuje od pojmu „nad míru přiměřenou poměrům“ stanoveného v §127 ObčZ, a to tím, že „přípustnou míru lze jakožto objektivní kategorii změřit, resp. poměřit se stanovenými parametry (limity), a v žádném případě nejde o kategorii relativní“. Také ustanovení §13 citované vyhlášky používá obsahově jinou terminologii než občanský zákoník. Odvolací soud se s namítanou terminologickou a obsahovou odlišností uvedených právních pojmů nevypořádal. Podle názoru žalobců se lze bránit nejen imisím již existujícím, ale i hrozícím. Navrhli, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu, ale i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání vyjádřila tak, že dovolání není důvodné. Poukázala na rozsudky Nejvyššího soudu ČR ve věcech sp. zn. 2 Cdon 1889/97 a 22 Cdo 2929/99, v nichž dovolací soud dovodil, „že posouzení zastínění staveb je v pravomoci stavebního úřadu, takže je nesprávný postup stavebního úřadu, pokud s touto námitkou odkáže účastníka řízení na soud“. Není v pravomoci soudu rozhodování o námitce vznesené ve stavebním řízení, že povolovaná stavba zastíní sousední stavby.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnými osobami včas a že je přípustné, přezkoumal napadené usnesení podle §242 odst. 1 a 3 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Právnímu posouzení věci odvolacím soudem nelze nic vytknout. V řízení podle zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), lze uplatnit všechny námitky vycházející z vlastnických práv k pozemkům a stavbám, tedy i námitky obsahově odpovídající §127 odst. 1 ObčZ. Na rozdíl od tohoto ustanovení, které poskytuje ochranu proti imisím již nastalým, se v řízení podle stavebního zákona lze domáhat ochrany proti imisím hrozícím (budoucím, očekávaným). Dovolací soud opakovaně vyslovil právní názor, že o námitce budoucích imisí musí stavební úřad rozhodnout sám a nemůže s touto námitkou odkazovat účastníky na soud. V tomto směru lze odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 13. 12. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1889/97, který byl publikován v ASPI, na rozsudek z 5. 9. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1150/99, uveřejněný v časopise Právní rozhledy č. 1/2001, nebo na usnesení z 22. 10. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2929/99, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod C 794, Svazek 11, které se týká přímo namítaného zastínění sousedící povolovanou stavbou.
Podle §7 odst. 1 a 3 OSŘ v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a z obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. Jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon.
Protože rozhodování o námitkách účastníka stavebního řízení týkajících se zastínění budov povolovanou stavbou zákon svěřuje stavebnímu úřadu, rozhodování o takové námitce nespadá do pravomoci soudu. S ohledem na to, že jde o neodstranitelnou podmínku řízení, přicházel v úvahu jedině postup podle §104 odst. 1 OSŘ.
Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud věc posoudil po právní stránce správně. Proto je správné i dovoláním napadené usnesení a dovolání muselo být podle §243b odst. 2 OSŘ zamítnuto, když vady uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i jiné vady, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nebyly zjištěny.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že žalobci nebyli úspěšní a žalované vznikly náklady (§243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 OSŘ). Náklady vzniklé žalované představují odměnu za jeden úkon právní služby – vyjádření zástupce k dovolání podle §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, která činí podle §8 písm. a), §10 odst. 3, §13 odst. 1, §17 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částku 1 125,- Kč, a dále paušál náhrady hotových výdajů 75,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 OSŘ.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobci dobrovolně, co jim ukládá toto rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 12. července 2004
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu