ECLI:CZ:NS:2004:25.CDO.982.2003.1
sp. zn. 25 Cdo 982/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Marty Škárové a JUDr. Olgy Puškinové v právní věci žalobců A) V. B., zastoupeného advokátem, a B) Ch. B., proti žalovanému Ing. O. M., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 150.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 8 C 250/99, o dovolání žalobce A) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. prosince 2002, č. j. 20 Co 443/2001-202, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Uherském Hradišti rozsudkem ze dne 9. 8. 2001, č. j. 8 C 250/99-165, ve znění usnesení ze dne 30. 4. 2002, č. j. 8 C 250/99-191, zamítl žalobu na zaplacení částky 150.000,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky i vůči státu. Žalobci se této částky domáhali s odůvodněním, že dům ve vlastnictví žalovaného (čp. 296 v katastrálním území a obci S.) je ve špatném technickém stavu, propadá se a vzhledem ke stavebnětechnickému propojení obou nemovitostí strhává dům žalobců (čp. 297), na kterém vznikají trhliny. Soud ze znaleckého posudku Ing. K. Č., CSc., znalce pro základní obor stavebnictví, odvětví stavby obytné, průmyslové, zemědělské se specializací statika konstrukcí a základů staveb, stavební odvětví různá se specializací statika konstrukcí pozemních staveb a zakládání staveb, zjistil, že na zdivu domu žalobců vznikla škoda ve výši 70.000,- Kč, jejíž příčinou je nadměrné lokální přetížení zdiva a základu na společné hranici obou domů, k němuž došlo v důsledku přitížení původního zdiva domu ve vlastnictví žalovaného stavbou žalobců a chybějícím základem pod vratovým pilířem domu ve vlastnictví žalobců; znalec přitom vyloučil, že by škoda vznikla v důsledku špatného technického stavu nemovitosti ve vlastnictví žalovaného. Soud dospěl k závěru, že mezi poškozením domu žalobců a špatným technickým stavem nemovitosti žalovaného (protiprávním stavem) není příčinná souvislost, tedy že nebyla naplněna jedna ze základních podmínek vzniku odpovědnosti za škodu podle ustanovení §420 odst. 1 obč. zák. Znalec sice připustil, že se na vzniku škody částečně podílí i podmáčení půdy vodou z děravých okapů žalovaného, ale stejně tak se na výsledném stavu částečně podílí i zatížení vraty na domě žalobců. Protože znalec ani jednu z těchto příčin neposoudil jako primární, je zřejmé, že tyto okolnosti pouze zhoršují stav, který byl vyvolán přetížením základů v důsledku vybudování pilíře, který žalobci založili na malé základové ploše. Návrh na doplnění dokazování dopisem Z. M. (právní předchůdkyně žalovaného) Stavebnímu úřadu v N., jímž žalobci hodlali prokazovat, že již v roce 1987 chtěla provést demolici domu, soud zamítl pro nadbytečnost za situace, kdy dlouhodobý špatný technický stav domu ve vlastnictví žalovaného byl v řízení nespornou skutečností; kromě toho tato skutečnost nemá žádný vliv na posouzení nároku na náhradu škody z pohledu zjištění příčinné souvislosti mezi tímto stavem a způsobenou škodou.
K odvolání obou žalobců Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 3. 12. 2002, č. j. 20 Co 443/2001-202, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se s názorem, že důkaz dopisem právní předchůdkyně žalovaného je nadbytečný a nemohl by nic podstatného změnit, případně jakkoliv ovlivnit skutková zjištění soudu prvního stupně. Odvolací soud neshledal důvod ani pro vypracování revizního znaleckého posudku, protože považoval skutková zjištění ohledně příčinné souvislosti mezi škodou a jednáním účastníků za jednoznačně prokázaná znaleckým posudkem Ing. Č. Kromě toho takovému postupu brání princip tzv. neúplné apelace [§205 odst. 2 písm. f) a §205a odst. 1 písm. e) o.s.ř.], když žalobci mohli všechny námitky týkající se skutkových zjištění vznést už před soudem prvního stupně, avšak neučinili tak. Jejich výhrady ke znaleckému posudku nejsou skutečnostmi nebo důkazy, které by nastaly (vznikly) po vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního stupně. Na základě dostatečných skutkových zjištění soudu prvního stupně odvolací soud dovodil, že žalobci zaměňují prvotní příčinu stavebně technického stavu domu žalovaného a jejich domu, s následkem, který vznikl až na základě této prvotní příčiny. Prvotní příčinou špatného stavu obou domů byla skutečnost, že žalobci, resp. jejich právní předchůdci, tzv. zavěsili svou nemovitost na štítovou zeď žalovaného, která byla dimenzována pouze pro potřeby domu žalovaného; nebylo přitom povinností žalovaného stavět si u svého domu štítovou zeď tak, aby v budoucnu mohla vyhovovat ještě dalšímu zatížení domem někoho jiného. V důsledku toho začal klesat a staticky byl narušen dům žalovaného a stáhl s sebou a narušil statiku domu žalobců. I když tedy dům žalobců nyní klesá v důsledku poklesu domu žalovaného, prvotní příčinou bylo jednání právních předchůdců žalobců, kteří porušili stavebně technický ráz domu žalovaného.