ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.718.2003.1
sp. zn. 29 Odo 718/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce J. H., zastoupeného, advokátem, proti žalovanému Z. o. d. B., zastoupenému, advokátkou, o 940.901,- Kč, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 6 C 414/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. května 2003, č. j. 6 Co 643/2003-32, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. května 2003, č. j. 6 Co 643/2003-32 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem změnil odvolací soud rozsudek Okresního soudu v Písku ze dne 14.11.2002, č.j. 6 C 414/2002-15, kterým tento soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 940.901,- Kč, tak, že žalobu zamítl.
V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud uvedl, že jsou dány odvolací důvody podle ustanovení §205 odst. 2 písm. e) a g) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle kterých lze soudu vytýkat, že dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, a že věc nesprávně právně posoudil.
Odvolací soud konstatoval, že podle ustanovení §14 písm. b) zákona č. 42/1992 Sb. (dále jen „transformační zákon“) jsou oprávněnými osobami „vlastníci půdy a vlastníci ostatního majetku“ užívaného družstvem v hodnotě nejméně 30.000,- Kč, pokud se písemně přihlásí u družstva do tří měsíců od účinnosti transformačního zákona a současně prokáží, že družstvo jejich majetek převzalo, užívá nebo užívalo ke dni účinnosti zákona č. 162/1990 Sb., o zemědělském družstevnictví.
Odvolací soud uzavřel, že není správný závěr soudu prvního stupně, že žalobce je oprávněnou osobou podle transformačního zákona. Soud prvního stupně zcela pominul tvrzení žalobce, že podal přihlášku jako oprávněná osoba v roce 1992 poté, co obdržel registr člena a oprávněných osob. Přitom registr obdržel a přihlášku podal v jednom týdnu a přihláška zřejmě vystavení registru předcházela. Tato tvrzení žalobce vyplývají ze spisu a z protokolu o jednání dne 14.11.2002. Ze spisu a z registru člena a oprávněných osob vyplývá, že tento registr byl zpracován dne 30.12.1992. Podle ustanovení §14 písm. b) transformačního zákona nestačí, aby družstvo majetek oprávněné osoby převzalo, dosud užívá nebo užívalo ke dni 15.5.1990, ale bylo také nutno podat „písemnou přihlášku do družstva“ do tří měsíců od účinnosti transformačního zákona. Tento zákon nabyl účinnosti dne 28.1.1992 a přihláška proto musela být podána do 28.4.1992. Protože sám žalobce uvádí, že v uvedené lhůtě přihlášku nepodal, nemůže obstát závěr okresního soudu, že je žalobce oprávněnou osobou. Nemohl mu tedy vzniknout nárok na majetkový podíl. Proto odvolací soud žalobu zamítl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání.
Dovolatel tvrdí, že je „vyjádření žalobce absolutně logický nesmysl, protože nebyla-li přihláška žalobce provedena řádně, potom žalovaný nemohl pro žalobce vypracovat registr člena a oprávněných osob, když tento registr byl zpracován dne 30.12.1992 k 30.6.1992, to znamená, že by žalobce se hlásil jako oprávněná osoba až v roce 1993 a již tehdy měl žalovaný možnost oznámit žalobci, že jeho přihláška je podána po termínu a tedy, že přihláška žalobce nesplňuje podmínky ustanovení §14 b) transformačního zákona. To však žalovaný neučinil, ale naopak jednal se žalobcem jako s osobou oprávněnou až do doby, kdy žalovanému byla doručena žaloba.“
Dále dovolatel uvedl, že žalovaný navrhoval před soudem prvního stupně i před soudem odvolacím doplnění dokazování výslechem bývalých pracovníků žalovaného, ale soud druhého stupně žádné důkazy k tomu, zda byl žalobce oprávněnou osobou, neučinil, přestože předložením zápisů z valných hromad, které byly konány pro transformační řízení, by nepochybně zjistil, jakým způsobem transformace probíhala a kdo byl v transformační radě zastoupen.
Protože soud prvního stupně rozhodl ve prospěch žalobce, neměl tento již žádný důvod navrhovat doplnění řízení, ale po rozhodnutí odvolacího soudu zjistil, což si předtím ani sám neuvědomil, že byl za „nečleny“ družstva v transformační radě, do které byli zařazeni jako nečlenové pouze ty osoby, které byly přihlášeny jako oprávněné osoby, ve lhůtách stanovených transformačním zákonem.
Dovolatel poukazuje na ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. s tím, že rozsudek vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, neboť „pouhé vyjádření ve výpovědi žalobce bez označení přesného termínu, kdy obdržel registr člena, je pouhou úvahou soudu druhého stupně, kdy pravděpodobně žalobce učinil úkon podle §14 b) transformačního zákona“.
Dovolatel požaduje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a je i důvodné.
Podle ustanovení §119a odst. 1 o. s. ř. je předseda senátu před skončením jednání povinen, s výjimkou věcí uvedených v §120 odst. 2 o. s. ř., poučit účastníky přítomné při jednání, že všechny rozhodné skutečnosti musí uvést a že musí označit důkazy dříve, než ve věci vyhlásí rozhodnutí, neboť později uplatněné skutečnosti a důkazy jsou odvolacím důvodem jen za podmínek uvedených v §205a o. s. ř. Ustanovení §118b, 118c a §175 odst. 4 část první věty za středníkem o. s. ř. tím nejsou dotčena.
Dle ustanovení §118a o. s. ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy (odstavec 1). Má-li předseda senátu za to, že věc je možné po právní stránce posoudit jinak než podle účastníkova právního názoru, vyzve účastníka, aby v potřebném rozsahu doplnil vylíčení rozhodných skutečností; postupuje přitom obdobně podle odstavce 1 (odstavec 2). Zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy (odstavec 3).
Jak se podává obsahu spisu, přítomnému účastníkovi a zástupci druhého účastníka s procesní plnou mocí se při jednání dne 14.11.2002 dostalo poučení dle §119a o. s. ř., přičemž dovolatel poté žádné další důkazy soudu nenabízel. Soud prvního stupně pak ve výše označeném rozsudku přiznal dovolateli požadované plnění, z čehož vyplývá, že dovodil na základě provedených důkazů a přednesů, že je oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení §14 písm. b) transformačního zákona.
Podle ustanovení §212a odst. 5 věty druhé o. s. ř., přihlíží odvolací soud k jiným vadám řízení před soudem prvního stupně, jen když mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Mezi jiné vady řízení před soudem prvního stupně, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, patří především nedostatky v poučovací povinnosti soudu prvního stupně podle §118a o. s. ř.
V posuzovaném případě odvolací soud dospěl - oproti soudu prvního stupně - k odlišnému závěru ohledně oprávnění dovolatele vymáhat žalovanou částku poté, co dovodil, že žalobce není oprávněnou osobou, protože nesplnil včas požadavek přihlásit se písemně u družstva do tří měsíců od účinnosti transformačního zákona. Kdyby k témuž úsudku dospěl již soud prvního stupně, musel by - v intencích §118a odst. 3 o. s. ř. - žalobce poučit, že dosud nenavrhl důkaz potřebný k prokázání tvrzení, že se u družstva včas písemně přihlásil ve smyslu ustanovení §14 písm. b) transformačního zákona, vyzvat jej, aby takový důkaz označil bez zbytečného odkladu, a poučit jej o následcích nesplnění této výzvy.
Žalobci se tohoto poučení nedostalo jen proto, že soud prvního stupně zaujal pro žalobce sice příznivý, leč z pohledu odvolacího soudu nesprávný právní názor.
Odvolací soud pak přehlédl, že poučovací povinnost dle §118a o. s. ř. je vybudována na objektivním principu. Znamená to, že poskytnutí potřebného poučení není závislé na tom, zda se soud prvního stupně o potřebě poučení vůbec dozvěděl. Nebylo-li účastníku potřebné poučení poskytnuto, ačkoliv se tak mělo z objektivního hlediska stát, došlo i v tomto případě k porušení ustanovení §118a o. s. ř. a řízení před soudem prvního stupně je z tohoto důvodu vždy postiženo vadou; to platí i tehdy, jestliže poznatky o tom vyšly najevo až v odvolacím řízení. Sám odvolací soud je v systému neúplné apelace výrazně omezen v možnosti zjednat nápravu v uvedeném směru jinak než kasací rozhodnutí soudu prvního stupně - ať již tím, že by příslušné poučení poskytl žalobci sám, nebo tím, že by přihlédl k novým žalobním tvrzením, jež žalobce uplatnil v odvolacím řízení - v důsledku úpravy obsažené v §213 odst. 3 o. s. ř.; podle tohoto ustanovení totiž platí, že při zjišťování skutkového stavu odvolací soud nepřihlíží ke skutečnostem nebo důkazům, které byly účastníky řízení uplatněny v rozporu s §205a o. s. ř. nebo §211a o. s. ř. (shodně srov. v právní teorii např. Bureš, J. - Drápal, L. - Krčmář, Z. - Mazanec, M.: Občanský soudní řád. Komentář. II. díl, 6. vydání, Praha, C. H. Beck 2003, str. 962-963 a v rozhodovací praxi soudů např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2003, sp. zn. 29 Odo 850/2001, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročník 2003, pod číslem 209). Jiný postup než kasaci rozhodnutí soudu prvního stupně by při zjištění existence popsané vady řízení mohl odvolací soud zvolit jen v případě, že by žalobce na řádné poučení odvolacího soudu podle §118a o. s. ř., nijak nereagoval.
Lze tedy uzavřít, že při zaujatém právním názoru měl odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušit pro jinou vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a která spočívá v absenci poučení podle §118a odst. 2 a 3 o. s. ř., anebo odvolateli poskytnout potřebné poučení, přičemž, pokud by odvolatel hodlal předložit důkazy k prokázání svého nároku, musel by odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně rovněž zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) napadený rozsudek podle §243b odst. 2 o. s. ř. pro tuto vadu zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro soud prvního stupně (odvolací soud) závazný O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 6. dubna 2004
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu