ECLI:CZ:NS:2004:28.CDO.1229.2004.1
sp. zn. 28 Cdo 1229/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ireny Hladíkové v právní věci žalobců A) K. B., B) J. B., proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra, sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o vydání věci, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp.zn. 4 C 915/98, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13.9.2001, č.j. 22 Co 725/2001-579, takto:
I. Odvolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradů nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem výše uvedeným potvrdil rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 25.10.2000, č.j. 4 C 915/98-495, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 26.2.2001, č.j. 4 C 915/98-549 a opravného usnesení ze dne 26.2.2001, č.j. 4 C 915/98-550, v části, kterou byly žalobcům vydány nemovitosti: budova čp. 415 se stavební parcelou č. 815/1, pozemek parcela č. 697 díl f, parcela č. 816 a parcela č. 817/3, vše zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v J. H. na LV č. 319 pro obec a k.ú. S. n. L.
Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Dovolání považuje za přípustné podle §238 odst. 1 písm. b) a §239 odst. 2 občanského soudního řádu ve znění do 31.12.2000, a také podle §237 odst. 1 písm. b), popř. c) občanského soudního řádu v současném znění. Dovolání je podáno z důvodů uvedených v §241 odst. 3 písm. c), d) občanského soudního řádu ve znění do 31.12.2000, a §241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 občanského soudního řádu ve znění od 1.1.2001. Napadený rozsudek vychází ze skutkových zjištění, která nemají v podstatné části oporu v provedeném dokazování, což vede k nesprávné aplikaci právního předpisu, zejména §10 odst. 4 zákona č. 403/1990 Sb. Předcházejícím rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 23.5.1997, sp.zn. 8 C 157/96 byla žalobcům vydána pouze budova čp. 415 s bývalou stavební parcelou č. 414, nově soudem označenou č. 815/1. Ve zrušující části rozhodnutí Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího byl vysloven závazný právní názor, že je třeba doplnit dokazování, zejména znaleckým posudkem. Navíc odvolací soud konstatoval zřejmou nesprávnost i první vyhovující části rozsudku soudu prvního stupně, který v rozporu se skutečností označil původní pozemek parcela č. 414 jako totožný s pozemkem parcela č. 815/1, ačkoliv bylo zjištěno, že původní pozemek parcela č. 414 se nyní nachází na parcele č. 815, 817. Soud prvního stupně následně znovu chybně ztotožnil stavební parcelu č. 815/1 s původní parcelou č. 414, čímž nerespektoval závazný názor odvolacího soudu. Soud prvního stupně dále dospěl k závěru, že pozemek parcela č. 816 byl zastavěn již před jeho převzetím státem, ačkoliv v řízení bylo prokázáno, že byl zastavěn až v roce 1961 novostavbou. Mezi znaleckým posudkem firmy S. a znalkyní B. je logický rozpor vysvětlitelný jedině tak, že letecký snímek z roku 1957 zachycuje pouze provizorní stavbu nespojenou pevně se zemí, která byla zbourána před rokem 1961. Výpovědi svědků, že před postavením současné stavby na pozemku parcela č. 816 nic nestálo, vyjadřují skutečnost v obci obecně známou a soudy to nebraly v úvahu. Obdobně tomu bylo u pozemku parcela č. 817/3, 697 díl f. Odvolací soud (Krajský soud v Českých Budějovicích) se nesprávně ztotožnil se závěry soudu prvního stupně (Okresního soudu v Jindřichově Hradci). Oba soudy rovněž pominuly znalecký posudek vypracovaný Ing. D., jež shodně se svědeckými výpověďmi prokazoval, že stavby na pozemcích byly postaveny až po převzetí pozemků státem. Dovolatelka navrhla, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení, a současně navrhla odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Žalobci se k dovolání nevyjádřili.
Dovolání bylo projednáno a rozhodnuto podle občanského soudního řádu
ve znění před 1.1.2001 - dále „o.s.ř.“ - v souladu s bodem 17, 15, hlavy I, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Odvolací soud přezkoumával rozhodnutí soudu prvního stupně podle o.s.ř. ve znění před 1.1.2001, protože rozhodnutí soudu prvního stupně bylo vydáno před 1.1.2001. Přípustnost a důvody dovolání tvrzené podle právní úpravy od 1.1.2001 nemohou být tedy po formální stránce předmětem přezkumného řízení dovolacího soudu.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací zjistil, že dovolání podala k němu oprávněná osoba, za kterou jednala osoba mající právnické vzdělání (§241 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání bylo posouzeno jako včasné. Rozhodnutí v napadené části nabylo právní moci dne 23.10.2001 a dovolání bylo podáno po uplynutí jednoměsíční lhůty podle §240 odst. 1 o.s.ř. Dovolatelka však dodržela lhůtu, kterou jí v písemném vyhotovení rozhodnutí nesprávně vymezil odvolací soud (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.12.2002, sp.zn. 35 Odo 317/2001, publikované v Soudní judikatuře pod SJ 7/2003).
