ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.1469.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 1469/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. ledna 2004 o dovolání podaném obviněným J. Ch.,proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2003, sp. zn. 7 To 106/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 5 T 70/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 1. 2003, sp. zn. 5 T 70/2002, byl obviněný J. Ch. uznán vinným trestným činem útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), b) tr. zák., který po skutkové stránce spočíval v tom, že „dne 16. 1. 2002 kolem 12.00 hodin v P., před domem, po výzvě k prokázání totožnosti a předložení dokladů v souvislosti s projednáním dopravního přestupku, fyzicky napadl službu konajícího strážníka Městské policie P., tím způsobem, že jej opakovaně kopal do nohou pod kolena, přičemž se snažil nastoupit do automobilu a když se mu toto podařilo, nastartoval a ve snaze z místa činu odjet, nacouval zadní částí vozidla do levé nohy poškozeného, který upadl na zem a v důsledku celého jednání obviněného utrpěl pohmoždění levé dolní končetiny v oblasti velkého chocholíku a v horní části bérce a podvrtnutí křížokyčelního skloubení s dobou léčení od 17. 1. 2002 do 23. 2. 2002.“ Za tento trestný čin byl podle §155 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku. Podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dva a půl roku. Podle §49 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dva a půl roku.
O odvolání, které obviněný proti tomuto rozsudku podal, rozhodl v druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. 3. 2003, sp. zn. 7 To 106/2003, jímž odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 20. 3. 2003 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Shora citované usnesení odvolacího soudu napadl obviněný J. Ch. dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř., přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel poukázal na nesprávné právní posouzení skutku nalézacím i odvolacím soudem, když důkazy provedené před oběma soudy podle jeho přesvědčení neumožňovaly závěr, že se inkriminovaný skutek stal a že jej spáchal dovolatel (obviněný). K hodnocení důkazů soudy dovolatel především namítl, že poškozený V. P. na jedné straně uvedl podrobnosti svého údajného napadení, avšak na druhé straně nebyl vůbec schopen popsat, jak k najetí vozidla na jeho osobu došlo a do které části jeho těla vozidlo narazilo. Podle dovolatele tvrzení poškozeného tom směru, že vzhledem ke svému věku a pracovnímu vytížení, si okolnosti nárazu vozidla, na rozdíl okolností týkajících se napadení dovolatelem, nepamatuje (ačkoliv nebyl ani v krátkodobém bezvědomí), postrádá logiku a ve svém důsledku svědčí o tom, že k najetí vozidlem do jeho osoby vůbec nedošlo. V uvedené souvislosti dovolatel poukázal rovněž na výpověď znalce z oboru zdravotnictví před soudem druhého stupně, podle níž poranění poškozeného ničím nenasvědčovala tomu, že by do jakékoliv části jeho těla narazil automobil. Podle dovolatele kromě rozporné výpovědi poškozeného neexistuje vůbec žádný další přímý či nepřímý důkaz, že se předmětný skutek stal tak, jak jej popisuje poškozený. Navíc důkaz, a to rekognice, při které byl dovolatel identifikován svědkem Ing. V. F., byl s ohledem na zjištěné procesní vady shledán nepoužitelným. Dovolatel současně připomněl, že lze mít důvodné pochybnosti též v tom směru, zda dlouhodobá pracovní neschopnost poškozeného nemohla být případně ovlivněna i nějakými jinými vnějšími příčinami, neboť podle znalce byla omezená hybnost nohou poškozeného způsobena jeho dlouhodobými chronickými potížemi.
S ohledem na výše uvedené důvody je podle dovolatele zcela zřejmé, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a dovolání je tudíž důvodné. V jeho petitu pak navrhl, aby dovolací soud „ podle §265k tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a tím zrušil výrok o vině i trestu a dále aby podle §265l tr. ř. přikázal soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.“
K dovolání obviněného se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně (dále jen „státní zástupkyně“) a uvedla, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř. a v §265b odst. 2 tr. ř. Podle názoru státní zástupkyně je v případě obviněného J. Ch. z obsahu dovolacích námitek zřejmé, že použitý dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je sice formálně tvrzen, ale nikoli též „materiálně“ odůvodněn. Dovolatel podle ní totiž napadenému rozhodnutí nevytýká konkrétní vady právního posouzení předmětného jednání, neboť jeho argumentace směřuje výhradně ke změně skutkových zjištění, o jejichž přehodnocení dovolatel usiluje celou řadou skutkových námitek, které však stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Státní zástupkyně proto navrhla, aby dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. podané dovolání odmítl. Pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že je na místě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř., vyjádřila státní zástupkyně souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Obviněný J. Ch. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání současně splňuje náležitosti předpokládané v ustanovení §265d odst. 2 věta první tr. ř. a §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které je obviněným dovolání opíráno, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který v dovolání odkazuje. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky, zvláště pokud k pochybení došlo v neprospěch obviněného.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V posuzované věci však námitky dovolatele J. Ch. uplatněné na základě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. směřují výhradně do oblasti skutkových zjištění, je-li jím tvrzeno, že skutek zjištěný soudy obou stupňů a popsaný ve výroku rozsudku soudu prvního stupně se nestal, a že tedy oba soudy nesprávně vyhodnotily provedené důkazy a relevantní skutečnosti z nich vyplývající. S tím pak dovolatel spojuje (jako důsledek vytýkaných procesních vad) namítané vadné právní posouzení skutku jako trestného činu útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a, b) tr. zák., když podle jeho přesvědčení nebylo možno dospět ke skutkovým závěrům, které by použití této právní kvalifikace umožňovaly. Z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu je přitom zřejmé, že soudy obou stupňů po zhodnocení provedených důkazů vycházely z jiných skutkových zjištění (jež jsou v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu vyložena a odůvodněna), než jaká podle dovolatele měly učinit, a na těch následně založily posouzení hmotně právních otázek. Podle Nejvyššího soudu se tak dovolatel v rámci dovolacího důvodu uplatněného podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. de facto domáhal revize zjištěného skutkového stavu, tzn. že dovolání uplatnil na procesním (§2 odst. 5, 6 tr. ř.) a nikoliv na hmotně právním základě. Jeho námitky proto pod uvedený důvod dovolání nespadají.
Závěrem je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02 a III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného J. Ch. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. ledna 2004
Předseda senátu :
JUDr. Eduard Teschler