ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.568.2004.1
sp. zn. 29 Odo 568/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobkyně V. V., proti žalovanému Ch. o. d., zastoupenému, advokátem, o zaplacení částky 147.622,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 3 C 61/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 15. ledna 2004, č.j. 23 Co 646/2003-40, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 13. března 2003, č.j. 3 C 61/2002-29, kterým Okresní soud v Chrudimi uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 147.622,- Kč a nahradit náklady řízení ve výši 5.910,- Kč (výrok I.), a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že mezi účastníky byla 1. září 1995 uzavřena smlouva o postoupení pohledávky (dále jen „smlouva“), která splňuje všechny náležitosti vyžadované ustanovením §524 občanského zákoníku, když byla uzavřena v písemné formě, je z ní patrno, kdo je postupitel a postupník, jaká pohledávka je převáděna a v jaké výši, a je z ní také zřejmé, že postoupení je úplatné a že výše úplaty byla sjednána částkou 147.622,- Kč. Odvolací soud dále přitakal závěru soudu prvního stupně, podle kterého je smlouva, v části týkající se splatnosti úplaty, neplatná pro nesrozumitelnost a neurčitost, přičemž se ztotožnil i s jeho závěrem, že pohledávka se stala splatnou na základě výzvy žalobkyně, tj. nejpozději doručením žaloby žalovanému.
Dále odvolací soud zdůraznil, že z tvrzení žalovaného nijak nevyplývá, že by se mu nedostalo plnění od dlužníka – Z. d. Ch., přičemž v této souvislosti poukázal rovněž na skutečnost, že pohledávka žalobkyně vůči tomuto subjektu by byla splatná i v případě, kdy by žalobkyně neprovozovala zemědělskou činnost, když lhůta uvedená v ustanovení §13 odst. 3 zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech (dále jen „transformační zákon“), již uplynula.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a co do důvodu na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím zpochybňuje správnost právního posouzení věci odvolacím soudem.
Dovolatel zdůrazňuje, že postoupením pohledávky podle ustanovení §33a odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“) dochází „ke změně závazku na straně věřitele“, přičemž zákonným předpokladem pro platné postoupení pohledávky (a proto, aby se žalovaný stal oprávněnou osobou podle ustanovení §13 odst. 2 transformačního zákona) - podle jeho názoru - bylo „zjištění“, že žalobkyně byla v době postoupení pohledávky osobou provozující zemědělskou výrobu. Pokud žalobkyně takovou osobou nebyla, nemohlo „její právo na vydání majetkového podílu postoupením pohledávky platně vzniknout, neboť by se tím změnil obsah původního závazkového vztahu“.
Dovolatel dále polemizuje se závěrem odvolacího soudu o částečné neplatnosti smlouvy pro „nekonkrétnost a nesrozumitelnost“, maje za to, že plnění bylo podmíněno hospodářským výsledkem družstva a že nejde o nesrozumitelné ani nekonkrétní ujednání.
Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Jak vyplývá z obsahu výroku rozsudku soudu prvního stupně a výroku rozsudku soudu odvolacího, je rozsudek odvolacího soudu ve věci samé rozsudkem potvrzujícím; dovolání proti němu proto není z hlediska ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť potvrzený rozsudek soudu prvního stupně je prvním rozsudkem tohoto soudu ve věci.
Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jehož se ostatně dovolatel výslovně dovolává. Podle tohoto ustanovení je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy, že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem.
Na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce (§237 odst. 3 o. s. ř.), lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. nebo ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132).
Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, podle kterého se žalovaná částka, vzhledem k neplatnosti smlouvy v části obsahující ujednání o splatnosti, představující úplatu za postoupení pohledávky stala splatnou na základě výzvy žalobkyně, s tím, že na závěru o její splatnosti by ničeho nezměnila ani skutečnost, že žalobkyně neprovozovala zemědělskou činnost, když k datu rozhodnutí již uplynula sedmiletá lhůta určená ustanovením §13 odst. 3 transformačního zákona.
Přezkum závěru o částečné neplatnosti smlouvy - podle přesvědčení Nejvyššího soudu - především postrádá potřebný judikatorní přesah, když jde o výklad konkrétního právního úkonu, mající význam právě a jen pro projednávanou věc.
Nejvyšší soud nepovažuje rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahového vymezení ani za rozporné s hmotným právem, když ustanovení §33a odst. 1 zákona o půdě smluvní převod nároků na poskytnutí náhrad dle tohoto zákona a na vydání podílu podle transformačního zákona výslovně umožňuje, přičemž v soudní praxi (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. března 1999, sp. zn. 29 Cdo 1929/98, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 1999, pod číslem 53), není sporu ani o tom, že právnická osoba, která nabyla pohledávky za družstvem převodem podle §33a odst. 1 zákona o půdě, má stejný nárok na vypořádání podle tohoto zákona a podle transformačního zákona jako převodce pohledávky.
Jelikož Nejvyšší soud neshledal rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným, není dovolání přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je jako nepřípustné podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 14. prosince 2004
JUDr. Ivana Štenglová,v.r.
předsedkyně senátu