ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.496.2004.2
3 Tdo 496/2004-I.
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. srpna 2004 v řízení o dovoláních, která podali obvinění F. K., P. M., a P. L., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 10. 2003, sp. zn. 1 To 487/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 9 T 208/2002, takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 10. 2003, sp. zn. 1 To 487/2003, v bodě I. v části týkající se obviněných F. K., P. M. a P. L. z r u š u j e.
Současně se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušenou část tohoto rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265k odst. 2 tr. ř. za použití §261 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 10. 2003, sp. zn. 1 To 487/2003, v bodě I. v části týkající se obviněných Z. J. a K. P.
Současně se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušenou část tohoto rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
V rámci rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 26. 3. 2003, sp. zn. 9 T 208/2002, v řízení vedeném proti obviněným L. S., F. K., P. M., P. L., Z. J., K. P., M. P., A. B., T. M., J. B., J. M. a M. Ž. byli obvinění F. K., P. M. a P. L. uznáni vinnými trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §196 odst. 2 tr. zák., trestným činem hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení podle §198 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák. a trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., jichž se podle 2. bodu rozsudku dopustili s obviněnými L. S., Z. J. a K. P. tím, že „dne 9. 8. 2002 kolem 23.40 hodin v Č. T., okres K., na ul. K., po předchozí dohodě spolu s dalšími minimálně šesti osobami přijeli před diskotéku A. nejméně ve čtyřech vozidlech v úmyslu odplatit předchozí napadení F. K. na diskotéce v B., postupně z těchto vozidel vystoupili a pomalu se přiblížili ze dvou stran ke vchodu do budovy diskotéky, kde stálo nejméně osm osob převážně romského etnika, a tyto obstoupili v úmyslu zabránit v jejich útěku, přičemž obžalovaný L. S. a P. M. byli ozbrojeni baseballovými pálkami a obžalovaný K. P. plynovou pistolí, kdy ze skupiny obžalovaných a dalších společně přicházejících osob byly pronášeny výroky mimo jiné „vy černé kurvy“, „vy černé svině“, „my vás dobijeme“, „my vás zabijeme“, přičemž poškozenému V. P. české národnosti, D. Č. a N. G., romské národnosti, se nepodařilo utéci, a byli některými z obžalovaných a dalších přítomných útočníků fyzicky napadeni, a to tak, že poškozený V. P. byl baseballovou pálkou udeřen do zad pod levou lopatku a následně, když se otočil, tak dostal ránu pěstí pod levé oko, v důsledku čehož upadl na zem, kde byl ještě dvakrát kopnut nohou do loktů obou rukou, čímž mu bylo způsobeno zhmoždění levé tváře a zad s dobou léčení jeden až dva dny, pošk. D. Č. byl fyzicky napaden tak, že při útěku byl strhnut za mikinu, v důsledku čehož upadl na zem, kde ho nejméně tři osoby z řad obviněných kopaly, přičemž jedna z nich ho udeřila ještě pěstí do obličeje, čímž mu bylo způsobeno pohmoždění a oděrky na zádech v oblasti lopatky s dobou léčení tři dny a pošk. N. G. byl napaden tak, že byl udeřen pěstí a lokty do obličeje a poté obžalovaným L. S. baseballovou pálkou napaden úderem do pravé nohy v oblasti kolene, v důsledku čehož upadl na zem a další osoby ho ještě několikrát koply do obličeje, a uvedeným jednáním mu bylo způsobeno zranění – pohmoždění měkkých tkání pravého ramene s bolestivostí a tříštivou zlomeninou pravé čéšky s dobou léčení od 10. 8. 2002 nejméně do 17. 12. 2002, přičemž útočníci doprovázeli fyzický útok vůči němu slovy „ty černá kurvo, ty nemáš dost, ty negerská svině“ a po zastrašovacím výstřelu do vzduchu provedeném obž. K. P., nastoupili do vozidel a z místa odjeli.“
Za to byli obvinění F. K., P. M. a P. L. odsouzeni podle §196 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. každý k úhrnnému trestu odnětí svobody na 1 rok, jehož výkon byl každému z nich podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1. tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 2 let.
O odvoláních která proti tomuto rozsudku podali okresní státní zástupce v Karviné a obvinění P. M. a P. L. (a také obvinění L. S., Z. J. a K. P.), rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě. Rozsudkem ze dne 22. 10. 2003, sp. zn. 1 To 487/2003, v bodě I. z podnětu odvolání okresního státního zástupce v Karviné podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ohledně obviněných F. K., P. M., P. L., Z. J. a K. P. ve výroku o vině pod bodem 2. a v navazujících výrocích o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že tyto obviněné uznal vinnými trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §196 odst. 2 tr. zák., trestným činem hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení podle §198 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák. a trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., jichž se podle rozsudku dopustili skutkem popsaným ve výroku rozsudku soudu prvního stupně (srov. shora). Za to každého z těchto obviněných odsoudil podle §222 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 3 roky, pro jehož výkon každého z nich zařadil podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. V bodě III. odvolání obviněných P.M., P. L., Z. J. a K. P. podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl. Předmětný rozsudek obsahuje i další výroky, jež se však obviněných F. K., P. M., P. L., Z. J. a K. P. netýkají. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 22. 10. 2003 /§139 odst. 1 písm. a) tr. ř./.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě podali obvinění F. K., P. M. a P. L. prostřednictvím svých obhájců dovolání, přičemž všichni uplatnili dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný F. K. v odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku vyjádřil výhrady proti závěru odvolacího soudu, který dovodil jeho spolupachatelství k trestnému činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 2 tr. zák. Současně uvedl, že nelze akceptovat argumentaci, kterou v souvislosti s touto právní kvalifikací odvolací soud použil. Dovolatel přitom zdůraznil že pokud byla poškozenému N. G. způsobena újma na zdraví, pak byla následkem toliko jednoho úderu baseballovou pálkou způsobeného jediným obviněným, který vybočil z rámce společného jednání. V souvislosti s tím dovodil, že ze skutkových okolností zjištěných okresním soudem a přejatých soudem odvolacím, nelze bez dalšího „v rámci jakési kolektivní viny“ dovozovat společný úmysl obviněných způsobit poškozeným újmu na zdraví, resp. pro případ jejího způsobení být s tím srozuměn.
V závěru dovolání proto obviněný F. K. navrhl, aby dovolací soud z dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušil ve smyslu ustanovení §265k ve vztahu k němu výrok I. napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě a ve smyslu ustanovení §265l tr. ř. přikázal krajskému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Také obviněný P. M. dovodil, že odvolací soud jeho jednání nesprávně právně posoudil, uznal-li jej vinným jako spolupachatele trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, odst. 2 tr. zák. Uvedl, že ze skutkových zjištění, která odvolací soud převzal, vyplynulo, že újma na zdraví byla poškozenému N. G. způsobena jediným úderem baseballovou pálkou provedeným jediným obviněným, který se k tomuto jednání doznal. Podle zjištění okresního soudu žádný z ostatních útoků nebyl natolik razantní, aby vedl ke vzniku vážnějšího poškození zdraví a naplnění znaků trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. Zjištěné skutkové okolnosti, jež do svého rozhodnutí převzal odvolací soud, nenaplňují podle přesvědčení dovolatele bez dalšího společný úmysl způsobit poškozeným těžkou újmu na zdraví, resp. pro případ jejího způsobení být s tím srozuměn, když újma na zdraví byla v daném případě způsobena vybočením jediného pachatele z rámce společného jednání.
V závěru dovolání proto obviněný P. M. navrhl, aby dovolací soud z dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušil ve smyslu ustanovení §265k tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ve výroku pod bodem I. ve vztahu k jeho osobě a ve smyslu ustanovení §265l odst. 1 tr. ř. přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný P. L., stejně jako již jmenovaní dovolatelé, označil za nesprávnou právní kvalifikaci skutku jako trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. Uvedl přitom, že toto posouzení bylo důsledkem nesprávného hodnocení důkazů (podle jeho názoru může být důvodem dovolání nesprávné hodnocení důkazů, neboť právní posouzení skutku je vždy důsledkem hodnocení důkazů a skutkových zjištění soudu). Dále uvedl, že mezi nimi (obviněnými) existovala dohoda pomstít F. K., nic jiného. Nelze tedy podle jeho slov dovodit, že měli v úmyslu způsobit poškozenému těžkou újmu na zdraví. Připustil, že poškozené obklíčili, že někteří z nich (obviněných) měli baseballovou pálku a „zřejmě tam byla i jedna plynová pistole“ (což však z vlastního pozorování neví), přičemž měli nad poškozenými početní převahu. Tyto skutečnosti by však podle něho neměly opravňovat orgány činné v trestním řízení k závěru o společném úmyslu způsobit těžkou újmu na zdraví. V souvislosti s citací zákonné úpravy úmyslného a nedbalostního zavinění shledal, že dovodit přímý úmysl je nemožné (nikdo, snad kromě obviněného L. S., nechtěl způsobit těžkou újmu na zdraví), a vyslovil názor, že nevědomou nedbalost by jim asi nikdo nevěřil. V návaznosti na to se zabýval zbývajícími formami úmyslného a nedbalostního zavinění, přičemž zdůraznil, že dovozovat ze skutkových okolností jím zmíněných, že byli srozuměni s tím, že může dojít k těžké újmě na zdraví, a nedovozovat, že jen bez přiměřených důvodů spoléhali na to, že k těžké újmě na zdraví nedojde, je v rozporu s §2 odst. 2, odst. 5, odst. 6 tr. ř. Soudům obou stupňů vytknul, že se nezabývaly možnou nedbalostí. Svůj názor v další části dovolání podrobněji (včetně citace uvedených ustanovení trestního řádu) vyložil, přičemž uvedl, že jejich obhajobu, z níž vyplývalo, že nebyl dán společný úmysl způsobit těžkou újmu na zdraví, nikdo nevyvrátil a žádný důkaz o opaku nebyl proveden. V souvislosti s tím opětovně vytknul soudu porušení zmíněných procesních ustanovení, zvláště zásady volného hodnocení důkazů. Dovolatel rovněž uvedl, že ve vztahu k němu nelze dovodit ani objektivní stránku trestného činu ublížení na zdraví podle §222 tr. zák.
V závěru dovolání proto obviněný P. L. navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.
V doplňku dovolání, v němž opakoval, o jaký dovolací důvod tento mimořádný opravný prostředek opírá (podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.) a velmi stručně připomněl konkrétní důvody, obviněný P. L. deklaroval, že není rasista, a k doložení tohoto tvrzení předložil prohlášení Ing. M. F.
K dovoláním všech dovolatelů se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Zdůraznil, že pokud odvolací soud vyhověl odvolání státního zástupce a trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. uznal vinným (vedle obviněného L. S.) i ostatní obviněné, a to jako spolupachatele, odpovídá tato právní kvalifikace provedenému dokazování a nelze přisvědčit námitce dovolatelů, že se jednalo o exces ze strany obviněného L. S. Vyložil přitom skutkové okolnosti prokázané provedeným dokazováním, na základě nichž tento závěr učinil, s tím, že je třeba přisvědčit odvolacímu soudu, že všichni pachatelé jednali po vzájemné dohodě vůči poškozeným jako spolupachatelé, přičemž byli srozuměni s tím, že jejich jednání je způsobilé ke vzniku těžké újmy na zdraví u poškozených, k čemuž také v případě poškozeného N. G. došlo. Státní zástupce proto s názorem, že všechna podaná dovolání jsou zjevně neopodstatněná, navrhl, aby Nejvyšší soud tato dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a učinil tak za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda dovolání byla podána včas a oprávněnými osobami, zda mají všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytují podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Obvinění F. K., P. M. a P. L. jsou podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobami oprávněnými k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jich bezprostředně dotýká. Dovolání, jež splňují náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podali prostřednictvím svých obhájců, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud současně shledal, že všechna dovolání jsou z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. přípustná, neboť bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadají pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřují proti rozsudku, jímž byli obvinění uznáni vinnými a uložen jim trest.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále, jak již naznačeno, zapotřebí posoudit otázku, zda dovolateli uplatněný dovolací důvod (resp. konkrétní argumenty, o něž jsou dovolání opírána) lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03 str. 6). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst.1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky, zvláště pokud k pochybení došlo v neprospěch obviněného.
Nejvyšší soud dále (vzhledem k názoru obviněného P. L., že důvodem dovolání může být nesprávné hodnocení důkazů ) zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a mezinárodněprávními instrumenty je třeba poukázat na to, že žádný z těchto právních aktů neupravuje právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou především v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Obviněný P. L. v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatňuje výhrady zejména vůči způsobu hodnocení důkazů a skutkovým závěrům rozvedeným v rozhodnutí zvláště soudu druhého stupně. De facto zpochybňuje skutková zjištění popsaná v napadeném rozhodnutí s tím, že podle něho nebyly vzaty v úvahu významné skutkové okolnosti, jež měly vyplývat z provedeného dokazování a měly jednoznačně svědčit v jeho prospěch. Podle jeho přesvědčení totiž objektivně existoval takový důkazní stav, který spolehlivý závěr o jeho vině trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. nedovoloval. Uvedený dovolací důvod spatřuje především v porušení procesních zásad vymezených v ustanovení §2 odst. 2, odst. 5, odst. 6 tr. ř., jehož důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci. Takové námitky však pod uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze, i když jmenovaný dovolatel v souvislosti s nimi formálně na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odkazuje.
Pokud by bylo dovolání obviněného P. L. založeno pouze na citovaných (skutkových) výhradách, Nejvyšší soud by v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. rozhodl o jeho odmítnutí s tím, že jde o dovolání, které bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Část dovolacích argumentů tohoto obviněného však směřuje, stejně jako výhrady obviněných F. K. a P. M., i do právního posouzení skutku zjištěného nalézacím soudem. Dovolatelé totiž v podstatě shodně namítli, že skutková zjištění, jež do svého rozhodnutí převzal soud druhého stupně, neumožňují pro absenci společného úmyslu způsobit další osobě těžkou újmu na zdraví (těžká újma na zdraví byla poškozenému N. G. v daném případě způsobena podle jejich tvrzení vybočením jediného pachatele – obviněného L. S. z rámce společného jednání) činit závěr o jejich vině trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. Obviněný P. L. dodal, že ve vztahu k němu nelze dovodit ani objektivní stránku tohoto trestného činu. Z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jde o námitky právně relevantní.
Podle §222 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák se trestného činu ublížení na zdraví dopustí ten, kdo jinému úmyslně způsobí těžkou újmu na zdraví a takový čin spáchá na jiném pro jeho politické přesvědčení, národnost, příslušnost k etnické skupině, rasu, vyznání nebo proto, že je bez vyznání.
Podle §9 odst. 2 tr. zák. byl-li trestný čin spáchán společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama.
Spolupachatelství předpokládá spáchání trestného činu společným jednáním a úmysl k tomu směřující. O společné jednání jde tehdy, jestliže každý ze spolupachatelů naplnil svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, nebo jestliže každý ze spolupachatelů svým jednáním uskutečnil jen některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu, jež je pak naplněna jen souhrnem těchto jednání, anebo i jestliže jednání každého ze spolupachatelů je aspoň článkem řetězu přičemž jednotlivé činnosti – články řetězu – směřují k přímému vykonání trestného činu a jen ve svém celku tvoří jeho skutkovou podstatu a působí současně (srov. např. rozh. č. 36/1973 Sb. rozh. tr.). Vždy však spolupachatelství jako společné jednání dvou nebo více osob musí naplňovat znaky jednání popsaného v příslušné skutkové podstatě téhož trestného činu. K naplnění pojmu spolupachatelství není třeba, aby se všichni spolupachatelé zúčastnili na trestné činnosti stejnou měrou. Stačí i částečné přispění, třeba i v podřízené roli, jen když je vedeno stejným úmyslem jako činnost ostatních pachatelů, a je tak objektivně i subjektivně složkou děje tvořícího ve svém celku trestné jednání („spolupachatelem jest také ten, kdo přispěl k provedení činu částečně, třebas v roli podřízené, jen když byl veden týmž úmyslem, jako ostatní pachatelé“ - srov. rozh. č. 786/1922 Sb. rozh. NS).
Podle přesvědčení Nejvyššího soudu však právní závěr o vině dovolatelů (a obviněných Z. J. a K. P.) trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. (ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák.) neodpovídá zjištěným skutkovým okolnostem popsaným v rozsudku odvolacího (i nalézacího) soudu.
Z těchto skutečností totiž nelze dovodit subjektivní stránku spolupachatelství u dovolatelů (a obviněných Z. J. a K. P.) ve vztahu k předmětnému trestnému činu. Jak již bylo uvedeno, u spolupachatelství se vyžaduje společný úmysl spolupachatelů zahrnující jak jejich společné jednání, tak sledování společného cíle. Tento společný úmysl nelze ztotožnovat s výslovnou dohodou spolupachatelů, každý ze spolupachatelů si však musí být vědom alespoň možnosti, že jednání jeho i ostatních spolupachatelů směřuje ke spáchání činu společným jednáním, a být s tím pro tento případ srozuměn. Uvedené právní závěry musí být podloženy patřičnými skutkovými zjištěními.