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce A) dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a které odůvodňuje podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Namítá, že ze znaleckého posudku Ing. K. Č., CSc., vyplynulo, že štítová zeď je ze stavebně technického hlediska součástí stavby žalovaného. Právní předchůdci žalovaného vystavěli štítovou zeď tak, že měla být společná pro obě nemovitosti (přibližně středem štítové zdi totiž prochází hranice pozemků, tzn. z jedné poloviny je štítová zeď umístěna na pozemku žalobců). Jednoznačně z toho vyplývá, že zeď byla dimenzována pro dvě stavby a počítalo se s tím, že sousední stavba k ní bude za pomoci kleštin připojena, což bylo až do konce první poloviny minulého století na Moravě u řadových domů s podélnými trakty pravidlem. Je proto nesprávný závěr odvolacího soudu, že právní předchůdci žalobce tzv. zavěsili svou nemovitost na štítovou zeď domu žalovaného. Dovolatel dále vytýká právní předchůdkyni žalovaného, že odmítla spolupráci na sanačních pracích s poukazem na skutečnost, že své nemovitosti prodává a bude je rekonstruovat nový vlastník. Podle dovolatele vlastník nemovitosti, který trpí závadný stav, z něhož může dojít ke vzniku škody, a neprovádí žádná opatření k tomu, aby ke škodě nedošlo, porušuje právní povinnost podle ustanovení §415 obč. zák., mající za následek odpovědnost za škodu podle ustanovení §420 obč. zák. (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2471/2000, publikované v Soudní judikatuře pod č. 65/2002). Žalobci vystavěním „své“ štítové zdi provedli alespoň provizorní opatření k zabránění vzniku větší škody na svém majetku. Žalovaný stejně jako jeho právní předchůdkyně odmítá provést nápravu sám a navíc odmítá poskytnout žalobcům součinnost; neudržováním svých nemovitostí způsobil žalobcům škodu ve výši 70.000,- Kč a v důsledku jeho nečinnosti hrozila škoda ještě větší (přímo destrukce jejich nemovitostí), kterou museli žalobci odvracet, byť prozatím jen provizorním řešením. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil spolu s rozsudkem soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný se ve vyjádření k dovolání ztotožnil s rozsudkem odvolacího soudu a jeho odůvodněním. Podle žalovaného znalec jasně uvedl, že stavební úpravy provedené žalobci nemají žádný vliv na statiku domu a tedy se z hlediska škod, jejich nápravy, snížení či odstranění příčiny míjí účinkem a mohou být posuzovány maximálně jako stavební úpravy pouze estetické, neřešící problémy, které chtěli žalobci údajně odstranit. Žalovaný neporušil žádnou právní povinnost, když soudem ustanovený znalec jasně a bez pochyb při svém výslechu u soudu uvedl, že původcem vzniku škody je nesprávně založený původní pilíř domu žalobce, zatížený překladem. Žalobcům žádná škoda nevznikla, protože o své újmě a dobrovolně prováděli stavební práce, které nic nezměnily na příčině toho, co ve své žalobě žalovanému vytýkali. Podle znalce přizdění štítové zdi ze strany žalobců nemá na statiku vliv, tato zeď v podstatě nic nenese, jen sama sebe. Soudní znalec tedy podle žalovaného vyvrátil existenci příčinné souvislosti i zavinění žalovaného. Žalovaný proto navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení - a po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř. dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podle §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)]. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Žalobce A) dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž by mu předcházelo zrušující usnesení odvolacího soudu; přípustnost dovolání lze proto posuzovat pouze podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Dovolání může být podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Přípustnost dovolání není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Z vylíčení důvodů dovolání vyplývá, že dovolatel nesouhlasí především s tím, jak soudy obou stupňů zjistily skutkový stav v projednávané věci, a zpochybňuje skutková zjištění ohledně příčiny vzniku škody na straně žalobců. Napadá především znalecký posudek Ing. K. Č., CSc., z jehož odborných závěrů čerpaly soudy obou stupňů svá skutková zjištění, že prvotní příčinou vzniku škody na domě žalobce je stavební zásah jeho právních předchůdců, jimiž byla narušena statika domu ve vlastnictví žalovaného. Je tedy zřejmé, že ve skutečnosti dovolatel napadá rozsudek odvolacího soudu ohledně skutkových zjištění v otázce příčinné souvislosti (otázka příčinné souvislosti mezi jednáním nebo opomenutím škůdce a vznikem škody je otázkou skutkovou nikoli právní – srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. února 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný v Souboru rozhodnutí NS ČR, sv. 14, pod C 1025), konkrétně zjištění existence příčiny závadného stavu, nikoliv pro samotné právní posouzení věci. Skutečným obsahem dovolání je tak námitka, že rozsudek odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (srov. ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř.), tato okolnost však přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. založit nemůže. Za situace, kdy odvolací soud dovodil příčinu závadného stavu na straně žalobců, nemůže být zásadní právní otázkou ani dovolatelem tvrzené porušení obecné prevenční povinnosti žalovaného ve smyslu ustanovení §415 obč. zák., k němuž mělo dojít v době po zjištěné prvotní příčině poškození.
Ze všech těchto důvodů nelze rozhodnutí odvolacího soudu ohledně dovoláním uplatněných právních otázek považovat po právní stránce za zásadně významné a nelze dovodit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce A) směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud ČR proto jeho dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a 146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu svých nákladů právo, zatímco vyjádření žalovaného k otázkám řešeným napadeným rozhodnutím za stavu, kdy dovolání je ze zákona nepřípustné, nelze považovat za účelně vynaložené náklady k bránění práva (§142 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. června 2004
JUDr. Petr V o j t e k, v. r.
předseda senátu