ECLI:CZ:NS:2004:22.CDO.1244.2003.1
sp. zn. 22 Cdo 1244/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce J. L., zastoupeného advokátkou, proti žalované H. L., o zaplacení 202.000,- Kč, vedené u Okresního soudu Plzeň – jih pod sp. zn. 6 C 35/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. října 2002, č. j. 13 Co 617/2002-103, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň – jih (dále „soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 8. února 2002, č. j. 6 C 35/2001-79, zamítl „návrh, aby žalovaná byla povinna vrátit žalobci dluh v částce 200.002,- Kč“, a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze skutečnosti, že účastníci za trvání svého manželství převedli na třetí osobu byt, za který obdrželi částku 800.000,- Kč. K 22. 9. 1998 bylo jejich manželství rozvedeno a smlouvou, uzavřenou 23. 3. 1999 v advokátní kanceláři Mgr. P. K., si vypořádali movité věci získané za trvání manželství. Bod V. smlouvy obsahuje jejich prohlášení, že takto jsou mezi nimi vypořádány všechny věci, hodnoty a pohledávky, a v bodě IV. uvádějí, že na vyrovnání podílů není povinen žádný z nich druhé straně cokoliv platit. S odkazem na §150 odst. 1 občanského zákoníku („ObčZ“) soud uzavřel, že dohoda z 23. 3. 1999 je platná a takto byly vypořádány všechny hodnoty, které tvořily zaniklé společné jmění manželů. Jestliže peníze za převod bytu byly nabyty do tohoto jmění, které bylo vypořádáno, brání uzavřená dohoda jakémukoliv dalšímu vypořádávání.
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 10. října 2002, č. j. 13 Co 617/2002-103, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a správným shledal i jeho právní posouzení věci. Žalobcovy námitky o nesprávném hodnocení důkazů soudem prvního stupně posoudil jako nedůvodné. Uzavřel, že soud prvního stupně žalobu zamítl důvodně, když žalobce netvrdil, že by ohledně sporné částky mělo jít o další, resp. jiný závazek, než který byl již vypořádán.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání a uvádí, že rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího bylo založeno na nesprávném právním posouzení věci. Namítá, že s žalovanou společně prodali byt, z jehož prodejní ceny měl nárok na 400.000,- Kč; protože si z této částky vzal jen 198.000,- Kč, jeho pohledávka v žalované výši nadále trvá a to i přesto, že podepsal dohodu o vypořádání společného jmění manželů. Za právně významné považuje posouzení, zda smlouva o vypořádání společného jmění manželů z 23. 3. 1999 byla uzavřena řádně, pokud neobsahovala údaje o finanční hotovosti existující ke dni právní moci rozhodnutí o rozvodu manželství a tudíž nezahrnovala jeho nárok na výplatu 202.000,- Kč odvozený z finanční hotovosti, která měla být součástí masy společného jmění manželů. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Dovolací soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupeným účastníkem řízení, není však přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 OSŘ). Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm. a) OSŘ], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm. b) OSŘ], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm. b) OSŘ a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm. c) OSŘ]. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 OSŘ). O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam, se jedná, je-li v něm řešena právní otázka významná nejen pro rozhodnutí v dané konkrétní věci. Rovněž nejde o otázku zásadního právního významu, jestliže zákonná úprava je naprosto jednoznačná a nečiní v soudní praxi žádné výkladové těžkosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2001, sp. zn. 22 Cdo 1603/99, publikované pod č. C 102 ve svazku 2 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck). Napadené rozhodnutí otázku zásadního právního významu neřeší.
V dané věci účastníci uzavřeli dohodu o vypořádání SJM, ve které uvedli, že jsou vypořádána všechna aktiva i pohledávky a že žádný z účastníků na vypořádání podílů nic nevyplatí. Otázka, zda těmito aktivy či pohledávkami mínili i částku kterou obdrželi za převod bytu či nikoliv, je otázkou skutkovou a dovolací důvod uplatněný žalobcem je podle obsahu důvodem uvedeným v §241 odst. 3 OSŘ, který nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ. Napadené rozhodnutí je též v souladu s R 62/1974 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které uvádí: „Nelze vyloučit, že bezpodíloví spoluvlastníci uvedou např. v písemně uzavřené dohodě o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví jmenovitě jen některé věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to, komu z nich připadnou, ale připojí k této dohodě prohlášení, o tom, že nemají vůči sobě další nevypořádané nároky z bezpodílového spoluvlastnictví manželů“.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, a to ani podle jiného ustanovení OSŘ, dovolací soud jej podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) OSŘ odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první OSŘ, neboť dovolatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. dubna 2004
JUDr. Jiří S p á č i l , CSc., v.r.
předseda senátu