V posuzovaném případě odvolací soud na základě závěrů soudu prvého stupně zjistil a ve výroku svého rozsudku výslovně vyjádřil, že všichni dovolatelé a obvinění Z. J., K. P. a L. S. po předchozí dohodě spolu s dalšími minimálně šesti osobami přijeli před diskotéku A. nejméně ve čtyřech vozidlech v úmyslu odplatit předchozí napadení F. K. na diskotéce v B., postupně z těchto vozidel vystoupili a pomalu se přiblížili ze dvou stran ke vchodu do budovy diskotéky, kde stálo nejméně osm osob převážně romského etnika, a tyto obstoupili v úmyslu zabránit v jejich útěku, přičemž obžalovaný L. S. a P. M. byli ozbrojeni baseballovými pálkami a obžalovaný K. P. plynovou pistolí, kdy ze skupiny obžalovaných a dalších společně přicházejících osob byly pronášeny výroky mimo jiné „vy černé kurvy“, „vy černé svině“, „my vás dobijeme“, „my vás zabijeme“, přičemž poškozenému V. P. české národnosti, D. Č. a N. G., romské národnosti, se nepodařilo utéci, a byli některými z obžalovaných a dalších přítomných útočníků fyzicky napadeni, a to tak, že poškozený V. P. byl baseballovou pálkou udeřen do zad pod levou lopatku a následně, když se otočil, tak dostal ránu pěstí pod levé oko, v důsledku čehož upadl na zem, kde byl ještě dvakrát kopnut nohou do loktů obou rukou, čímž mu bylo způsobeno zhmoždění levé tváře a zad s dobou léčení jeden až dva dny, poškozený D. Č. byl fyzicky napaden tak, že při útěku byl strhnut za mikinu, v důsledku čehož upadl na zem, kde ho nejméně tři osoby z řad obviněných kopaly, přičemž jedna z nich ho udeřila ještě pěstí do obličeje, čímž mu bylo způsobeno pohmoždění a oděrky na zádech v oblasti lopatky s dobou léčení tři dny a poškozený N. G. byl napaden tak, že byl udeřen pěstí a lokty do obličeje a poté obžalovaným L. S. baseballovou pálkou napaden úderem do pravé nohy v oblasti kolene, v důsledku čehož upadl na zem a další osoby ho ještě několikrát koply do obličeje, a uvedeným jednáním mu bylo způsobeno zranění – pohmoždění měkkých tkání pravého ramene s bolestivostí a tříštivou zlomeninou pravé čéšky s dobou léčení od 10. 8. 2002 nejméně do 17. 12. 2002, přičemž útočníci doprovázeli fyzický útok vůči němu slovy „ty černá kurvo, ty nemáš dost, ty negerská svině“ a po zastrašovacím výstřelu do vzduchu provedeném obžalovaným K. P. nastoupili do vozidel a z místa odjeli.
Z uvedeného je zřejmé, že útok všech dovolatelů a shora jmenovaných obviněných včetně dalších osob nesl jisté rysy koordinovanosti, že někteří z pachatelů byli ozbrojeni, že napadení poškození utrpěli zranění, z nich poškozený N. G. zranění, jež nutno kvalifikovat jako těžkou újmu na zdraví podle §89 odst. 7 písm. ch) tr. zák. Útočníci útok verbálně doprovázeli krajně agresivními, hanlivými a vulgárními výrazy. Tyto okolnosti, které prokazují (jak správně dovodil nalézací i odvolací soud) spolupachatelství všech obviněných a dalších osob na (úmyslném) útoku vůči tělesné integritě poškozených i na útocích slovních, však nelze přes jejich závažnost transformovat do závěru o spolupachatelství dovolatelů (a obviněných Z. J. a K. P.) na závažném zranění poškozeného N. G. Skutečnost, že útok na zdraví byl spáchán ve spolupachatelství, neodůvodňuje ještě konstatování, že všichni spolupachatelé odpovídají i za uvedený těžší následek /a jsou tak trestně odpovědní též podle §222 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák./.
Vedle již akcentovaných okolností je totiž nutno (z pohledu výše rozvedených teoretických východisek) důsledně hodnotit i další okolnosti, jež z popisu skutku vyplynuly. Především je třeba upozornit na skutečnost, že pouze poškozený N. G. utrpěl zranění, které, jak již uvedeno, bylo možno právně kvalifikovat jako těžkou újmu na zdraví podle §89 odst. 7 písm. ch) tr. zák. Zbývající poškození utrpěli zranění nedosahující ani charakteru ublížení na zdraví ve smyslu trestního zákona (§221 tr. zák.). Poškozenému N. G. bylo předmětné zranění způsobeno jediným úderem vedeným obviněným L. S. Byť byl jmenovaný poškozený dalšími osobami ještě před tím i poté fyzicky napaden, nebylo již toto další násilné jednání spojeno s vážnějším poraněním. Tyto okolnosti svědčí o tom, že přes verbálně deklarované výhrůžky užitím razantního násilí a hrozby újmou na životech a zdraví nemělo jednání obviněných s výjimkou jediného úderu vedeného obviněným L. S. natolik vysokou intenzitu, aby bylo možno dovodit společný úmysl /alespoň ve formě úmyslu eventuálního podle §4 písm. b) tr. zák./ způsobit poškozeným těžkou újmu na zdraví. O tom konečně svědčí již zmiňovaná menší intenzita užitého násilí vedoucí k drobným poraněním ostatních poškozených. Z popisu skutku ani z dalších skutkových okolností rozvedených v rozhodnutí soudů obou stupňů přitom nevyplývá zjištění, že by v posuzovaném případě existovala ve vztahu k těžké újmě na zdraví poškozených či některého z nich dohoda obviněných a dalších pachatelů. Sama dohoda o násilném útoku ještě neznamená dohodu o následcích takového útoku (zejména o těžších následcích) a nepostačuje tudíž k závěru o spolupachatelství více osob na těžké újmě na zdraví reálně způsobené toliko jedním z pachatelů. Jednání obviněného L. S. tak představuje určitý exces ze společné činnosti ostatních spolupachatelů a odpovědnost za způsobený následek (účinek) na zdraví poškozeného N. G. je u tohoto obviněného proto nutno posuzovat samostatně.
Vzhledem k rozvedeným skutečnostem Nejvyšší soud učinil závěr, že skutek uvedený v bodě I. výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 10. 2003, sp. zn. 1 To 487/2003, nelze v případě obviněných F. K., P. M. a P. L. a také obviněných Z. J. a K. P. právně kvalifikovat jako trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., neboť jeho popis neobsahuje skutečnosti, ze kterých by bylo možno usuzovat na naplnění objektivní i subjektivní stránky spolupachatelství k tomuto trestnému činu, jak dovolatelé v podaném dovolání důvodně namítli.
Nejvyšší soud proto podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 10. 2003, sp. zn. 1 To 487/2003, zrušil v bodě I. v části týkající se všech dovolatelů. V rámci tohoto výroku zrušil též všechna další rozhodnutí na zrušenou část tohoto rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. za použití §261 tr. ř. Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 10. 2003, sp. zn. 1 To 487/2003, rovněž v bodě I. v části týkající se obviněných Z. J. a K. P., neboť těmto obviněným prospívá důvod, z něhož bylo rozhodnuto ve prospěch obviněných F. K., P. M. a P. L. (tzv. beneficium cohaesionis). Současně zrušil též všechna další rozhodnutí na zrušenou část tohoto rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Věc se tak vrací do stádia, kdy bude zapotřebí znovu rozhodnout o řádném opravném prostředku (odvolání). V novém řízení se Krajský soud v Ostravě bude muset věcí znovu zabývat, a to v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu, přičemž při svém rozhodování bude vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším soudem k výkladu relevantních hmotně právních otázek – za současné situace nemůže být v případě dovolatelů a obviněných Z. J. a K. P. inkriminovaný skutek kvalifikován jako trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. - a bude povinen provést níže uvedená doplnění (§265s odst. 1 tr. ř.).
Odvolací soud tak bude muset znovu rozhodnout o odvolání okresního státního zástupce v Karviné. Přitom bude zapotřebí, aby v potřebném rozsahu (srov. §259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6 tr. ř.) provedl, resp. doplnil, dokazování nutné k objasnění okolností podmiňující otázku trestů, zejména listinné důkazy o dosavadním chování obviněných F. K., P. M., P. L., Z. J. a K. P. (opisy rejstříku trestů, podrobné zprávy z místa bydliště, příp. ze zaměstnání).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. srpna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Veselý