Dovolání podle §238 odst. 1 písm. b) o.s.ř. není přípustné.
Právním názorem soudu je míněn názor na právní posouzení věci, tedy názor na to, jaký právní předpis má být aplikován, popřípadě jak má být právní předpis vyložen. Z tohoto hlediska právním názorem soudu nejsou pokyny k doplnění důkazního řízení. Mezi novým rozhodnutím soudu prvního stupně a závazným právním názorem soudu, který předešlé rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil, musí být příčinná souvislost potud, že právě tento právní názor měl za následek jiné rozhodnutí soudu prvního stupně.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 19.5.1998, č.j.17 Co 144/98-300, nevyslovil závazný právní názor, kterým by byl Okresní soud v Jindřichově Hradci jako soud prvního stupně vázán. Městský soud v Praze pouze udělil pokyny, jakým směrem zaměřit další dokazování a ve svém zrušujícím rozhodnutí dále vytkl Obvodnímu soudu pro Prahu 7, že ve výroku rozsudku ze dne 23.5.1998, č.j. 8 C 157/96-258, ztotožnil pozemek původně parcela č. 414 s pozemkem nyní označeným parcela č. 815/1. Následně rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 25.10.2000, č.j. 4 C 915/98-495, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 26.2.2001,č.j. 4 C 915/98-549, a opravného usnesení ze dne 26.2.2001, č.j. 4 C 915/98-550, bylo věcně rozhodnuto
o vydání budovy čp. 415 na pozemku nyní parcela č. 415/1, pozemku parcela č. 415/1 a o zamítnutí vydání pozemku parcela č. 817/1, 817/2, 698 ve shodě s předcházejícím rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 23.5.1997, č.j. 8 C 157/96-258. Ohledně dalších nemovitostí rozhodl soud odlišně, ne však vázán právním názorem odvolacího soudu. Nemovitosti jsou označeny již pouze podle stavu v katastru nemovitostí v době rozhodování soudu.
Dovolání podle §239 odst. 2 o.s.ř. není přípustné.
Odvolací soud ve výroku rozsudku nerozhodl o přípustnosti dovolání k návrhu žalované (dovolatelky) podaného ústně do protokolu před rozhodnutím odvolacího soudu u jednání dne 6.9.2001. Žalovaná spatřovala otázku zásadního právního významu v posouzení „otázky týkající se vyřešení vztahu důkazů provedených jednak znaleckými posudky a svědeckými výpověďmi, když závěry vyplývající ze znaleckého posudku jsou ve zřejmém rozporu s obsahem svědeckých výpovědí“ (§239 odst. 1 o.s.ř.). Dovolací soud tak zvažoval přípustnost dovolání podle §239 odst. 2 o.s.ř. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (posuzováno podle o.s.ř. ve znění před 1.1.2001), řeší-li právní otázku určující pro rozhodnutí v souzené věci, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Dovolatelka nastolila jako otázku zásadního právního významu potvrzujícího napadeného rozhodnutí hodnocení důkazů, což je pojmově vyloučeno.
Přípustnost dovolání zkoumal dovolací soud z úřední povinnosti (mimo obsah dovolání) z hledisek uvedených v §237 o.s.ř. Vady řízení taxativně vymezené v §237 o.s.ř. nebyly zjištěny.
O odkladu vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu v napadené části podle §243 o.s.ř. nebylo rozhodnuto. Dané rozhodnutí se v napadené části nevykonává podle části šesté o.s.ř. a dovolatelka měla možnost případně odvrátit účinky pravomocného rozhodnutí návrhem na vydání předběžného opatření za splnění předpokladů podle §74 a následující o.s.ř..
Pokud dovolací soud neshledal důvody přípustnosti dovolání, nezabýval se dále uplatněnými dovolacími důvody, a dovolání odmítl [§243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4,
§224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř.. Žalobcům náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 9. června 2004
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu