ECLI:CZ:NS:2004:26.CDO.2639.2003.1
sp. zn. 26 Cdo 2639/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce R. P., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému Z. B., zastoupenému advokátem, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 16 C 61/2001, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. května 2003, č.j. 54 Co 167/2003-102, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.025,- Kč k rukám advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 4. 12. 2002, č.j. 16 C 61/2001-83, výrokem I. přivolil k výpovědi z nájmu žalovaného k bytu č. 8, 1+1 s příslušenstvím, ve druhém nadzemním podlaží domu č.p. 648 v P. (dále jen „předmětný byt“ nebo „byt“) ze dne 22. 1. 2000, kterou dal žalobce žalovanému, určil, že tříměsíční výpovědní lhůta počne běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku, a že nájem bytu žalovaného skončí posledním dnem tříměsíční výpovědní lhůty, žalovanému uložil byt vyklidit a vyklizený odevzdat žalobci po uplynutí výpovědní lhůty do 15 dnů poté, co mu bude zajištěno přístřeší, a to ve stavu, ve kterém žalovaný byt převzal do užívání s přihlédnutím k obvyklému opotřebení; výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 21. 5. 2003, č.j. 54 Co 167/2003-102, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Blanketním (neodůvodněným) dovoláním ze dne 10. 8. 2002, předaným k poštovní přepravě dne 11. 8. 2003 a zaslaným soudu prvního stupně, žalovaný prostřednictvím svého zástupce - advokáta napadl citovaný rozsudek odvolacího soudu s tím, že odůvodnění dovolání zašle s plnou mocí ve lhůtě jednoho týdne.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 1. 9. 2003, č.j. 16 C 61/2001-111, vyzval žalovaného prostřednictvím jeho zástupce, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení usnesení doplnil dovolání o zákonné náležitosti, tedy aby uvedl, v jakém rozsahu napadá rozsudek odvolacího soudu, tj. proti kterým výrokům dovolání směřuje, z jakých důvodů dovolání podává, čeho se domáhá, tj. jak má dovolací soud rozhodnout, aby připojil jedno vyhotovení dovolání ze dne 10. 8. 2003 a připojil plnou moc udělenou zástupci pro dovolací řízení. Poučil též žalovaného, že nepředloží-li ve lhůtě plnou moc zvoleného advokáta, bude dovolací řízení zastaveno, a neodstraní-li ostatní vady dovolání, bude dovolání odmítnuto. Toto usnesení bylo doručeno zástupci žalovaného dne 5. 9. 2003.
Podáním ze dne 15. 9. 2003 sdělil zástupce žalovaného soudu prvního stupně že doplňuje své blanketové dovolání proti výše citovanému rozsudku dovolacího soudu, v podání však náležitosti, k jejichž doplnění byl vyzván, obsaženy nejsou, k podání je pouze připojena plná moc udělená žalovaným tomuto zástupci.
Dle záznamu ze dne 30. 9. 2003 na č. listu 113 verte spisu byl zástupce žalovaného soudem prvního stupně telefonicky upozorněn, že soudu nebylo zasláno úplné dovolání, a přislíbil nápravu obratem.
Podáním ze dne 6. 10. 2003 došlým téhož dne soudu prvního stupně předložil zástupce žalovaného úplné odůvodněné dovolání a v průvodním dopise se omluvil „za špatné zkompletování a nedoslání komplexního odvolání“.
Na výzvu soudu prvního stupně ze dne 8. 10. 2003, aby zaplatil soudní poplatek za dovolání, reagoval žalovaný žádostí o osvobození od soudního poplatku datovanou (zjevně nesprávně) dnem 15. 9. 2003 a doručenou soudu dne 29. 10. 2003, o níž soud prvního stupně nerozhodl.
Žalobce ve vyjádření ze dne 13. 11. 2003 kromě polemiky s dovolacími argumenty žalovaného týkajícími se věci samé, namítl, že dovolání ze dne 10. 8. 2002 nelze považovat za řádné, když není zřejmé v jakém rozsahu a z jakých důvodů je napadán rozsudek odvolacího soudu, a že podání ze dne 15. 9. 2003 nemůže tuto vadu odstranit, protože bylo učiněno po lhůtě, v níž je třeba dovolání podle §241b odst. 3 o.s.ř. doplnit. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání žalovaného odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) dospěl k závěru, že dovolání žalovaného není způsobilé k věcnému projednání.
Podle ustanovení §240 o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení (odstavec 1). Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (odstavec 2). Lhůta je zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení (odstavec 3).
Napadený rozsudek odvolacího soudu byl (v souladu s ustanovením §49 odst. 1 věty prvé o.s.ř.) doručen zástupci žalovaného na základě procesní plné moci dne 11. 6. 2003. Tento rozsudek obsahoval správné poučení o dovolání. Ve smyslu ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř. tak bylo posledním dnem dvouměsíční lhůty k podání dovolání pondělí 11. 8. 2003.
Blanketní dovolání žalovaného ze dne 10. 8. 2003 bylo podáno na poštu dne 11. 8. 2002 (srov. obálka na č. l. 110 spisu), tedy včas.
Podle ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v §241 (zastoupení dovolatele a sepsání dovolání advokátem), běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
V dané věci byla v době podání dovolání ze dne 10. 8. 2003 splněna podmínka uvedená v §241 o.s.ř., neboť dovolatel byl zastoupen advokátem (na základě všeobecné procesní plné moci ze dne 19. 7. 2001 založené na č. l. 16 spisu, takže předkládání nové plné moci bylo nadbytečné) a dovolání bylo sepsáno k tomu zmocněným advokátem. Dovolatel též nepožádal o ustanovení zástupce dle §30 o.s.ř.
Lhůta, v níž bylo možno doplnit dovolání, uplynula tedy dnem 11. 8. 2003. Dovolání bylo doplněno teprve dne 6. 10. 2003. Marným uplynutím lhůty k odstranění vad dovolání se původně odstranitelné vady stávají neodstranitelnými a dovolací soud, který k pozdějšímu doplnění již nemůže přihlížet, tedy musel dle §243c odst. 1 o.s.ř. za přiměřeného použití §43 odst. 2 věty první o.s.ř. nezpůsobilé dovolání odmítnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002). Na uvedený závěr nemá vliv důvod, pro který k doplnění dovolání v zákonné lhůtě nedošlo.
Pro úplnost lze dodat, že i pokud by v důsledku chybné výzvy soudu prvního stupně k předložení plné moci dovolací soud vycházel z toho, že žalovaný mohl doplnit dovolání ve smyslu §241b odst. 3 části věty druhé před středníkem o.s.ř. až do uplynutí lhůty, která mu byla určena k předložení plné moci, tj. do 15. 9. 2003, je z výše uvedeného zřejmé, že dovolání nebylo doplněno ani v této lhůtě.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal žalovaného, který z procesního hlediska zavinil, že jeho dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobci vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 950,- Kč (§2 odst. 1, §7 písm. d/ ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč (srov. §2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 23. června 2004
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu