ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.316.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 316/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. dubna 2004 o dovolání podaném obviněným M. L., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici H. S., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 7. 2003, sp. zn. 5 To 460/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 4 T 199/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 21. 5. 2003, sp. zn. 4 T 199/2003, byl obviněný M. L. uznán vinným trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. a pokusem trestného činu krádeže podle §8 odst. 1, §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák., které po skutkové stránce spočívaly v tom, že „dne 13. 2. 2003 ve večerních hodinách v L. u dosud neobývaného domu rozbil plastové dveře do garáže v hodnotě 21.053,- Kč, poté okno do koupelny v hodnotě 4.415,- Kč, tímto oknem vnikl dovnitř, dům prohledal a připravil si k odcizení rotoped v hodnotě 8.700,- Kč, vrtačku v hodnotě 1.250,- Kč prodlužovací kabel v hodnotě nejméně 650,- Kč, nástěnná svítidla v hodnotě 1.300,- Kč a další drobné věci ke škodě manželů M. a D. R., následně z domu odešel a krátce na to byl policií zajištěn a následně dodán do výkonu trestu odnětí svobody pro jinou trestnou činnost, přičemž tohoto jednání se dopustil přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 26. 3. 2001, sp. zn. 6 T 34/2001, s právní mocí dnem 3. 7. 2001 odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. a byl mu uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, který dosud nevykonal.“ Podle §247 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, přičemž za podmínek §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro jeho výkon zařazen do věznice s ostrahou.Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. soud rozhodl, že obviněný je povinen nahradit poškozené společnosti K., p., a.s. se sídlem P., agentura Ch., škodu způsobenou trestným činem v částce 26.793,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 3% p.a. počínaje od 5. 5. 2003 do zaplacení.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl v druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 17. 7. 2003, sp. zn. 5 To 460/2003, jímž podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o náhradě škody. Podle §259 odst. 3 tr. ř. pak odvolací soud sám znovu rozhodl tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř. je obviněný M. L. povinen zaplatit na náhradu způsobené škody poškozené společnosti K. p., a.s., se sídlem P., agentura Ch., částku 25.743,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 5. 5. 2003 do zaplacení. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 17. 7. 2003 (§139 odst. 1 písm. a/ tr. ř. ), přičemž k tomuto dni nabyl v nezrušené části právní moci i rozsudek soudu prvního stupně.
Proti shora citovanému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 7. 2003 , sp. zn. 5 To 460/2003, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, jímž napadl výrok o vině pokusem trestného činu krádeže podle §8 odst. 1, §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel vyslovil nesouhlas s kvalifikací předmětného skutku jako pokusu trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 k §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. Namítl, že soud prvního stupně nedostatečně zjistil skutkový stav věci, když se opřel pouze o tvrzení poškozené o tom, že rotoped, který byl údajně v podkroví, chtěl odcizit, a proto jej snesl do chodby v přízemí. Dovolatel zdůraznil, že kromě tohoto tvrzení nebyly žádné další důkazy o tom, že by s rotopedem manipuloval. Konstatoval, že policie zajistila trasologické stopy pouze v přízemí domu, přičemž z rotopedu nebyly sejmuty otisky prstů, které by v daném případě nade vší pochybnost prokázaly, že to nebyl on, kdo rotoped přenášel. Dovolatel dále poukázal na to, že nebylo rovněž prokázáno, že by v době svého zadržení měl u sebe některé z věcí, které měly být předmětem pokusu trestného činu krádeže. V tomto směru pak odkázal též na vyjádření svědků R. S. a M. B. Dovolatel současně uvedl, že i nadále setrvává na svém tvrzení, že tašky, které obsahovaly součástky pro dokončení stavby, vynesl z přístěnku proto, aby si zde vytvořil prostor pro přespání.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem obviněný v petitu dovolání navrhl, aby dovolací soud „zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině pod bodem 2 rozsudku a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Lounech“.
K dovolání obviněného se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která podané dovolání shledala přípustným. Současně uvedla, že dovolatelem použitý dovolací důvod ovšem nekoresponduje s obsahem odůvodnění podání, neboť uváděné argumenty se týkají hodnocení důkazů z hlediska právní kvalifikace a v závislosti na tom ukládání trestu. V uvedeném smyslu jde o opakování obhajoby obviněného (dovolatele), jak ji uplatnil již v rámci odvolání jako řádného opravného prostředku, a se kterou se odvolací soud vypořádal. Poněvadž se dovolatel v rámci podaného mimořádného opravného prostředku podle státní zástupkyně domáhá výlučně hodnocení důkazů odlišného od jejich hodnocení soudy obou stupňů, nelze podle jejího názoru uplatněnou argumentaci podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani pod jiný dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b tr. ř. Státní zástupkyně proto navrhla, aby dovolací soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a toto rozhodnutí v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání.
Obviněný M. L. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.) a současně splňuje náležitosti předpokládané v ustanovení §265d odst. 2 věta první tr. ř. a §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) tr. ř.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které je obviněným dovolání opíráno, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky, zvláště pokud k pochybení došlo v neprospěch obviněného.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva ( především trestního, ale i jiných právních odvětví ).
V projednávané věci však dovolatel nenamítl rozpor mezi popisem skutku a soudy užitou právní kvalifikací ani nesprávnost posouzení souvisejících důležitých hmotně právních skutečností. Shora uvedený dovolací důvod opřel výlučně o nesouhlas se způsobem hodnocení důkazů soudy obou stupňů, když namítl v podstatě to, že obsah provedených důkazů závěr o jeho vině pokusem trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 tr. zák. k §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. nedovoloval. S tím pak dovolatel ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu spojoval (jako důsledek vytýkaných vad) namítané vadné právní posouzení skutku. Z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu i z rozsudku soudu prvního stupně však vyplývá, že oba soudy po zhodnocení provedených důkazů vycházely z odlišných skutkových zjištění (která jsou v jejich rozhodnutích náležitě rozvedena a odůvodněna), než jaká měly podle dovolatele učinit, a na těch následně založily posouzení relevantních hmotně právních otázek. To znamená, že se dovolatel s poukazem na vytýkané porušení zásad o provádění a hodnocení důkazů vyplývajících z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. domáhal revize soudy zjištěného skutkového stavu věci, tzn. že dovolání ve skutečnosti uplatnil na procesním (§2 odst. 5, 6 tr. ř.) a nikoli hmotně právním základě. Jeho námitky tedy pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nespadají.
Závěrem je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02 , III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného M. L. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 7. dubna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler