ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.1489.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 1489/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. února 2004 o dovolání podaném F. M., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 1 To 360/2002 ze dne 30. 8. 2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 3 T 28/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně sp. zn. 3 T 28/2000 ze dne 25. 2. 2002 byl dovolatel uznán vinným návodem k trestnému činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §10 odst. 1 písm. b) trestního zákona (dále jen tr. zák) k §158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zák. a odsouzen podle §158 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem a dále k trestu zákazu činnosti a trestu peněžitému.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal F. M. a v jeho neprospěch rovněž státní zástupce, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 30. 8. 2002, sp. zn. 1 To 360/2002, jímž z podnětu dovolatele a dalších tehdy spoluobžalovaných napadený rozsudek zrušil podle §258 odst. 1 písm. b), c) trestního řádu (dále jen tr. ř.) a za podmínek §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. sám ve věci znovu rozhodl tak, že dovolatele uznal vinným návodem k trestnému činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §10 odst. 1 písm. b) tr. zák., §158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zák., jehož se dopustil skutkem přesně popsaným ve výroku citovaného rozsudku a uložil mu stejný trest jako soud nalézací. Odvolání státního zástupce pak podle §253 odst. 3 tr. ř. odmítl.
Proti označenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal F. M. bianco dovolání, které následně doplnil i co do jeho odůvodnění. Dovolání podal prostřednictvím svého obhájce, včas a za splnění i dalších podmínek, které zákon pro podání dovolání vyžaduje. Citovaný rozsudek napadl v celém rozsahu, přičemž za dovolací důvod označil ten, který je vymezen ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech svého dovolání poukázal nejprve na procesní vady, které předcházely vydání napadeného rozsudku a které spočívaly v tom, že v žádném z konaných hlavních líčení nebyl nikdo ze slyšených svědků poučen v souladu s ustanovením §100 tr. ř., což představuje neodstranitelnou vadu řízení a již proto měl být zrušen rozsudek nalézacího soudu. Další výhrady vznesl proti soudy učiněným skutkovým zjištěním s tím, že nebyl opatřen žádný relevantní a procesně správný důkaz o tom, že dovolatel přemluvil spoluobžalovaného R. M. k jednání v rozsudku popsaném, když v této souvislosti soudy vycházely z výpovědi spoluobžalovaného, kterou učinil ještě před tím, než bylo dovolateli sděleno obvinění. Dále poukázal na výpovědi svědků, které konkrétně označil s tím, že tito vůbec nebyli slyšeni, a to ani v přípravném řízení ani v řízení před soudy. K další skupině konkrétně označených svědků potom uvedl u kterých z nich byla pouze čtena jejich výpověď z přípravného řízení, učiněná v tomto řízení procesně vadně a u kterých vůbec nebylo zjišťováno, zda vlastnili řidičský průkaz již ve Vietnamu a o jaký typ řidičského oprávnění se jednalo. Konstatuje, že z celé řady svědků to byla pouze jedna svědkyně, u které bylo nepochybně prokázáno /procesně správným a úplným výslechem/, že neměla řidičský průkaz s tím, že tato skutečnost nemůže přivodit závěr soudu k užití „zvýšené“ sazby §158 odst. 2 tr. zák. V této souvislosti má za to, že v odsuzujícím rozsudku ani odvolací soud se dostatečně nevypořádal s „naplněním materiální stránky podle ust. §88 odst. 1 tr. zák.“/ v souvislosti s aplikací trestní sazby podle ustanovení §158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zák./. Namítl, že takto nelze v dosud neprokázaném jednání dovolatele spatřovat jiný zvlášť závažný následek, když v napadeném rozhodnutí v tomto směru chybí i v jeho odůvodnění příslušná argumentace. S ohledem na uvedené potom navrhl, aby k podanému dovolání „bylo rozhodnuto tak, že z důvodu ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 8. 2002 zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí“.
K podanému dovolání se vyjádřila i státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, když konstatovala, že dovolání se opírá o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s námitkou, že napadený rozsudek byl vydán na základě nesprávného hodnocení důkazů a nesprávného právního posouzení věci a dále na základě procesních vad, které měly vést k vydání nesprávného rozhodnutí ve věci samé. Poukázala též na to, že podané dovolání bylo odůvodněno opožděně, když soudu prvního stupně bylo doručeno až dne 3. 6. 2003, když lhůta pro jeho podání uplynula již 15. 5. 2003. Dovolatelem uváděný důvod tak nekoresponduje s obsahem jeho odůvodnění, resp. toto odůvodnění je takto pouze obecné. Za popsané situace má za to, že takto podané dovolání bylo podáno z jiného důvodu než je vyjmenován v ustanovení §265b tr. ř., není možné o něm věcně rozhodovat, a proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Ještě před úvahami o důvodnosti samotného dovolání je na místě, aby dovolací soud uvedl, že stanovisko státní zástupkyně ke včasnosti doplněných důvodů u podaného dovolání dovolací soud nesdílí. Je sice pravdou, že dovolání bylo podáno bianco, na samotném konci dovolací lhůty vymezené ustanovením §265e odst. 1 tr. ř. s tím, že podle ustanovení §265f odst. 2 tr. ř. rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání. Je však nutné vzít v úvahu i ustanovení §265h odst. 1 tr. ř. podle kterého, nesplňuje-li dovolání obviněného podané jeho obhájcem náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., vyzve ho předseda senátu, aby vady odstranil ve lhůtě dvou týdnů, kterou mu zároveň stanoví a upozorní ho, že jinak bude dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. V dané věci však uvedeným způsobem předseda senátu soudu prvního stupně nepostupoval a dovolání bylo doplněno o důvody po uplynutí devatenácti dnů, tedy zcela jistě v době, na kterou měla být poskytnuta dovolateli lhůta shora popsaným způsobem. Uvedenou okolnost tak za dané situace nelze přičíst k tíži dovolatele a s ohledem na uvedené tak lze mít za to, že dovolání včetně důvodů v něm obsažených bylo podáno včas, nehledě na to, že ze spisového materiálu se podává, že rozsudek odvolacího soudu byl dovolateli doručen až dne 7. 7. 2003.
K samotnému dovolatelem uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zapotřebí uvést, že ten je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání je takto určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, tedy nikoli z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tedy zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí být především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, případně i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva obecně.
S přihlédnutím ke skutečnostem uvedeným v předchozím odstavci lze mít za to, že dovolací důvod uplatněný v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn právně relevantně ve vztahu k posouzení okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby (§88 odst. 1 tr. zák.), kdy dovolatel byl shledán vinným návodem k trestnému činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §10 odst. 1 písm. b) k §158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zák. s tím, že uvedeným trestným činem způsobil jiný zvlášť závažný následek. V posuzované věci uvedený znak (zvlášť závažný následek ve smyslu ustanovení §88 odst. 1 tr. zák.) vysvětlil soud prvního stupně odpovídajícím způsobem v důvodech svého rozhodnutí, když poukázal na to, že popsané trestné jednání dovolatele bylo pácháno delší dobu, bylo koordinováno s další osobou bez níž by nemohlo být uskutečněno a bylo také plánováno. Současně bylo poukázáno na jeho rozsah, který vyvolal vážnou nedůvěru k činnosti orgánů státu u větší skupiny lidí. S těmito důvody se shodl i odvolací soud, když na ně ve svém rozhodnutí poukázal také a z pohledu již řečeného k takto přijatým závěrům nemá výhrad ani soud dovolací.
Skutkový stav ve věci zjištěný po vyhodnocení provedených důkazů, jež byl formulován ve výrokové části rozsudku odvolacího soudu a rozveden též v jeho odůvodnění, obsahuje všechny základní skutkové okolnosti, jež ve svém souhrnu tvoří zákonné znaky skutkové podstaty návodu k shledanému trestnému činu a vystihuje účastenství dovolatele i na jeho dokonání. Z provedeného dokazování nepochybně plyne, že dovolatel úmyslně působil na veřejného činitele ve snaze opatřit sobě neoprávněný prospěch, když ho měl k tomu, aby vykonával svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu. Z popisu skutku a z důvodů obsažených v napadeném rozhodnutí vyplývá, že zjištěné skutkové okolnosti umožňují závěr o zavinění dovolatele, jakož i existenci příčinného vztahu mezi jeho jednáním a způsobeným následkem. Převažující námitky dovolatele uplatněné na základě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. však směřují výhradně do oblasti skutkových zjištění, když je tvrzeno, že zjištěný a ve výrocích předmětných rozhodnutí popsaný skutek se nestal, případně nebyl prokázán a že tedy i odvolací soud nesprávně vyhodnotil provedené důkazy a relevantní skutečnosti z nich plynoucí, případně neprovedl důkazy další. I tyto skutečnosti odvolací soud reflektoval v důvodech svého rozhodnutí a v tomto směru uvedl, že za dané důkazní situace vycházel z verze pro dovolatele nejpříznivější. Z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu je tak zřejmé, že ten po zhodnocení provedených důkazů vycházel ze skutkových zjištění, která ve svém rozhodnutí vyložil a odůvodnil a na nich také následně založil posouzení hmotně právních otázek. Učiněná skutková zjištění a právní závěry z nich vyvozené potom nelze mít za extrémně nesouladná. Podle přesvědčení Nejvyššího soudu se tak dovolatel v uvedeném směru svých námitek v rámci dovolacího důvodu uplatněného podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. fakticky domáhá revize zjištěného skutkového stavu věci a dovolání uplatnil na procesním (§2 odst. 5, 6 tr. ř.) a nikoliv na hmotně právním základě, když část jeho námitek je právě i charakteru ryze procesního. Souhrnně potom nezbývá než konstatovat, že námitky takto vznesené pod uvedený dovolací důvod nespadají.
Je na místě také připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání na příslušné zákonné ustanovení obsažené v §265b tr. ř., na straně druhé však musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů korespondovat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu České republiky ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03 ).
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné, přičemž toto své rozhodnutí učinil za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265 n tr. ř.).
V Brně dne 11. února 2004
Předseda senátu:
Mgr. Josef Hendrych
Vypracoval:
JUDr. Vladimír Jurka